Ticho v areálu, který je už deset let zavřený, občas naruší jen průjezd auta po nedaleké silnici nebo houkající vlak při vjezdu do tunelu za řekou Svitavou. Budova vypadá dost žalostně. Jaké to bude z ptačí perspektivy?

Ze zasněženého parkoviště pod někdejším zdravotnickým zařízením startuje dron, který pilotuje přítel redakce Deníku. Chce zůstat raději v anonymitě. I přesto, že má stroj řádně označený a je registrovaným pilotem. O popularitu nestojí a sám je zvědavý na unikátní záběry. „Nejdřív zkusíme nalétnout nad údolí s chatami a udělat nějakou kompozici léčebny se zasněženými kopci,“ říká muž, který se živí jako dokumentarista.

Šestadvacet let. Tak dlouho pracovala z Adamova na Blanensku v bílovické léčebně jako zdravotní sestra.
V bílovické léčebně jsme hojili rány. A měli skvělé výsledky, vzpomíná sestra

Mobilní aplikace mu hlásí příznivé podmínky pro vzlet. Vzhůru tedy do prostoru, který dosud v této lokalitě patřil výhradně dravým ptákům. „To je naprostá pecka. Z dálky to vypadá jako nějaký zámek na kopci, obklopený lesy. Vše krásně obtéká řeka a nádherně dokresluje zasněžená krajina,“ shodujeme se po prvních záběrech při úvodním průletu dronu.

Při dalším se stroj dostává do blízkosti bývalé léčebny a naplno dokumentuje zkázu, která tu deset let po jejím uzavření nastala. Velkou měrou si o ni zasloužili vandalové. Zdi jsou posprejované, okna vytlučená. O tom, jak to vypadá vevnitř, si nemá cenu dělat iluze. Nejhůř ale z pohledu shora vypadá střecha. Ta je z části propadlá. „Jako by dostala zásah leteckou pumou,“ komentuje obří díru na střeše pilot dronu.

Následuje ještě jeden průlet z protějšího kopce, který z dálky dokresluje, v jak nádherné lokalitě se bývalá léčebna nacházela. Zbyly jen vzpomínky a ruina.

Vzpomínky na práci v bílovické nemocnici a později léčebně má Ctibor Malík stále před očima.
V léčebně v Bílovicích pochoval rodiče. I tak mám krásné vzpomínky, říká údržbář