Mohl byste na úvod stručně popsat podzimní část?
Podzim se nám podle našich představ rozhodně nepodařil. Myslím si ale, že rozhodně stále máme na to, abychom dosáhli podobných výkonů a výsledků jako v minulé sezoně. Pevně věřím, že spousta lidí, která byla zraněná, pracovně vytížená či nedej bože nemocná, se vrátí zpět do sestavy a bude to vypadat podobně jako před rokem.
Zmínil jste zranění a absence. Jsou ale i jiné důvody, proč to nešlo podle představ? Přece jen, minulou sezonou jste prošli bez prohry a nyní jich už po podzimu máte sedm.
Jsou. Stačí se podívat do registraček. Každý z nás tam má o další rok více. Jakub Karakasidis má 41, oba bratři Sogelovi budou mít za chvíli 35 a tak dále. A to je znát. Je tedy čas na to, aby nás pomalu začali doplňovat mladí. K tomu je ale potřeba trénink. A jelikož nehrajeme na profesionální úrovni, kluci nejsou zvyklí trénovat každý den. A na hřišti to pak jde znát.
Dalo by se říci, kdo je největší osobností vašeho týmu? Je to Marek Kocourek, který vstřelil skoro třetinu všech vašich gólů, anebo ještě i někdo jiný?
Nějaké takové speciální osobnosti bych tam asi nehledal. Mára Kocourek je samozřejmě finální hráč. Pro mě jsou ale osobnosti všichni, kdo patří do našeho týmu. Rozdíloví hráči tam samozřejmě jsou, ale i bez nich se budeme muset postupně naučit hrát. Vždy se totiž může stát, že prostě nebudou z nějakých důvodů schopni nastoupit. A musím říct, že se nám to několikrát i podařilo. A nebyl to jen Kocourek, ale i Vavrač, Plha, Karakasidis či kdokoli další.
I přesto, že jste v tabulce sedmí, vám na úplný vrchol chybí pouhých pět bodů. Pamatujete někdy až takhle vyrovnanou soutěž?
Musím se přiznat, že asi ne. Sám jsem z toho poměrně zaskočen. Jde na tom ale vidět, že ta B třída má každým rokem vyšší a vyšší kvalitu. A jde to vidět i na samotných zápasech, z nichž je většina naprosto vyrovnaných. Když jsme dřív jeli třeba do Nového Malína, tak jsme věděli, že máme tři body v kapse. Dnes je to ale pravý opak. Kluby zakládají své mládežnické celky a dorostenci pak nemalou měrou přispívají k jejich lepším výkonům.
play_fill
Přesuňme se nyní trochu jinam. Začali jste už s přípravou?
Ano, začali jsme v minulém týdnu. Dnes (úterý 13. února, pozn. red.) absolvujeme zátěžový trénink v hale, ve čtvrtek další kondiční trénink a od příštího týdne pak odehrajeme každou sobotu jedno přípravné utkání až do začátku jara, které nám začíná 23. března.
Trénujete už tedy týden. Jak jste zatím spokojen s docházkou a přístupem hráčů?
Dobrá otázka. Před úvodním tréninkem jsme měli takovou menší schůzi, na které jsme si řekli pravidla, podle kterých bychom měli fungovat. Hrajeme sice na amatérské úrovni, ale chtěl bych, aby docházka byla co nejpoctivější. Od ní se pak totiž bude odvíjet i zápasová minutáž. Pevně tedy věřím, že si to kluci vzali k srdci a budou pořádně trénovat nejen s týmem, ale i individuálně ve sém volném čase. A z vlastní zkušenosti vím, že se to dá, i když má člověk doma dvě malé děti. Dá se třeba najít půlhodinka místo sledování večerních zpráv v televizi. Snažím se prostě být na hráče trošku tvrdší, i když se jim to úplně nelíbí. Nikdo tady zkrátka není Cristiano Ronaldo, který by mohl hrát i beze snahy. Nebojím se tam klidně nasadit i patnáctiletého dorostence, který na tom fotbalově třeba nebude až tak dobře, ale bude mít snahu. Prioritou pro mě prostě je, aby všichni šlapali tak, jak mají.
Pojďme k podobě kádru. Je mi jasné, že mnoho změn v něm asi nebude, ale přece jen, proběhly nějaké?
Opravdu jich moc není. Jen z Písečné se vrátil Zdeněk Záluský. To je můj velice dobrý kamarád, který za Mikulovice hrával odmalička a odešel teprve před dvěma sezonami. Bylo totiž jeho obrovským přáním si poprvé v životě zahrát i někde jinde. Je to stoper, předstoper, ale klidně může hrát i beka a určitě s ním počítám do základní sestavy.
A zaměřme se ještě na herní stránku. Víte o něčem, na čem budete muset vyloženě zapracovat?
Já to vnímám tak, že zlepšovat se dá vždycky všechno. Co mi ale v naší hře chybí, je tvořivost a klid v zakončení. Zezadu je to totiž celkem OK, od zálohy už to ale začíná být takové zbrklé. Snažím se tak ty kluky zklidňovat a ukazovat jim na tabuli, co od nich vlastně chci. A nějaký pokrok tam určitě nastal. Takovou naší bolestí ale je, že téměř v každém zápase máme z velké části jinou jedenáctku. Zejména kvůli zraněním. A než si na to zvykneme, tak to trvá. Nyní na to ale budeme mít času dost.
To určitě ano. Chystáte třeba i nějaké soustředění, kde byste na to měli prostoru ještě více?
Soustředění přímo ne, spíše takový teambuilding v našem sportovním areálu. Ráno spolu absolvujeme trénink, pak si dáme oběd, odpoledne odehrajeme zápas s béčkem Jeseníku, pak si dáme nějaký wellness, bowling a společnou večeři, následovat bude schůze a pak, jak kdo uzná za vhodné. Máme to domluvené i se spaním. Ráno si dáme takový menší výklus a půjdeme domů. Více dní domluvit nemůžeme, protože by na to mnoho kluků potřebovalo dovolenou a ne každému to jde. Budeme to konat už třetím rokem a musím říct, že zatím to vždycky bylo fajn. Jedná se zároveň i o takové stmelení směrem k novému ročníku.
Možná jste to už tak trochu nakousnul na začátku, musím se na to ale zeptat. Jaké jsou vaše ambice na jaro? Platí, že byste se rádi dostali až na ten úplný vrchol?
Tu ambici v sobě mám už dlouho a byl bych sám proti sobě, kdybych to neřekl. Jako trenér chci obhájit titul z loňské sezony. A pevně věřím, že to v sobě nosí i hráči. Každý týden, když jsme na hřišti, si ho opakujeme a opakovat si jej budeme stále. Je tam navíc rozdíl skutečně jenom pár bodů. Pokud se to ale nepodaří, určitě se kvůli tomu mikulovický fotbal nerozpadne.
A kdyby se to skutečně podařilo a byli byste první, brali byste už konečně i postup?
Na to se odpovídá velmi těžko. Máme teď totiž zvolené nové klubové vedení, kde ze starého výkonného výboru zůstal jen jeden člen. Bylo by to tedy na diskuzi. Dále by pak bylo třeba sehnat dva až tři nové kvalitnější hráče, než máme teď. Pokud by se toto všechno podařilo, tak za sebe říkám jasné ano. A pokud ne, zněla by odpověď stejně jako po minulé sezoně. Jsem sice zastáncem toho, že když se něco vyhraje, tak se postoupit má, ale bohužel, někdy je lepší udělat ústupek, než se potom ve vyšší soutěži zbytečně trápit a na zápasy i tréninky chodit znechuceně. Pak by hrozilo, že se na to většina hráčů vykašle a mikulovický fotbal by mohl skončit tak, jako před deseti lety.
Přípravné zápasy Mikulovic:
24.2. vs. Jindřichov (14.00, doma)
3.3. vs. Jeseník B (14.00, doma)
9.3. vs. Písečná (14.00, doma)
16.3. vs. Rudoltice (14.00, doma)
