Na ostrý debut na nové pozici si však kvůli odložení začátku soutěže bude muset počkat. „Nevím, jaké myšlenkové pochody k tomu trenéra vedly. Zpočátku jsem nevěděl, kde se pohybovat, ale už jsem získal sebevědomí,“ popisuje pro Deník fotbalista s nevyčerpatelným fyzickým fondem.
Co se všechno změnilo za sedm let vašeho působení v Šumperku?
Je toho hodně. Zažil jsem čtyři trenéry a proměnil se téměř celý kádr. Když jsem před lety přišel, patřil jsem spíše k mladší polovině hráčů. Z toho týmu, zůstal jen brankář Martin Kreizl a Mira Podhorný. Mezitím starší hráči odcházeli a já jsem nejstarší hráč týmu.
Přibližte nám, jak se měnili trenéři?
Prvním byl Zdeněk Strouhal, který nás vedl postupovou sezonu v krajském přeboru. Byl spíše starší škola. Měl svoje kvality, ale strávili jsme s ním málo času, protože po pár neúspěšných zápasech v divizi odstoupil. Potom nás převzal Bohdan Hecl a od první chvíle dával do trénování strašně moc energie. Chtěl něco změnit, často obměňoval tréninky a dovedl nás ke Goflexu, což nás posunulo dopředu a spolupracujeme s ním dodnes. Celkově si s námi zažil pár dobrých sezon, ale také sezony, kdy nám po podzimu hořela koudel u prdele. Nakonec jsme boj o záchranu vždycky zvládli. Pár týdnů nás ještě při jeho absenci vedl Petr Strnad.
Na začátku této sezony vás převzal Zdeněk Opravil, který dříve působil jako asistent Bohdana Hecla, jak jej vnímáte?
Kromě asistenta u nás vedl ještě nějakou dobu šumperský dorost. Celkově neměl moc zkušeností s trénováním, ale byl to ligový hráč, takže má fotbalových zkušeností mnoho. Díky tomu se nám snaží vše vysvětlit z hráčského pohledu. Tímto je jeho trenérský rukopis charakteristický. Od svého nástupu docílil svou ctižádostí a disciplínou lepšího postoje většiny jedinců k zodpovědnosti k týmu, klubu a výsledkům. Jak trenéra Hecla, tak Opravila velice respektuji.
Jak se změnil herní projev s jeho příchodem?
Pod trenérem Heclem jsme na tom byli fyzicky velmi dobře a soustředili jsme se na zvládnutí defenzivní činnosti a brejkové situace. Naopak trenér Opravil nám od prvopočátku vštěpuje útočný křídelní styl. Ten je velmi fyzicky náročný. Momentálně máme problém proměňovat šance a v tom případě nemůžeme být úspěšní. Já věřím a cítím, že si to vše sedne a my se budeme pohybovat v horní polovině tabulky. Trenér nás od začátku připravoval na to, že budeme dostávat o něco více gólů, ale o hodně více jich budeme i dávat. Oba nás posunuli a jsou to osobnosti, které respektuji.
I z vás se stal více útočný hráč. Pamatuju si vás jako obránce, teď je z vás křídlo. Jak k tomu došlo?
Od začátku angažmá jsem hrál jen beka. Nevím, jaké myšlenkové pochody trenéra Opravila přiměly k tomu, aby mě v zimní přípravě posunul na křídlo. Je možné, že to bylo prostě z důvodu momentálního nedostatku hráčů na pozici.
Jak jste si na změnu zvykal?
začátku to pro mě byla změna a necítil jsem se na tomto postu úplně dobře. Nevěděl jsem, kde přesně se mám pohybovat a byl jsem z toho nervózní. S postupem času se to zlepšovalo, dostával jsem se do šancí a získával sebevědomí. Pomohlo mi i to, že jsem vstřelil pár gólů v přípravných utkáních, což se mi z pozice beka dlouho nedařilo. V konečném důsledku jsem s touto pozicí spokojen. Pokud to mohu porovnat z jiného hlediska, tak pozice obránce byla fyzicky náročnější.
Na mistrovský zápas si teď musíte delší dobu počkat. Jak trénujete, když to nejde kvůli omezením vlády s týmem?
Snažím se dodržovat tréninkový režim ve stejném smyslu, jak tomu bylo, než se tréninky přerušily. Pondělí mám kruhový trénink, ve středu silový trénink a v pátek výběh. Je potřeba se udržovat alespoň třikrát týdně, protože nikdo neví, kdy tato situace skončí a po tak dlouhé zimní přípravě by bylo nesmyslné se na vše najednou vykašlat a všechnu tu dřinu hodit do koše. Také už nejsem nejmladší a je potřeba se o tělo více starat, co se týče regenerace a protahování.
Na co z vašeho angažmá vzpomínáte nejraději?
Určitě na všechny závěrečné (směje se). Bude to sezona 2017/2018, kdy jsme bojovali o čelo tabulky divize D a nakonec jsme skončili pátí. Bohužel se ten rok škaredě zranil Daniel Španihel.
