Do soutěže jste šli jako nováček. S čím jste do ní vstupovali?

Když nám přišla přihláška do I. A třídy, tak jsme si sedli v kabině a rozhodovali se, jestli to vezmeme. Vedení bylo postupu nakloněno a i kluci nakonec souhlasili. Přece jen to u nás na vesnici nikdy nebylo. Jako sezonní cíl jsme si stanovili záchranu soutěže a hraní důstojné role v ní. Podmínkou ale bylo, že musíme sehnat ještě nějaké kluky, protože jsme měli úzký kádr. Přivedli jsme tedy dva a doplnili jsme to ještě brankářem a také mladým Filipem Machů, který dříve hrával v Sigmě.

A jak byste pak zhodnotil podzim?

Celkově jsme udělali velký úspěch, o tom není sporu. Pár zápasů mě ale mrzí. Třeba hned po prvním kole v Plumlově, kde jsme dostali čtyřku, jsme si řekli, že takhle to dál nepůjde. Musím k tomu také říct, že to byla má velká chyba. Překopal jsem totiž celou sestavu a nařídil hráčům, ať hrají defenzivně. Kluka z hrotu jsem dal do stoperské dvojice, klasického útočníka zase na kraj zálohy a takhle jsem si myslel, že to uhrajeme. A vyhořeli jsme. Dále mě mrzí zápas doma s Pivínem, kde jsme dostali rychlé branky a nakonec z toho byla jen remíza 3:3. No a potom ještě ta Olešnice, kde bylo jasně vidět, že je soupeř zkušenější a využil naší čistě ofenzivní hry k brejkům.

V původním plánu bylo ještě jedno podzimní kolo navíc. To jste měli odehrát v Olešnici jako odvetu. Nemrzí Vás, že jste ten zápas, vzhledem k vyrovnanosti toho prvního, nehráli?

Mrzí. Byli jsme v takovém rozpoložení, že jsme si na ně věřili. Navíc jsme byli nadšeni z divácké kulisy, která u nás během zápasu panovala. Oficiálně přišlo 400 diváků a trenér Olešnice jich odhadoval až 500. Pro naše kluky to byl navíc vrchol jejich dosavadních kariér. Nikdy totiž takhle důležitý zápas nehráli. Hráli jsme třeba už pohár se Zábřehem, kdy se nám podařilo vyhrát, ale toto bylo v rámci soutěže, což nás trochu svazovalo. A na odvetu jsme se těšili, protože už jsme prostě věděli co a jak. Takhle na ten zápas budeme čekat skoro půl roku.

Přesuňme se teď trochu do budoucna. Kdy hodláte začít s přípravou a jak by měla vypadat?

Oficiálně začneme 5. ledna. V Polsku, zhruba pět kilometrů od Bernartic, máme domluvenou umělou trávu. Dále pak máme domluveny čtyři přátelské zápasy, všechny s účastníky krajského přeboru. Scházet se ale začneme už mnohem dříve. Do toho Polska ale začneme jednou týdně jezdit už od 25. listopadu. Od 5. ledna už to bude třikrát týdně a povinně.

TJ Sokol Lesnice
Chceme, aby lidé viděli, že to v Lesnici děláme dobře, říká její kouč Knobloch

Nebojíte se, že by hráči mohli po tom skvělém podzimu dojít k takovému pocitu uspokojení, který může nakonec vést ke katastrofě?

Nemyslím si. Všichni víme, že jaro bývá těžší. A to zejména pro nás. Na podzim nás totiž ti soupeři příliš neznali a my jsme mohli překvapit. Teď už to ale bude jiné. A může se samozřejmě stát cokoli. Můžeme prohrát dva, tři zápasy v řadě a už můžeme být třeba desátí. Náš cíl, tedy zachránit se a hrát dobrý fotbal pro diváky, tedy stále zůstává aktuální.

A nějaké změny v kádru přijdou?

Vypadá to, že asi budou. Cítíme tady totiž eminentní zájem z Polska o našeho druhého nejlepšího střelce Petera Červeňáka. Ten tým je na úrovní našeho krajského přeboru. Na druhou stranu pak máme obrovské možnosti někoho přivést. Je tady na Jesenicku spousta kluků, kteří se nám i sami ozývají. Dva nebo tři z nich vyzkoušíme i v přípravě.

Na závěr se ještě zeptám, s jakými ambicemi do jarní odvetné části půjdete.

Prostě si to s každým manšaftem budeme chtít rozdat a vyhrát. Teď u nás totiž panuje taková euforie. Chodí na nás velký počet fanoušků, kteří dokonce za námi jezdí i ven. I šály si nechali vyrobit. Co se pak týče umístění, tak chceme skončit co nejvýš. Byli bychom rádi, kdyby to bylo do čtvrtého místa. Řekli jsme si ale, že aktuálně se budeme více těšit na tu zimní přípravu. Na to, jak si dáme si do těla a zlepšíme se po taktické stránce, která nás někdy zbytečně stála body.

Dobrá. Tak ještě jedna otázka. Kdyby se náhodou, hypoteticky, stalo, že byste skončili první, brali byste postup nebo byste jej odmítli?

Neříkám ano ani ne. Zase bychom si museli společně sednout a případně přivést i nějaké posily. Co se ale týče finanční stránky, tak po té by to klub asi zvládl. To je zatím to jediné, co k tomu mohu říct.