„A uveřejňujete vaše fotky někde?“ ptá se mě synovec zesnulého 75letého Jozefa Mižigara. Právě mě veze domů, do Šumperka.

„Ano, jako externista v Deníku“, opáčím. „Můžete tam vaše fotky zveřejnit? Můj strýc pracoval přes 20 let v eternitce a mnoho lidí jej zná, ať se dozvědí, že zemřel.“

„A nevadí vám, že tam budou vidět tváře?

„Ne ne, klidně to můžete zveřejnit, děkuji.“

Přijela jsem do Rapotína, kde se pohřeb odehrával v právě do krásy zrekonstruovaném kostele Nanebevzetí Panny Marie, s bývalým kolegou zesnulého. Ptal se mě na cestu ke kostelu. V ruce držel velkou kytici a smutně prohlásil: „Já vím, že tam do kostela nemůžu, bude tam hlavně rodina, jen tam chci položit tuhle kytici.“

Krásný a zajímavý rapotínský kostel, kde jsem fotila již druhý romský pohřeb, byl dokončen v roce 1874 za přispění šlechty Lichtensteinů. Tento novogotický kostel ovlivněný alpskou architekturou stojí na místě zděného gotického kostela sv. Jakuba z roku 1524. Výška kostelní věže je 50 metrů. Nedaleko prochází 50. rovnoběžka.

Zesnulý pan Jozef Mižigara se narodil v obci Žehra u Spišské Nové Vsi a brzy po válce rodina přišla do Šumperka. Měl dva syny a dceru. Jeho manželka zemřela velmi mladá, a tak sám vychovával nejmladšího syna.

Lenka Hoffmannová