Novináři upozorňují na odlišností od historické pravdy už v původním Urbanově románu (film ale ve vymýšlení jde ještě dále), na které však má podle nich tvůrce právo. Za neetické ale označují, že ve filmu je jako jeden z vrahů ukázán Pospíchal, což je změněné jméno Zdeňka Pospíšila, skutečné osoby zakladatele bludovských lázní, který za války pomáhal odboji a po únoru 1948 strávil 11 let ve vězení. Že Pospíšil zavraždil Habermanna, je spekulace, proti které vystupují jeho příbuzní, kteří se zároveň dlouhou dobu snaží o restituci lázní.

Autor předlohy Josef Urban se však kritice brání: „Neměl jsem a nemám žádný důvod někoho poškodit. Vycházel jsem z reálných vzpomínek pamětníků, ale není to literatura faktu, nýbrž román. … To, že nejsou v okresním archivu ucelené doklady k osudným událostem, neznamená, že ve skutečnosti neexistují. Nebudu a nechci je vytahovat, zatím nemám důvod.“

Z historie

Hubert Habermann po otci Němec, po matce Čech (hrobka rodiny je dodnes na hřbitově v Chromči), se považoval za Němce. Také manželka Aurélie pocházela z česko-německé rodiny, doma i s dětmi mluvili česky. V roce 1937 po předčasné smrti starších bratrů zdědil mlýn s parní pilou na řece Moravě u cesty mezi Bludovem a Postřelmovem. Členem sudetoněmecké strany nebyl. Za války byl členem organizace Opferring, pobočky NSDAP, ze které byl, pravděpodobně za nedostatečné projevy němectví, vyloučen. K Čechům se choval slušně. Pokud si někdo před ním na německou okupaci stěžoval, nikdy to nenahlásil.

Obecní kronika Bludova uvádí v zápisu z roku 1945 o jeho zmizení: „Majitel mlýna v Bludově, starousedlík Hubert Habermann, jehož matka byla Češka z Chromče rodem, se v převratových dnech v roce 1945 ztratil beze stopy. Udržuje se pověst, že byl neznámým pachatelem pro svoje němectví a snad i pro peníze, které u sebe měl, odpraven. Úřední vyšetřování nevneslo do věci světla. Mrtvola jeho nebyla nikdy nalezena.“

Habermannova smrt

Po válce se vlády v Bludově ujímá národní výbor, který za okupace působil ilegálně v bludovských lázních. Vyšetřovatelé mají v hledáčku jistého Jiřího Pazoura, holičského pomocníka, který se k vraždě přiznal v opilosti v hospodě. Jiří Pazour se při výslechu k zastřelení doznává. Nikoliv však k vraždě. Podle svých slov vlastně střílet jako strážce zajatých kolaborantů musel. Poté naložil Habermanna na trakař a s pomocníkem jej odvezli a hodili do řeky Moravy, odkud byl dále po proudu vyloven a po identifikaci odvezen do márnice v Chromči, odkud poté zmizel beze stopy. Habermannova manželka Aurélie s dcerou a dvěma syny byli odsunuti jako jedni z prvních.

Pohled na Zdeňka Pospíšila, majitele místních lázní, dodnes místní rozděluje. Vnuk Zdeňka Pospíšila mi při natáčení vypráví příběh o člověku, který za války skrýval partyzány, ale nesnášel komunisty. Ti mu po válce zabavili majetek a uvěznili jej na 11 let. .

Po listopadu 1989 Pospíšilovi potomci požádali o vrácení lázní. Objekt ale zprivatizovali potomci Pospíšilova řidiče a pozdějšího národního správce lázní. Spor ještě dlouho řešily soudy.

Kolik bylo křivd? Holičský pomocník Jiří Pazour, přestože se doznal k vraždě, byl po dvou měsících vyšetřovací vazby propuštěn na svobodu.

O této kauze se píše v jedné z kapitol knihy Největší záhady kriminalistiky.

Lenka Hoffmannová