O současné situaci si Deník popovídal s trenérem Sulka Jaroslavem Rolinkem, který nastínil plán nejbližší přípravy a také prozradil, jak trávil čas v karanténě.

Jaká je situace v Zábřehu po ukončení sezóny?

Hráči jsou doma a mají volno. Ale rozdal jsem pokyny, aby se kluci udržovali individuálně, třeba šli na kolo nebo si zaběhat, snad to plní. Jsme však amatéři, takže je na každém jednotlivci, jak se k tomu postaví. Doufám, že se zase budeme moci všichni brzo potkat v rámci společné přípravy.

Kdy plánujete začít s tréninky?

Před pár dny jsem měl rozhovor s předsedou klubu, kde jsme rozebírali přípravu. Chtěli bychom se sejít v rámci zatím dobrovolných tréninků v menších skupinách již začátkem května, pokud to aktuální situace dovolí. Samozřejmě za dodržení veškerých podmínek, že nepoužijeme šatny ani sprchy. Máme výhodu, že většina hráčů jsou místní, takže mohou přijít na stadión již převlečení a s vlastním pitím.

Jaká byla v kabině Sulka reakce na vyhlášení nouzového stavu, který utlumil veškeré (nejen) sportovní dění?

Měli jsme v nohách náročnou zimní přípravu a turnaj v Mohelnici. Pro nás stopka přišla akorát ve fázi, kdy jsme se chystali na generálku proti Medlovu, poprvé se mělo hrát na přírodní trávě a ne na umělce, těšili jsme se, ale bohužel. Brali jsme to tak, že fotbal a nějaké ty sportovní cíle musí jít prostě stranou, zdraví všech je bezesporu na prvním místě.

Přesto neodehrané jaro musí hodně mrzet, už jen kvůli divákům. Hlavně v tomto pěkném počasí se daly v Zábřehu očekávat slušné návštěvy.

Je to tak, jak říkáte. Jarní zápasy, když je krásně, mají svou atmosféru, mohlo to být super pro hráče i fanoušky. Na odvety jsme byli natěšení. Po podzimu jsme skončili šestí a na třetí Ústí ztráceli jen čtyři body. Měli jsme v plánu naše umístění na jaře o něco vylepšit.

Navíc Zábřeh přišel o atraktivní domácí derby proti Mohelnici i Velkým Losinám.

Tohle je obrovská škoda, navíc Mohelnice nás čekala hned druhý zápas jara, ale teď už s tím těžko něco naděláme. Věřím, že nová sezóna začne podle plánu a všechno si vynahradíme.

Jak vypadá situace ohledně vašich dvou hlavních opor, brankáře Lukáše Tomana a útočníka Michala Sitty, kteří měli letos na jaře působit v divizním Šumperku?

Uvidíme, jestli tam zůstanou. Počítám však, že podzim zřejmě začneme bez nich. Bude to pro nás oslabení, ale i tak jsem přesvědčen, že se na sezónu dokážeme kvalitně nachystat. Pojedeme dál v trendu, že chceme dávat prostor místním mladým hráčům, bojovat s tím, co máme. Posily zatím neplánujeme.

Na přípravu teď bude dostatek času. Jak se na hráčích projeví tak dlouhý herní výpadek?

Věřím, že kluci po té době, kterou strávili doma, budou správně nažhavení, že si zase mohou „sáhnout“ na balón. Ale je otázka, v jakém stavu se zase vrátí (úsměv). Asi nás trochu čeká opakování zimní přípravy. Zase máme před sebou tři měsíce do startu soutěže. Znovu to bude o nabírání kondice a návratu do pravidelného tréninkového rytmu.

Jak byl váš program během karantény, kdy bylo omezeno vycházení?

Já bydlím na vesnici, takže jsem si alespoň mohl udělat spoustu věcí v domě a na zahrádce, které člověk kvůli fotbalu během roku odkládá. Takže čas v izolaci mně docela utekl (úsměv).