Dlouhou dobu jste jako hráč na trávníku nebyl, co stojí za vaším návratem?

Přihlásili jsme šumperské béčko pro naše dorosty a měli jsme vizi, že ho doplní hráči, kteří nebudou hrát za áčko, plus kluci, kteří vyjdou z dorostu. Jenže na podzim se nám to nedařilo, protože áčko mělo marodku a kluci, kteří vyšli z dorostu, chodili sporadicky. Často došlo k tomu, že hráli kluci ročníku 2006/07, pro které byly zápasy proti chlapům moc. Chvíli jsme přemýšleli, že béčko odhlásíme, ale s kolegou jsme si to vzali za své.

Jak to myslíte?

Obešli jsme kluky, které jsem trénoval. Ročník 2003 jsem vedl někdy od mladších žáků, takže k nim mám trošku jiný vztah a myslím, že i oni ke mně. Začali chodit pravidelně a také mě hecovali, jestli bych si nešel s nimi na chvíli kopnout. Moc se mi do toho nechtělo, protože mi je skoro padesát a nic nedělám. Kyčel po výměně slouží dobře, ale pro změnu mám problémy s chrupavkou, takže mě v nějakém časovém horizontu čeká operace. Přesto jsem se nechal vyhecovat, když máme to hokejové střídání a můžu kdykoliv dolů. Naskočil jsem už proti Dubicku a Sobotínu, což byl na okresní přebor dobrý zápas.

Do třetice proti Palonínu (5:1) už z toho byl hattrick. Co na to říkáte?

Všichni, kteří se pohybují okolo fotbalu, vidí, že soutěže jdou svojí úrovní dolů. Divize před deseti lety také vypadala jinak. Když vidím dnes některé figury, myslím fyzicky, které k nám jezdí, tak to za nás a za předchozích generací nebylo možné. Okres se hraje na žízeň. Bylo to tak vždycky, ale asi není v pořádku, že se tam prosadí takhle starý chlap. Když vezmu průřez soutěží, tak za nás by to byla nějaká senzace, že hraje tak starý chlap, ale dnes je to naprosto normální. Viděl jsem, že i můj bývalý protihráč Luboš Pinkava, který je ještě o rok starší, hraje krajský přebor. Je běžné, že pětačtyřicátníci hrají takové soutěže. Není to žádná senzace a souvisí to s úbytkem mladších hráčů. Myslím, že v blízké době budou některé kluby zanikat.

Přesto byly dva góly pěkné, nejprve jste přeloboval brankáře, potom jste jej překonal patičkou.

Ten gólman se moc neodrazil (úsměv). Byla to momentální myšlenka, už v prvním poločase jsem mohl dát gól. Před třetí brankou, která padla patičkou, udělal gólman chybu. Vždycky jsem tyhle situace dohrával, dokud nebyl míč v rukavicích a občas to brankáři takhle vypadlo. Dal jsem si to zpátky od něj a zkusil jsem to patou dát do brány. Vyšlo to.

| Video: Youtube

Za hattrick se v českých kabinách platí do kasy. Potká to i vás?

Budu muset na závěrečnou něco přinést, to je jasné, z toho se nevyvleču. Ale nemám představu kolik, ani s tím nemám žádný problém. Jsem součástí mužstva jako trenér i jako hráč.

Kolik jste přijal gratulací?

Chodí mi hodně zpráv, telefonátů i osobních gratulací. Je to hecování, sranda a tak. Bylo toho dost, takových těch dotazů, co to má znamenat, jak je to možný? A podobně.

Hrál jste s kluky, kteří jsou všichni o třicet a více let mladší než vy, jaké to bylo?

Když jsem šel na hřiště, tak mi vykali i někteří kluci soupeře. Ty naše všechny trénuji nebo jsem je trénoval, takže tam to vykání z logiky věci také je. Musím ale říct, že jsem si to fakt užil. Přišli se podívat také známí a jako fanoušci se bavili. O tom tyhle nižší soutěže jsou, hlavně se pobavit, potkat s přáteli a udělat si žízeň. Tak by to mělo být.

Jindy jste spoluhráče cepoval jako trenér, neměl jste strach, že jim to teď budete kazit?

Člověk má samozřejmě obavy, aby se neztrapnil. Mně se to stalo se Sobotínem, že jsem chtěl při „plném sprintu“ zabočit, ale ve zrychleném přesunu jsem spadl přímo před diváky, tak se mi všichni smáli. Svedl jsem to samozřejmě na špatnou umělku. Beru to sportovně a myslím, že ode mě nikdo nečeká dokonalý výkon. Užívám si to i s diváky, hecujeme se a je to v legraci.

Snažil jste se spoluhráčům na hřišti radit stále jako trenér?

Je pravda, že když jsem ve hře, tak vnímám, že kluci v některých momentech hře neporozumí a vnímal jsem věci jinak než z lavičky, že jsme si nevyhověli. Je také dobré, že člověk, když je na hřišti, vnímá nějaké hendikepy, na kterých se s hráči dá pracovat. Není to ale o mně, šel jsem si zahrát, pobavit se. Kluci se zasmáli. Samozřejmě se hecujeme na různých chatech. Užívám si, že jsem si to mohl ještě po letech zkusit, protože poslední zápas jsem hrál někdy v roce 2009, kdy jsem skončil.

V minulosti jste prošel výměnou kyčle, přesto můžete hrát?

Právě kvůli kyčli jsem v roce 2009 končil s fotbalem. Věděl jsem diagnózu, že ji mám poškozenou a měl jsem tam určité pohybové omezení. S doktorem, který mě operoval, jsme se domlouvali, že vydržím, co to půjde. Takže jsem ještě nějakou dobu fungoval a nevím přesně, jestli asi před sedmi lety, jsem si nechal kyčel vyměnit. Všechno proběhlo v pořádku. Nemám žádné pohybové omezení, bolesti, ale mám doporučení nedělat třeba lyžování a podobné sporty, kde bych mohl spadnout a něco si s tím udělat. Byť jsem myslel na to, že se může stát všechno, tak okresní přebor není tak rychlý a nechodím do všeho jak dřív. Nějaké riziko to asi je ale.

Takže tím padá váš případný start z divizní áčko?

Čekal jsem trošičku telefonát od trenéra Tökölyho, ale nic nepřichází, tak nevím, asi věří jiným (smích).

Jak jste se vůbec cítil fyzicky?

Odehrál jsem asi 35 minut, v předchozích dvou zápasech ještě míň. Původně jsem nechtěl nastoupit, ale šel jsem se rozcvičit, zjistil jsem, že mě koleno nebolí, tak jsem do toho šel. Měl jsem za sebou skvělé záložníky, kteří mají minimálně na krajský přebor. Věděli, že běhat nebudu a oni to oběhají za mě. Zase mě cíleně vyhledávali, aby si to užili. Jsem rád, že v pondělí, úterý chodím. Dnes (v úterý) je to už lepší, ale v pondělí jsem měl skrz koleno problémy.

Když jste věděl, že půjdete hrát, zapojil jste se do tréninku?

Já nemůžu. Rád bych, ale kdybych šel trénovat, tak bych dráždil chrupavku a nemohl bych pak třeba v neděli nastoupit. Můžu maximálně jezdit na kole, což jsem ještě letos nezačal, nebo si zacvičit.

Uvidíme vás ještě během jara na trávníku?

Teď si asi dám pauzu a uvidím. Možná ještě něco na jaře odehraju a potom bych to definitivně ukončil, ať se úplně nezhuntuji. Moje myšlenka je taková, že bych si chtěl moc zahrát, ale kvůli zdraví nemůžu. Naopak mladí kluci, kteří můžou a mají různé starty za reprezentace, Baník a podobně, nechtějí a končí v devatenácti letech. Což je ten paradox a je to případ i některých našich odchovanců, kteří nedávno vyšli z dorostu a už nehrají. Je to smutné a člověk se nad tím zamýšlí, proč to tak je. Asi přišli na to, že je hra nebaví a nemají k ní vztah, což je pro fotbal špatně.

V minulosti jste vedl muže Šumperku v divizi, nyní jste u mládeže. Máte ještě ambice vrátit se do mužského fotbalu?

U mě je nová věc. Po sedmnácti letech trénování jsem se rozhodl, že úplně skončím a nechám to mladším. Důvodů je víc, ale hlavní je, že chci trávit čas tak, aby mi ho neorganizoval fotbal. 42 let na hřišti v pozicích hráče, trenéra a funkcionáře stačilo. Potřebujeme novou krev, takže dojedu sezonu a skončím. Ukáže čas, možné je všechno, ale v tuhle chvíli ani neplánuji nějaký návrat. Hledáme ještě s klubem možnosti, že bych se nějak zapojil v jiné roli, ale ne takové pravidelné, jako je trénování. Neznalý člověk si to ani nedovede představit, když je člověk pětkrát týdně na hřišti, potom jede do Jihlavy, další den do Znojma. Když jsem trénoval dva mančafty, tak jsem byl v sobotu na fotbale, v neděli na fotbale. Bez jediného volného dne v týdnu. Mám práci, která mě baví a fotbal půjde na druhou kolej.

Nebude vám fotbal chybět?

Nevím, co od toho očekávat, ani nad tím moc nepřemýšlím. Ukáže to až čas a v momentě, kdy by mi to chybělo, tak se třeba domluvíme, že bych se vrátil. Ale teď vím určitě, že skončím.

Když se ještě vrátím k vám jako hráči. Vzpomínal jste při návratu na vaši kariéru?

Jo, tak člověk vzpomíná na to dobré. Tvrdím dlouho jednu věc, že fotbal je skvělá hra, ale vyloženě mě bavilo hrát. To ostatní je spousta starostí, které si člověk nedokáže uvědomit, když je nezná. Hra jako taková mi chybí. Proto jsem si chtěl ještě jednou na sebe ten dres navléknout. Byť správce pere asi na osmdesát, protože už mi je takový malé (smích). Ale než jsem skončil, tak jsme tady měli v Šumperku tým, jaký tady nebyl. Na to vzpomínám. Tehdy jsme nepostoupili asi o tři góly do MSFL. Vzpomínám také na futsal, kde jsme hráli první ligu. Byly to fantastické roky s kluky, se kterými se doteď občas vidím a třeba teď budu mít i více času s nimi zajít na pivo a poklábosit.