Bývalý předseda senátu pan Kubera se proslavil i výrokem, že se používají kuv.tka, která výrobek krátce po skončení záruky navždy zastaví a opravy se neprovádí. Já jsem na toto téma již něco napsal, dával jsem to do souvislosti s výrobkem s části z umělých hmot, také však kovů.

Několik kilogramů těchto materiálů se vyhodilo, sice do kontejnerů určených na tento odpad, demontáž však moc nepomohla. Pravda je, že například nový výrobek je moderní, často mají mladí lidé pravdu, když mluví o dříve nekvalitních spotřebičích. Nutno dodat, že v dobách našeho mládí jsme obdivovali například kalkulačku, tak první lampové televize a domácí pomocníky a srovnávali s dobou našeho dětství.

Dnes se nějak zapomíná, že společnost se vyvíjí a ke společnosti patří i používaná technika. My pamatujeme první elektřinu, konec lístkového prodeje. To není ostuda. Lidé začali s pazourkem a dnes jsou počítače a další. To bychom měli mladým připomínat, například ve školách, místo hádek o platy učitelů.

S problémem souvisí i nezaměstnanost. Pamatuji učební obory opravář elektro, šicích strojů, obuvi, psacích strojů, televizorů a rozhlasů, různých zámečníků, spousty opravářů praček a jiných pomocníků v domácnostech i kolem domů a chat. Tyto obory velice rychle po revoluci zanikly. Například do Vídně jezdily kolony aut a autobusů a známá tržnice byla velmi užitečné likvidace neprodejných výrobků, kterých bylo na západ od nás obrovské množství. Tam začala obnova domácností.

Za trvalé spotřebiče jsme nakoupili nové s neznámými vlastnostmi. Zmíněnými kuv.vítky a brzy jsme vzpomínali na staré zlaté ledničky, TV s rezervní PCL lampou a bylo po závadě. Dokonce ani výrobky z bývalého SSSR nebyly tak špatné, jak často o nich mluví ti, kdo je znají jen z vyprávění. Myslím například dalekohled, fotoaparát, televizor, kazetový přehrávač a další. Některé mám doma stále funkční.

Já jsem se nevyhýbal ani vozidlu Moskvič. Najezdil jsem spousty kilometrů a bez poruchy. Navíc opravu zvládl i opravář zemědělských strojů, pro jeho jednoduchost. Mimochodem, další zaniklý obor. Jednoduché traktory, lehké, které neudusaly pole, jednoduché stroje a snadná obsluha. Hlavně dostupná cena, proti dnešním dovozovým strojům na pár let.

Asi poslední bych uvedl vratné lahve. Mlékárna v okolí kravínů, mléko v lahvích, sodovkárny kolem měst, opět lahve, stejně tak stáčírny piva ve městech, ne pouze v pivovarech. Sklo se opakovaně používalo, jeho likvidace snadná a běžně využívaná. Práce pro lidi kolem obcí a měst.

Snadná výroby z UH, kovů je energeticky náročná, časté nákupy nových byly zátěží pro domácnosti s menšími příjmy. Suroviny a hlavně nedostatečně řešená likvidace a recyklace odpadů.

To vše jsme zaplatili za ekonomickou podporu západu chudobnými postkomunistickými zeměmi. Dne se konečně na problémy začalo poukazovat. Kdo však bude ony trvalé výrobky opravovat? Počítače to nezvládnou a budeme stále vyhazovat přístroj po poškození uhlíků, nebo nějaké prasklé pružině uvnitř přístroje. Ale, pozdě, přece je lepší, jako dřívější nic.

Bohumil Poulíček