Kliknutím zvětšíte
Jak se váš přesun do Budějovic rodil?
Kamarád a kolega z Baníku Aleš Křeček se stal v Českých Budějovicích šéftrenérem mládeže. Zavolal mi víceméně ze srandy, jestli bych o tom uvažoval. Pár dní po konci sezony jsem mu řekl, že to není úplně špatný nápad, ale že si to musím v hlavě probrat. Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím více se mi líbilo, co mi nabízeli za možnost trenérsky se rozvíjet.
Pro vás je to také životní změna. Musíte se přestěhovat z Opavy do Budějovic.
Rozhodující pro mě byla rodina, máme malé dítě a nevzal bych nabídku, kdyby nesouhlasili, že půjdou se mnou, takže se stěhujeme všichni, což je důležitá věc. Obzvláště pro partnerku určitě není jednoduché, sebrat se a odjet na druhou stranu republiky. Potěšující je, že se stěhujeme do krásného města, což by nám změnu mohlo ulehčit.
Jakou funkci byste měl v Budějovicích vykonávat?
Ta nabídka zněla, že budu pracovat pro Budějovice a vše se bude řešit za pochodu, jestli budu u devatenáctky nebo u béčka. Ptali se mě, co bych preferoval, řekl jsem, že by mi to bylo asi jedno, ale kdybych si mohl vybrat, tak raději B-tým, kde pravděpodobně budu, protože tam končí trenér.
Byla by devatenáctka, jakožto mládežnická kategorie, krokem zpět?
Nebral bych ji jako krok zpět, protože bych trénoval nejvyšší dorosteneckou soutěž a takovou zkušenost nemám. Bylo by to obohacení mé trenérské kariéry a získal bych díky tomu cenné informace o práci s mladými. U béčka je otázka, jaké má v klubu postavení. Někde je to tak, když to řeknu škaredě, že tam chodí kluci, kteří nehráli zrovna za devatenáctku nebo za áčko a smíchá se to. Je to zbytek hráčů a v tom případě by béčko nedávalo smysl a lepší by byla devatenáctka, která je v tu chvíli konsolidovanějším mužstvem, které je pořád spolu.
V Dynamu to takhle není?
Bylo mi to podáno tak, že by oba týmy měly být konsolidované a béčko by mělo být vrchol akademie, což mi dává jistotu, že budu pracovat s dobrými hráči.
Máte zprávy, jak je na tom kvalitativně divize A, kterou béčko Budějovic hraje?
Info nemám, ale víme, že na Moravě je rozdíl mezi divizí a MSFL. Určitě to bude podobné i tam, ale jedním z úkolů bude postup do ČFL a pokud se to povede, tak pro kluky to bude pecka soutěž.
Berete jako plus, že budete pracovat v ligovém klubu?
Určitě to je jedno z plusů, protože zázemí ligového týmu je na jiné úrovni. Budějovice mají výborné podmínky, tréninkový areál a patří to ke špičce v České republice. Nedá se to srovnávat s týmy z druhé či třetí ligy.
Přicházíte do Budějovic s cílem posunout se do ligy?
V koutku duše to tak má každý, že bychom se chtěli někam posunout, ale s tímto cílem tam nejdu. Jdu tam sbírat další zkušenosti a pracovat s jiným týmem, hráči, osobnostmi. Byl bych šťastný, kdyby to vyšlo až do profi fotbalu, ale konkurence je vysoká. Zvlášť od bývalých hráčů, kteří mají za sebou kariéru v zahraničí a jsou preferovaní. My bezejmenní musíme mít štěstí, potkat v životě správné lidi a do toho pracovat tak dobře, aby práce byla nepřehlédnutelná a mohli jsme si říct o angažmá na špičkových místech.
V čem bude tohle angažmá jiné než v Uničově?
Už jenom tím, že hráči Budějovic nepracují. To je základní věc. V Uničově většina kluků chodí do práce. V Budějovicích mají kluci čas jen na fotbal a nemají jiné starosti, než se dobře připravit na trénink či zápas a mají za cíl, dostat se do áčka nebo alespoň do druhé ligy. A to je zásadní. Podle toho budou založené i tréninky. Můžeme je mít dopoledne, odpoledne nebo jdou dělat individuální tréninky a progres může být daleko větší, než když kluci přijdou z práce, jdou ještě trénovat a mají toho plné zuby. Třetí liga je pro pracující lidi strašně náročná a všichni by měli mít obrovské uznání, že tomu obětují tolik, protože doma skoro nejsou.
Bude rozdíl i v tom, že má béčko postupové ambice?
Je zajímavé, když člověk pracuje s nějakým cílem. Postup je, neřekl bych, na druhém místě, je také důležitý, ale především je důležitý rozvoj hráčů, aby byli připraveni a trenéři z áčka si je mohli vytáhnout, když bude potřeba. Myslím si, že rozvoj mladých hráčů patří k mým silným stránkám. Cítím, že tohle chci v současnosti dělat a je to mojí trenérskou ambicí.
Hrálo při přesunu roli i to, že jste v Uničově byl dlouho?
To bych neřekl. V průběhu předchozích let jsem dostával nabídky, nebylo pochyb, že byly finančně atraktivnější, ale nedávaly mi fotbalově smysl. Než jít dělat asistenta do druhé ligy, raději jsem zůstal v Uničově, kde jsem byl zodpovědný za tým a bylo to pro můj rozvoj lepší.
Jak budete na Uničov vzpomínat?
Uničovu musím hlavně poděkovat, protože pan Nezval mi dal šanci smáznout ze sebe nálepku kondičního trenéra. Moc lidí mi nevěřilo, nebo jsem cítil, že se dívají skrz prsty. Jsem rád, že jsem v Uničově vydržel tak dlouho a ušli jsme spolu kus cesty. Je to můj osudový mančaft, který mě tenkrát vypustil do profesionálního fotbalu, i když to byla jen krátká epizoda. Teď je to stejná situace. Jako hráč i jako trenér jsem v Uničově strávil podobnou dobu, než mě vypustil do světa profi trénování.
Na co budete nejraději vzpomínat?
Těžká otázka, ale určitě na první trénink, kdy na mě kluci hleděli jak na blbce, když jsem po nich chtěl úplně jiné věci. Také budu vzpomínat na minulou sezonu, kterou nám přerušili, ale hráli jsme v ní opravdu dobře, měli jsme střeleckou fazonu a výsledky byly fantastické. Třetí věc je skvělý kolektiv. Vzpomínám na to už jako hráč a naštěstí se nic nezměnilo a doufám, že se dlouho nezmění. Pomáhalo mi to už tehdy jako hráči a teď i jako trenérovi, protože práce díky tomu byla opravdu radost. Nedocházelo k žádným konfliktům ani mezi mnou a hráči, ani mezi hráči navzájem, což je to nejcennější a měli by si toho všichni vážit. Je neuvěřitelné, jak dlouho to tam funguje.
Myslíte, že jste v týmu něco zanechal?
Těžko říct, ale David Rojka, který byl panem Nezvalem oslovený jako můj potenciální nástupce, mi sdělil, že pan Nezval mu řekl, že chce pokračovat v moderním fotbale, který je v Uničově nastavený, takže asi tohle. Byla to pro mě potěšující zpětná vazba a vyznamenání. Horší by bylo, kdyby po nástupci chtěl, aby se vše změnilo a bylo potřeba hrát jinak.
Je vaše uničovská mise definitivně u konce, když jste v klubu hrál a teď i trénoval?
Fotbal je nevyzpytatelný. S panem Nezvalem jsem mluvil vždycky na rovinu, abych se mu mohl vždycky ozvat, když pojedu kolem. Nebál bych se toho, kdyby mě třeba opět v budoucnu oslovil.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
