O obci

Chromeč (německy Krumpisch, 555 obyvatel, první písemná zmínka 1353. Lichtenštejn-Kastelkornové připojili 1658 Chroměč k bludovskému panství, spojení trvalo i za Žerotínů. V roce 1990 se obec osamostatnila.

Dominanta obce, prostý kostel sv. Jana Nepomuckého vystavěný v historizujícím, nejblíže k novorománskému slohu. Má obdélníkový půdorys s trojbokým závěrem. Hranolová věž u vchodu. Vnitřní výzdoba většinou darem místních, nemá varhany, jen pěveckou kruchtu.

Kostelní zvony osazeny v srpnu 1997 po povodni, která i Chromeč z části zaplavila, řeka Morava teče nedaleko. Na výstavbu byla vypsána sbírka, místní vybrali jen skromnou sumu. Přispěla i císařská pokladna, přispěl i poslední český král Ferdinand V. zv. Dobrotivý, tehdy na odpočinku na Pražském Hradě. Přispěl také olomoucký arcibiskup Bedřich Fürstenberk.

Na hranici katastrů Bludova a Chromče stojí kříž s nápisem na zadní straně, sdělující, že je v držení mlýna. O chromečském/Kordasově mlýně na řece Moravě je první zmínka v roce 1350. Rozlehlý areál stojí u železniční zastávky Chromeč, dnes Bludov-Lázně a stále v něm žijí potomci dcery Rudolfa Kordase, rodina Blažkova.

Rudolf Kordas

Narodil se 1. března 1873 v Dubicku do učitelské rodiny. Rudolf a jeho otec a dědeček učili školní děti dohromady 109 let. Uměl hrát na housle, klavír, varhany, violoncello, basu, flétnu a kytaru. Po studiích se stal učitelem v Bludově. Nejprve bydlel ve světničce obecního domu, (po roce 1989 kavárna Rosso), kde současně sídlila obecní kancelář, jedna třída (druhá) bludovské školy. Dole bydlel přestárlý bývalý starosta obce Josef Kotrlý. Vměstnal se i obecní žalář a skladiště hasičského nářadí. Jako učitel nemusel vykonávat tříletou základní vojenskou službu.

Rudolf Kordas zdědil po bratrovi, členu vídeňského Sokola, také knihy zakladatele Sokolstva Miroslava Tyrše. Později založil Sokol v Bludově a 15 let zde vykonával funkci náčelníka. Jeho zásluhou byly založeny jednoty v širokém okolí Bludova, kde byla 12. června 1905 slavnostně otevřena Sokolovna.

Své dceři provdané Blažkové předal mlýn na řece Moravě stojící v katastru Chromče, zakoupený v r. 1913. Zřídil a provozoval zde vodní elektrárnu, dodával elektrický proud do Chromče a na železniční zastávku Chromeč (dnes Bludov-lázně).

Rudolf Kordas kromě učitelování v Bludově a Chromči též hrál na varhany, nacvičoval zpěv v kostele a ve vzdělávacím spolku Svatopluk pro divadelní představení. U hasičů byl jednatelem a cvičitelem.

V roce 1938 se s manželkou odstěhoval k dceři do Olomouce. Při návštěvě Bludova byl zatčen a krátce vězněn v šumperské Robotárně. Do Bludova se vrátil v roce 1945 jako 72letý a znovu byl aktivní.

Sympatizoval se socialismem národně socialistické strany. Rudolf Kordas zemřel 4. února 1970 v 97 letech. Ani jeden z účastníků pohřbu nesměl být v sokolském kroji, nesměli nést sokolský prapor, jehož ideovým autorem Rudolf Kordas byl, a který pro tělovýchovnou jednotu Sokol Bludov pořídil. Rakev nesli požárníci, jejichž členem na přelomu 19. a 20. století byl, kteří se střídali se Sokoly v civilním obleku. Velké pocty se mu dostalo více jak čtvrtstoletí po smrti, byla po něm pojmenována jedna z bludovských ulic.

Obr Josef Drásal

Nejznámějším rodákem z Chromče je proslulý obr Josef Drásal (1841-1885) narozený v chudé rodině, otec byl brusičem jehel. Sloužil na panství Žerotínů v Bludově, jezdil zde s voly a koňmi a z té doby se traduje nejvíce historek o jeho obrovské síle a výšce 242 cm, vážil 186 kg, také o jeho pověstném apetitu.

Když se v hospodě u muziky poprali chlapci, posbíral je do náruče a vynesl na dvůr. Sám holdoval pivu a rumu a velice rád hrával karty, povahou však byl mírný a dobrácký člověk.

Pro svou výšku se vyhnul i vojenské službě, sám však byl ze svého vzrůstu nešťastný, styděl se za svůj vzhled, a chodil proto zbytečně nahrbený a s pokrčenými koleny.

Hostinský Janoch z Holešova s Drásalem 20 let cestoval po Evropě, tehdy mu nastaly lepší časy. Vystupoval v hanáckém kroji, působil impozantně a pro větší efekt s ním vystupovala miniaturní žena, pocházející od Protivanova a měřící něco málo přes metr.

Drásal byl představen francouzskému císaři Napoleonovi III. , na jeho dvoře vystupoval se společností trpaslíků pozvaných z celé Francie. Vrcholem čísla bylo umístění trpaslíků na kovovou mísu, kterou lehce zvedl a odnesl. Vystupoval prý i v Berlíně před německým císařem Vilémem II.

Janoch i Drásal si vydělali slušné peníze. Janoch pak provozoval kavárnu ve Vídni a Drásal zakoupil za 4000 zlatých dům v Holešově na Plačkově, kde bylo vše přizpůsobeno jeho výšce. O mnoho peněz však přišel neuváženými spekulacemi. V tomto domě pak Josef Drásal žil až do konce svého života.

Josef Drásal pochopitelně pomýšlel i na sňatek, po několika známostech se za něj chtěla provdat a slibovala, že mu bude dobře vařit, Marie Pečeňová z Fryštáku. Jejich milostný vztah však ukončila Drásalova předčasná smrt.

Celý život nebyl Josef Drásal u lékaře. Teprve ve svých 45 letech se roznemohl a musel ulehnout. Jeho stav se rychle zhoršoval, a zemřel 16. prosince 1886 na chrlení krve a je pohřben v Holešově.

V několika moravských muzeích jsou uloženy jeho rukavice, opasek, klobouk, vysoké boty, dřeváky a hůl, odlitek Drásalovy ruky, jeho úmrtní list, fotodokumentace exhumace a portrét od holešovského malíře K. Žůrka. V Olomouci je zachována i jeho figurína v životní velikosti, která byla určena pro národopisnou výstavu v Praze v roce 1895 a originální části jeho hanáckého kroje.

Lenka Hoffmannová