„Chtěl bych hrát za Šumperk, ale pokud by to mělo být jinak, tak to závisí už jen na dohodě klubů,“ řekl o svém přesunu.
Nezkomplikovala nastalá situace váš přestup?
Řekl bych, že ne. Domluva byla na jarní část sezony. Ptali se mě, jestli chci hrát za Šumperk i nadále a já jsem odpověděl, že ano. Teď už záleží jen na domluvě mezi kluby. Naopak situace mi trošku i pomohla, protože jsem se zranil a takhle jsem se mohl dostatečně uzdravit. Teď už chodím pravidelně běhat. Střídám vytrvalostní delší tratě se sprinty do kopce.
V Zábřehu jste od mládežnických let. Nastupoval jste navíc s bratrem. Nebude vám to chybět?
Jsem rád, že byla možnost zahrát si se členem rodiny. Byl také jediný hráč, se kterým se stýkám od malička. Na hřišti šla mezi námi vidět sehranost, ale chybět mi to nebude. S bráchou se vidím dennodenně a kopat si můžeme kdykoliv a kdekoliv. Chybět mi určitě mi budou fanoušci. Také bych chtěl poděkovat trenérům Applovi s Hamplem, kteří mi hodně pomohli v rozvoji.
A co derby s Mohelnicí?
To jsou vždycky vyhecované zápasy. Dřív jsem byl nervóznější, teď už jsem si derbíčka naplno užíval. Nevím ale, jestli se tomu dá říct, že by mi to chybělo. Já se každému zápasu snažím dát maximum. Věřím, že i v Šumperku přijdou podobné zápasy.
Co od angažmá v Šumperku očekáváte?
Určitě přínos zkušeností. Chci objevit něco nového, zjistit své limity a pokořit je. Chtěl bych si zahrát co nejvýše. Věřím, že se zlepším i po fyzické stránce. Jsem zvědavý, jaké to bude hrát divizi. Chtěl bych být využíván v zápasech, a ne jenom sedět na lavičce. Určitě budu muset zapracovat na práci s míčem.
Platíte za rychlostního fotbalistu. Co vám k tomu pomohlo?
Kromě fotbalu jsem dělal také atletiku. Na mistrovství České republiky jsem skončil šestý v běhu na 1500 metrů. Později toho ale na mě bylo moc a začal jsem se naplno věnovat fotbalu. Ale rychlost jsem měl vrozenou. Hodně hráčů je navíc podobně rychlých jako já, a to i můj bratr. Naše soupeření mi pomohlo zlepšit vytrvalost. Celkově s fyzickým rozvojem nemám problémy.