„Gól padl po zamýšleném centru našeho krajního beka na středního záložníka. Proti němu vyběhl gólman, ale ještě před ním míč chybně odhlavičkoval obránce přímo na mě a já jej hlavou vrátil do sítě," popisoval devětadvacetiletý borec svůj světlý moment již z deváté minuty střetnutí.

Po dalších deseti minutách už mu ale tak do smíchu nebylo, protože se ze hřiště kvůli svalovému zranění musel předčasně odporoučet. „Stalo se mi to po prudké změně směru. Cítil jsem hned, že mi povolil sval ve stehně a musel jsem jít okamžitě dolů. Bohužel tím trpím už několik let. Na druhou stranu jsem byl ale po celý podzim zdravý a přihodilo se mi to až v tomto posledním zápase," vysvětluje. „Začátek zimní přípravy bych už ale měl stihnout," dodal.

I po této nepříjemné situaci ale Kysela svůj tým neopustil a po sprše se okolo třicáté minuty vrátil na lavičku, aby své spoluhráče podpořil alespoň morálně. Viděl tak ze zápasu vše podstatné.

„Lipová byla silná při standardních situacích. Naštěstí ale nebyla přesná v koncovce. I my jsme měli šance. Ještě v prvním poločase šel náš krajní bek z úhlu na gólmana, obhodil si ho a míč pak bohužel pouze projel šestnáctkou. V druhé půli jsem pak čekal, že nás Lipová zatlačí, ale kromě úvodního desetiminutového nástupu si nic vážného nepřipravila," líčil zbytek zápasu ze své role pozorovatele.

„Jediná jejich větší šance nastala, když náš brankář rozehrál chybně přímo na nohu útočníka. Ten to ale, nejspíš z překvapení, poslal vedle," vzpomněl si pak ještě se smíchem.

Začali jsme proměňovat šance

Cesta jesenického manšaftu k titulu krajského půlmistra rozhodně neprobíhala snadno. Po poměrně solidním začátku totiž hráči z tohoto okresního města zaznamenali sérii šesti zápasů bez výhry, v níž navíc dokázali remizovat v pouhé polovině případů.

Potom ale naskočili na vítěznou vlnu a díky pěti vítězstvím v řadě se vyšvihli až na vrchol, o bod před nováčka z Čechovic, ale také Brodek u Přerova a Kostelec na Hané, z nichž všichni nasbírali shodně 30 bodů.

„Dopláceli jsme hlavně na neproměňování šancí. Zejména těch vyložených jsme měli skutečně hodně a někdy jsme skutečně neproměnili až nemožné. Pak ale trenér zkusil vyměnit hráče na jednotlivých postech, sedlo si to a začalo nám to i střílet. Prostě jsme to zlomili," libuje si.

Postup by kádru prospěl

Jeseničtí jsou tak na dobré cestě k tomu, aby se jim poprvé od sestupu z divize v sezoně 2017/2018 podařilo do čtvrté nejvyšší soutěže vrátit. „Máme strašně mladý kádr a myslím si, že by mu postup strašně pomohl. Samozřejmě je ale před námi ještě velice dlouhá cesta a těžcí soupeři," předkládá Kysela aktuální situaci.

„My se tak budeme ze všech sil snažit o to, abychom skončili první a zbytek necháme na vedení a vlastně i na nás samotných podle toho, jak se budeme cítit. Mě osobně by to také ještě lákalo. Už jsem si to vyzkoušel před těmi pěti lety a ve třiceti se ještě necítím jako starý dědek," dodává s úsměvem.

Ještě jednou si to užít…

Co se týče budoucnosti, žádné přehnané ambice už Pavel Kysela nemá. To ale neznamená, že by neměl žádné. „Chci ještě jednou s Jeseníkem vyhrát kraj, ať si můžeme užít oslavy ještě jednou všichni pohromadě. Vyšší ambice už asi nemám," říká.

„Přemýšlel jsem chvíli i o trénování, ale to spíš asi později. Až s hraním fotbalu jednou skončím, chtěl bych si od něj nejdříve chvíli odpočinout. Pak bych se do toho možná skutečně dal, protože fotbal je pro mě prostě vášeň," uzavřel.