Někdy jedu do Prahy si jen tak zafotit, do ulic. Foťák pověsím na krk už ve vlaku. Projdu magickým Hlavním nádražím, dvě dívky v maskách míří na Halloween párty.

Parkem zvaným Sherwood zamířím na Václavák. Dám si milované bramborové knedlíky se špenátem na Haveláku, pak směr Staroměstské náměstí, kde mě vítá saxofon místního buskera.

Zprdne mě mladík zpracovávající těsto na langoše ve stánku kvůli focení. Zajímalo by mě, co říká stovkám turistů z celého světa s mobily neustále připravenými k focení.

Procházím Pařížskou ulicí až k secesnímu mostu pod Letnou. Zastaví mě břeh Vltavy s výhledy na protější Pražský Hrad a Úřad, snad brzy nové, vlády. V parku u Rudolfina nečekaná plastika Salvadora Dalího jako upoutávka na jeho stálou výstavu v Opletalce.

Zamířím do Karlína, procházím pod Negrelliho železničním viaduktem, obdivuji jeho právě dokončenou citlivou rekonstrukci.

Náhoda mě přivede do komunitního centra Kasárna Karlín v bývalých kasárnách. Během studií v Praze jsme zde se spolubydlící často navštěvovaly jejího bratra.

S ukončením povinné vojenské služby u nás začátkem nového tisíciletí se obrovský areál postupně vyprázdnil. Dnes zde v nízké novější přístavbě a na rozlehlém dvoře funguje komunitní centrum Kasárna Karlín.

Dnes večer je na programu promítání v tzv. letním kině.

Více o tomto centru zase příště.

Lenka Hoffmannová