„V Mikulášovicích hraji třetím rokem, nabídl mi to kolega z práce. Předtím jsem pracoval v Polsku. Jeden známý, co pracuje a několik let bydlí v České republice, mi tady v Mikulášovicích nabídl skvělou práci. Tak jsem si řekl, proč ne. Pracuji ve firmě Mikov,“ zavzpomínal 28letý fotbalista na svůj příchod do Čech.

Deváté místo po podzimní části je pro Mikulášovice slabým průměrem. „Neřekl bych, že to bylo nejhorší. Ale taky to mohlo být lepší. Je pravda, že jsme zbytečně poztráceli hodně bodů,“ má jasno. V klubu hrál také jeho starší bratr Oleksandr. „Ano, hrával. Ale momentálně už tady není, jelikož se odstěhoval do Ústí nad Labem,“ prozradil.

Ilustrační foto
Hromadná rvačka fotbalistů. Zápas v Rakovníku končil jako vesnická tancovačka

Valerii byl jedním z šesti vyloučených v hodně zajímavém utkání proti děčínskému Unionu. Divoký zápas, ve kterém se kopalo i několik penalt, Mikulášovice prohrály 3:5. „Byl to důležitý zápas, nikdo nechtěl prohrát. Takže opravdu těžké utkání. Rozhodčí bohužel pískal jen to, co bylo lepší pro Děčín. Po hrubých faulech nedával karty. Můj spoluhráč pak šel skluzem do míče. Odkopl ho, ale trefil i hráče Unionu. Všechno bylo podle pravidel. Protihráč s tím ale nesouhlasil, začal do něj strkat. Tím pádem se do toho pustili i ostatní, já ho šel pouze bránit. Rozhodčí to nedokázali zvládnout, takže udělili šest červených. Mě pak po vyloučení do zápisu napsali, že jsem dal protihráči pěstí. To nebyla pravda, jen jsem ho odstrčil,“ zakroutil hlavou.

Jeho rodné město Rusové zničili

Ukrajinskému rodákovi samozřejmě není lhostejné, co se v jeho zemi děje. „To, co se tam děje, je neskutečné. Umírá spousta lidí, řada měst je zničená. Platí to i pro moje rodné město. Věřím tomu, že Ukrajina vyhraje a vše zase půjde k lepšímu,“ pevně doufá.

S narážky na svůj původ se setkává také při samotných zápasech v rámci okresního přeboru. „Je to tak. Bohužel od některých hráčů a diváků slyším narážky na to, že pocházím z Ukrajiny,“ smutně mávl rukou. Do své domoviny teď logicky nejezdí. „Jezdil jsem tam občas, dokud tam bydlela moje rodina. Teď už tam nejezdím,“ hlesl.

Adam Furiš (uprostřed) čelil po turnajovém utkání v Chebu napadení.
Kauza napadení rozhodčího v Chebu: Pokuta i stopka. Trest vyvolal rozpaky

Kromě fotbalu se Romanenia věnoval v Mikulášovicích také jinému sportovním odvětví. „Kdysi jsem boxoval v profiboxu za mikulášovický tým. Teď už na to bohužel nemám tolik času. Jinak mě baví trénovat fotbalový dorost v Mikulášovicích,“ zdůraznil.

Na závěr ještě ohodnotil kvalitu okresní kopané na Děčínsku. „Je tu dost dobrých týmů, proti kterým si můžeš zahrát dobrý fotbal. Rozhodčí by tu ale mohli být lepší,“ dodal na závěr.