Pamatuji si, že se říkávalo, máme tři druhy zpráv. Zprávy pravdivé, uvedený přesný čas, méně pravdivé, předpověď počasí a ty ostatní. Tam se počítaly všechny další. Dnes bychom asi museli dodat, ty Jaromíra Soukupa. Ten ví vše, vše vidí jinak, všemu rozumí, všude byl, někde i dvakrát a od všeho má klíče.

Podívejme se na ty méně pravdivé. Počasí bude slunečné, někde oblačné, někde bude pršet a meteorologové varují, mohou být silné větry a bouřky. To by byl div, kdyby se vědci netrefili. Zprávy sledují i naši zemědělci, zelináři, sadaři i vinaři. I zde, jsou reakce na předpovědi různé. Společné mají závěry ve vyjádřeních. Nepříznivé vlivy počasí výrazně zvýší cenu zeleniny, ovoce i vína. Někdy se přidají i chmelaři a oznámí možnost zdražení piva.

Kupující si marně lámou hlavu se zázrakem, jak je možné, že jablka, která padají na podzim ze stromů i u silnic jsou dražší, jako dovezené banány a citrusové plody ze zámoří, následně z přístavů a do prodejen je velmi dlouhá cesta, dodám za avizované zdražení pohonných hmot, které reaguje na situaci v zemích těžících ropu. Vysvětlení jsme již slyšeli. Například pěstitelé jahod, okurků, papriky i ovoce nemají na spoustu hektarů lidi na sklizeň ovoce a zeleniny.

Letos při omezeném cestování nepřijedou z Ukrajiny a jiných zemí pomocníci na sklizeň. Jsou obavy ze zničení úrody. První vlaštovky jsou tu. Nabízí se samosběr jahod. Výhodnější cena, jako uváděná, to je 110 korun za kilogram, je správnou cestou. Co například školáci? Studenti jsou doma, nudí se. Proč podpory nevázat na odpracování brigády v okolí bydliště, nebo využít zavřené kempy, nebo jiná zařízení, internáty a podobně. Opatření proti šíření nákazy již umí využívat naši zdravotníci a jiní záchranáři.

Naše generace chodila na brigády na brambory, sušení sena, sázení stromků v lesích a další pomoc byla podle potřeby. Kromě dnes už chybějících návyků k práci byl samozřejmý pohyb v přírodě, pocit užitečnosti ve společnosti. Byla také dobrá nálada, často i zábava a při ubytování i chybějící pohyb a skromný život na ubytovně. Především těm nepřizpůsobivým by práce prospěla a mnozí by poprvé vzali nářadí košík, nebo motyku do ruky.

Já to doplním, již dávno jsem tvrdil, že nejčastější a nejlepší podporou by byl pracovní oděv a nářadí. To je ale jiné téma. Zatím pracovní úřady mají placené asistenty, tedy pracovní agentury a ti za ně odvádí práci, za kterou si pracáky platíme.

Vrátím se na pole. Domluvím se například na sběru jahod. Dohodnu se s majitelem. Budu trhat dál a tím si zaplatím to, co mám v košíku. Pro občany, kteří si stěžují, že nemají na ovoce a zeleninu peníze, jde o výraznou pomoc v rodinném rozpočtu. Věřím, že by se akce neujali politici a nechtěli po majiteli doklady, odvody, smlouvy o práci a jiné nesmysly. To je asi to nejlepší, čím se nám umí odvděčit za jejich zvolení. Proč tyto práce nenazvat záchrana úrody a dát volnost všem rozumným podnikatelům, tam je prostor, ne v podvodných dotacích.

Sezona začíná, napadne podobné řešení někoho z politiků, dá se prostor v TV místo nesmyslných a nekonečných reklam, zveřejňovat místa s nabídkami samosběrů a jiných pomocí při sklizni.

Někdo namítne, bude pořád sucho. Když zachráníme úrodu, proč nepomáhat i se zavlažováním. To tu již bylo, na Slovensku naprosto běžné. Dešťová voda asi není jediné řešení. Toto téma bych si nechal na příště.

Máme si připravit opalovací krémy, nebo jen budeme poslouchat, kam se vyšplhá cena zdravé výživy, ovoce a zeleniny?

Bohumil Poulíček