Mladý absolvent Lubomír nastoupil po maturitě roku 1941 v Šumperku jako obchodní příručí a
účetní v železářství. Během okupace se v tomto období zapojil do zábřežské ilegální odbojové
protifašistické organizace „Národní sdružení Československých vlastenců“.

Gestapo Lubomíra přišlo na jaře 1944 zatknout přímo do železářství v Šumperku a rodina jej do konce války nespatřila. Jen maminka
prala zakrvácené košile, které jí šumperské gestapo dovolilo vyměňovat za čisté. Několik chlapců z této
skupiny fašisté bez soudu zastřelili, včetně Lubošova kamaráda Rudy Otevřela.


Po tvrdých výsleších v šumperské věznici přesunuli Lubomíra do Terezína. Tam onemocněl zápalem plic
s chrlením krve a jeho život visel na vlásku. Silný organismus přežil toto utrpení. Později skupinu
odbojářů přesunuli do věznice v Breslau (Vratislav), kde měli fašisté sekyrárnu. Naštěstí už se tehdy
blížila fronta z východu a všechny vězně přesunuli do Zwickau (Cvikov), kde byli v roce 1945
osvobozeni Američany.

Lubomír šel domů z Německa pěšky, hubený na kost a doma po řádném jídle značně opuchl. Tehdy potřetí ve svém mladém životě zahnal tu paní s kosou.
Na studia se dostal až po obnovení vysokých škol v roce 1945 a začal studovat bohemistiku a
rusistiku na FF UK v Praze. Studium ukončil v roce 1949 s titulem PhDr. Poté působil jako středoškolský
profesor v Novém Jičíně a v Šumperku.

Poté byl v roce 1953 povolán do Ústavu pro jazyk český, kde pracoval jako odborný asistent a vědecký aspirant. Po obhájení disertační práce Výstavba kontextu v
moderní české próze tam působil jako vědecký pracovník.


V roce 1960 byl pověřen vedením oddělení matematické lingvistiky při Ústavu pro jazyk český, podílel se i na práci
Kybernetické komise ČSAV, pracoval na katedrách českého jazyka a literatury na FF UK a PedF UK, kde
se roku 1962 habilitoval jako docent.


Zahraniční kariéru zahájil Lubomír Doležel v USA na Michiganské univerzitě v Ann Arbor
spoluprací s profesorem Matějkou. Krátce se vrátil do vlasti v kritickém roce 1968. Po okupaci už v
listopadu odjel do Kanady, kde mu nabídli místo profesora českého jazyka a literatury na Torontské
univerzitě. Roku 1982 byl jmenován profesorem srovnávací literatury. Hodnost emeritního profesora
získal v roce 1988 a byl penzionován.

V práci však usilovně pokračoval, vychovával své žáky v Kanadě i Čechách a jako hostující profesor přednášel po celém světě s příspěvky o stylistice, matematické
lingvistice, narativní sémantice a koncepci možných světů (Paříž, Tel Aviv, Stockholm, Řím atd.). Za
svoji činnost a šíření dobrého jména České republiky v zahraničí byl po sametové revoluci oceněn MZV ČR
vyznamenáním Gratias agit.

Vracel se pravidelně do vlasti a přednášel na univerzitách v Brně, Praze a Olomouci. V roce 2005 byl 15. října na Masarykově univerzitě v Brně promován čestným
doktorem a stejně tak 2. října 2013 na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Na světovém naratologickém kongresu v Amsterodamu v červnu 2016 si převzal nejprestižnější ocenění ve svém oboru The Wayne C. Booth Lifetime
Achievement Award, jež před ním obdrželi jen Tzvetan Todorov, Hayden White či Gérard Genette.


Jeho díla jsou pravidelně citována předními osobnostmi světové literární teorie. Většina publikací
vyšla v angličtině a do češtiny byla přeložena v některých případech až po 20 letech (např. Narativní
způsoby v české literatuře). Jeho rozsáhlé celosvětové dílo je v bibliografii citováno na několika stranách
A4. Jmenujme alespoň některé knihy. Stěžejní je jeho první práce O stylu moderní české prózy, další
publikace zapůsobily na odborníky a vědce neméně razantně. Z nich především Fikce a historie v období
postmoderny a Kapitoly z dějin strukturální poetiky. Jeho třídilná publikace Heterocosmica, jejíž poslední
díl odevzdal do nakladatelství těsně před svou smrtí, je dílem, které podnítilo širokou diskusi ve vědecké
obci, která trvá dodnes. Ve svých 93 letech ještě publikoval svůj jediný a poslední román Poločas
rozpadu.

Vychován ve vlastenecké rodině, nikdy nezapomněl na svůj rodný kraj a po letech se přijel podívat
na svůj rodný dům v Postřelmově. O vztahu k rodnému kraji svědčí i jeho slova citovaná z časopisu Slovo
a smysl: „… pro mě není výraz rodný kraj vyprázdněný. Zůstává tam ve svých kopcích, horách a
řekách, ve svém obzoru, v mnoha přetrvávajících budovách, třeba v gymnáziích v Zábřeze a Litovli a
ovšem v rodinném hrobě. Pro tyto nepomíjivé pozůstatky se tam vždy rád vracím.“


Prof. Phdr. Lubomír Doležel CSc., dr. h.c. (mult), narozený 3. října 1922 na soutoku Moravy a
Desné, dopsal svůj poslední díl Heterocosmica, odevzdal jej nakladateli a odešel na věky do svých fikčních
světů z nemocnice ve Veroně v Itálii dne 28. ledna 2017, aby i nám pozůstalým zanechal poznání něčeho,
s čím se běžný smrtelník nemůže setkat. Zanechal nám především své srdce plné lidství.


Jeho posledním přáním bylo, aby spočinul k věčnému spánku vedle své maminky a tatínka na
hřbitově v Postřelmově.
S úctou všichni spolupracovnící, potomci a příbuzní vzpomínáme na duchem velkého člověka.

Dílo prof. Lubomíra Doležela můžeme posoudit nejblíže:
- ve Wikipedii
- ve Slovníku české literatury po roce 1945
- v článcích Bohumila Fořta, Ondřeje Sládka, Radima Kopáče, Radomíra Kokeše, Petra A. Bílka,
Brněnského naratologického kroužku a dalších
- v několika publikacích, které jsou k vypůjčení v Místní knihovně obce Postřelmov