„Předchozí zkušenosti s chytáním jsem už měl. Chytal jsem totiž v dorostu. Když jsem pak ale přešel do dospělého fotbalu, tak už jsem jenom hrával v poli," vysvětluje třicetiletý fotbalový obojživelník.

A jak vlastně k jeho naskočení do prostoru mezi třemi tyčemi okolo 60. minuty zápasu došlo? „Náš gólman si při jednom ze zákroků zablokoval krční páteř a nemohl se pohybovat. Hned jsem cítil, že to budu já, kdo půjde do branky. Zahodil jsem tedy svůj dres, oblékl si ten jeho a šel jsem na to," popisoval poměrně náhlý zlom v jeho účinkování na velkokunětickém hřišti.

„Byl jsem nervózní. Bylo to v podstatě derby, takže prakticky náš nejdůležitější zápas sezony. Navíc šlo pořád o hodně, protože stav v tu dobu byl pouze 3:2 v náš prospěch. Trenér mě ale uklidnil slovy: ‚Nic se neděje. Když dostanem góla, no tak prohrajem‘. I spoluhráči mě povzbuzovali. Hlavně mi říkali, ať jsem v klidu," dodal ještě.

Jaroslav Lučan
Jaroslavu Lučanovi ze Supíkovic to střílí! A rozhodl se i pomáhat

V tu chvíli ale ještě Příhoda netušil, jaká že to příhoda na něj ještě čeká. V probíhající 77. minutě totiž došlo na situaci, které se obávají i samotní profesionální gólmani Proti jeho týmu byl odpískán pokutový kop.

„Kunětice zahrávaly roh, jejich hráč hlavičkoval mimo můj dosah a Vláďa Kubáň vyboxoval míč rukou, za což pak dostal i červenou kartu," popisoval, jak k tomu všemu vlastně došlo.

„Soupeř se na to rozbíhal jako Souček v reprezentaci. Hned jsem si říkal, že budu skákat na pravou stranu. Před kopem trochu zpomalil, ale já jsem neskočil. To ho možná trochu rozhodilo. Počkal jsem si pak až do toho rozhodujícího momentu, míč jsem vyrazil a bylo to," pokračoval.

Tím ale tento slavný moment ještě nekončil. „Hned po chycení jsem dostal takový ten pocit, že teď už to prostě musíme vyhrát. No a hned z následného brejku jsme zvýšili na 4:2," dokončil tento málo uvěřitelný příběh.

Filip Žák z Teplic.
Zlomený loket, otřes mozku. Teď dal bývalý hráč Mohelnice první ligový hattrick

Kromě toho, že se jednalo o pozoruhodný sportovní moment, jednalo se dle jeho slov i o jednu premiéru. I když, jak sám řekl, v mládí už chytával, žádnou penaltu se mu v těch dobách chytit nepodařilo. „V soutěžním zápase to určitě bylo poprvé. Ve všech předchozích případech mě totiž střelec vždycky dokázal nějakým způsobem obelhat," přiznává.

A jak on sám vidí své působení v brankářské roli do budoucna? „Kdyby to bylo nutné, tak nebudu váhat a určitě v brance zaskočím. Budu ale mnohem raději, když se náš gólman vrátí zpátky a já půjdu znovu do pole," uzavřel Ladislav Příhoda se smíchem.