Ač mu první zkušenost ztěžoval covid, veškeré nástrahy překonal a patřil mezi základní kameny defenzivy nováčka belgické soutěže. „Od doby, co jsem naskočil do základní sestavy, jsem v ní zůstal až do konce a od trenéra jsem cítil důvěru. Myslím, že jsem uspěl a určitě nezklamal, škoda, že některé věci pokazil covid,“ popisuje Jemelka v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Jak hodnotíte úvodní sezonu v zahraničí v dresu belgického Leuvenu?

Myslím si, že jsem tady uspěl. Když jsem přišel, tak jsem do základní sestavy hned nenaskočil, ale od té doby, co jsem dostal první šanci, jsem v ní už zůstal až do konce. Když se zpětně ohlédnu, tak jsem určitě nezklamal a beru to jako úspěšné první zahraniční angažmá.

Na co jste si musel novém klubu nejvíce zvykat?

Ze začátku jsem si zvykal hlavně na komunikaci a spolupráci s hráči, se kterými musím jako obránce vycházet, zajišťovat se a podobně. Museli jsme si na sebe zvyknout ve svých návycích, což bylo poměrně těžké. Další věcí bylo, že hráči jsou v Belgii extrémně rychlí a musel jsem si zvykat, že chodí často jeden na jednoho. Bylo těžké zachytávat jejich časté náběhy a sóla, protože se vůbec nebojí hrát individuálně. Na tohle jsem si musel dávat velký pozor. Hodně času jsem sám věnoval přípravě a sledoval kvůli tomu hodně videí.

Jak moc je tento atribut odlišný od české nejvyšší soutěže?

Je to jiné než v české lize. V ní si člověk hlídá hlavně poziční hru a v některých zápasech de facto stačilo, abych si odbouchal hlavičky a zachytil pár náběhů za obranu. V Belgii je přímá konfrontace při soubojích jeden na jednoho daleko častější. Musel jsem těchto situací řešit během sezony třeba dvakrát víc než v české lize.

Byl nějaký hráč, který vám dělal největší problémy a řekl jste si, že byste jej už nikdy nechtěl bránit?

Těch by bylo asi víc. Z poslední doby byl nepříjemný hráč Genku Paul Onuachu (nejlepší střelec soutěže pozn. red.). Se stoperem Ngawou, s nímž hraji ve dvojici, jsme se shodli, že je fakt nechutný, protože je vysoký, obrovsky silný a těžko se na něj dostávalo. Řekli jsme si, že ho budeme předskakovat, což bylo téměř nereálné, protože si vždycky v pravý moment dokázal pokrýt míč tělem. Na bránění to je asi nejtěžší hráč v belgické lize.

Fanoušci Sigmy Olomouc
Fanoušci Sigmy mohou už na Slavii. Jaká pravidla platí pro permanentkáře?

Co po vás trenér během celé sezony požadoval?

Když jsme hráli na tři stopery, tak po krajních obráncích chtěl, abychom podporovali wingbeky. Ale hlavně lpí na rozehrávce. Hned, když jsem přišel, preferoval hru dopředu a kolmé přihrávky na útočníka, do vyšších pozic a nabádal mě k tomu, abych se je snažil snažil hrát. Naopak abych co nejméně přihrával dozadu gólmanovi nebo na druhého stopera. Celou dobu, co jsem tady, říkal, že nevadí, když někdo udělá chybu, pokud bude mít dobrou myšlenku hrát nahoru. To je také rozdíl oproti některým českým trenérům, kteří rozehrávku zezadu celkově moc rádi nemají a preferují jednodušší styl.

Jaká byla tedy celková filozofie hry Leuvenu?

Na každý zápas jsme se připravovali tak, že jsme cvičili rozehrávku a simulovali jsme ostatní týmy, jakým hrají stylem a jak se do nich dostat. Pilovali jsme ty zmiňované kolmé přihrávky na útočníky a sklepávání. Chtěli jsme hrát více na riziko, což se odrazilo na tom, že jsme dostali hodně gólů, protože někdy toho rizika bylo až moc. Takový je ale styl našeho trenéra. Neriskovali jsme jen vzadu, ale celkově jsme hráli hodně kolmých přihrávek dopředu a někdy jsme až moc brzo hráli finální přihrávky a míče nahoru. Potom se to na nás hrnulo a hodně branek jsme dostali z rychlých brejků po těchto našich zbytečných ztrátách.

V mládeži jste hrál záložníka, takže tento styl kolmých přihrávek vám mohl být blízký, že?

Máte pravdu, na tohle jsem si zvykat nemusel. Tenhle styl, kdy můžu hrát nahoru, mám rád. Trénink jsme hodně přizpůsobovali tomuto stylu a já jsem se snažil zlepšovat. Hodně jsem pracoval na přesnosti a razanci přihrávky, aby to byly průnikovky, které budou v zápase rozdílové.

Nakousl jste, že jste dostali hodně branek. Měli jste čtvrtou nejhorší defenzivu soutěže, neměl jste jako stoper někdy strach, že vás trenér posadí?

Po některých zápasech, kdy jsme dostali tři góly a prohráli jsme, jsem měl myšlenky, že trenér bude chtít něco v obraně změnit a já bych to mohl odnést. Ale nechával mě tam celou sezonu a cítil jsem od něj podporu. Nikdy to nebylo tak, že by mi dal nějaké ultimátum, že pokud udělám chybu, nebo pokud půjde některý z gólů za obranou, tak že mám poslední šanci. Vůbec na nic takového nedošlo. Od té doby, co jsem nastoupil, tak mi kouč stoprocentně důvěřoval, a i když jsem udělal nějakou chybu, tak mě ze sestavy nevyndal, ani mě necepoval. Rozebrali jsme si to po zápase na videu, ale nebylo to tak, že by na mě tlačil. Celkově jsem za tohle všechno nesmírně rád.

V čem vás tohle angažmá posunulo?

Určitě v taktické hře, protože taktiky tady bylo hodně a často jsme ji rozebírali. Zlepšil jsem se i v rozehrávce a celkově jsem nabral nové zkušenosti i z pohledu nové kabiny. Byl to pro mě první přesun a první nová kabina. Musel jsem se sžívat s jiným okolím, které bylo úplně odlišné. Lidé se chovají jinak než v Česku i klub funguje jinak. Je to odlišné, než kdybych přestupoval v rámci české ligy. Zkušenosti jsem nabral i v komunikaci.

Jak jste pokročil s angličtinou?

Věnoval jsem se jí hodně a všemu rozumím. Komunikace byla v pohodě, ale že bych byl úplně nějaký angličtinář a speaker, to určitě ne. Celkem s ní bojuju a budu na ní muset ještě dost pracovat a zlepšit se. Naštěstí se v klubu mluvilo hlavně anglicky a nemusel jsem řešit ještě navíc třeba francouzštinu, nizozemštinu, nebo jiný jazyk, kterým někteří spoluhráči mluví.

Oldřich Machala v zápase Sigmy se Slavií v září 1999
Může Sigma postoupit přes Slavii? Legenda Machala věří, že na silné Hanáci umí

Celkově byla belgická liga hodně vyrovnaná. Vnímal jste v tom rozdíl oproti Česku?

O všechno se hrálo až do posledního kola, do poslední minuty. I o sestupujícím se rozhodlo shodou okolností v našem zápase, kdy se Beveren vítězstvím s námi posunul do baráže a nespadl přímo. Úplně bych neřekl, že bych tohle vnímal nějak odlišně oproti Česku. Liga tady byla vyrovnaná, ale nakonec do play- -off naskákaly všechny kluby, se kterými se tam počítalo. V posledním kole tam poskočily i Standard Lutych a Gent, které jsou tady brány za velké kluby, což jsem pochytil, když jsme s nimi hráli a také usuzuji podle toho, jak je vnímá okolí. Naopak my jsme z play-off společně s dalším nováčkem Beerschotem nakonec vypadli, přestože jsme se mezi nejlepší osmičkou celou dobu drželi. Myslím si, že to je super pro lidi, že byla liga takhle vyrovnaná.

O možnost zahrát si o Evropskou ligu jste přišli až v závěru, kdy jste měli výsledkovou krizi, čím to bylo?

Úplně nevím. Měli jsme hodně zraněných a sezonu dohrávali někteří hráči pod injekcemi. Celkově jsme měli asi deset hráčů se zdravotními potížemi úplně mimo soupisku. Možná rozhodla i zkušenost, protože Leuven byl nováček v první lize. Původně ani neměl postoupit, protože měl hrát baráž s Beerschotem, ale nakonec postoupily oba kluby, takže se na poslední chvíli skládal tým na nejvyšší soutěž, do kterého jsem v průběhu přišel ještě já.

Jaká nyní panuje v klubu spokojenost s uplynulou sezonou?

Před sezonou by tohle umístění funkcionáři i trenéři brali, ale vzhledem k průběhu ročníku a tomu, že jsme se neustále drželi na pozicích zaručujících play-off a špatnému konci, kdy jsme si to pokazili, převládalo spíše zklamání. Ale myslím si, že před sezonou bylo cílem se zachránit. Play-off by byl pro Leuven úžasný příběh. Je škoda, že jsme nemohli mít v zádech fanoušky, protože by nás v posledních zápasech určitě dokázali víc namotivovat, abychom play-off urvali.

Když si promítnete celou sezonu, jaký okamžik byl pro vás tím nejlepším?

Rád vzpomínám na můj první start v lize proti Bruggám. Zápas jsme vyhráli 2:1 – takže první start, navíc výhra, a ještě s Bruggami, což je velkoklub. V šatně potom byla obrovská oslava, protože porazit Bruggy je tady obrovský úspěch, ještě k tomu pro tým, který postoupil. To, co se dělo v šatně, ten výbuch emocí, byl fantastický. To je asi největší zážitek, který jsem tady zažil. Ale nejlepší okamžiky mám dva. Tím druhým je zápas s Anderlechtem, který jsme také vyhráli.

A naopak nejhorší?

Mrzí mě, že jsme v předposledním kole prohráli na půdě týmu Cercle Bruggy, který skončil až na šestnáctém místě. Stačila nám jedna výhra, abychom se dostali do play-off. Oni dostali navíc ve třiatřicáté minutě za stavu 0:0 červenou kartu a hráli v deseti. Stejně nás ale přejeli 3:0. Úplně jsme tam vyhořeli. Navíc jsem ten zápas nedohrál. Beru ho jako jeden z nejhorších.

Kvůli covidu jste nebyl od října doma za rodinou. Jak náročné to bylo?

To byla určitě kaňka na celém tom angažmá. Kdybych jel domů, musel bych potom po návratu do karantény, což jsem si nemohl dovolit. Navíc hráčům přišlo upozornění, že by neměli létat domů, aby se covid v týmech nerozmohl. A je fakt, že to opatření zabralo, protože moc zápasů odložených kvůli koronaviru jsme tady v Belgii neměli. Další negativní věc byla, že se na mě nemohl nikdo přijet podívat. Ani rodina, ani manažeři, ani kamarádi. Bydlíme deset minut chůze od stadionu a ani přítelkyně s malou dcerou nemohli přijít na žádný můj zápas. Ty naštěstí mohly alespoň za rodinou do Česka.

Fotbalové střípky David Kobylíka
Fotbalové střípky D. Kobylíka: Nedat penaltu? To se stane, ale způsob mě vytočil

Ovlivnila vás nastalá situace a omezení ještě v něčem?

Celkově je škoda, že je taková doba. Já jsem tady ještě hned po přestupu stihl jít do restaurace, ale s přítelkyní a malou jsme to už nezažili. Také jsme si říkali, že za normálních okolností bychom cestovali, protože Leuven je na ideálním místě. Do Bruselu to máme deset minut a z něj dojedeme vlakem za dvě hodiny do Paříže, Amsterdamu či Londýna. Často jsme hráli v pátky a víkendy jsme měli volné, takže bych měl čas jet se podívat třeba na Tomáše Součka a Vladimíra Coufala do Londýna na West Ham, ale covid to všechno zkazil.

V Leuvenu jste zatím na hostování a klub má možnost na vás uplatnit opci. Jak vidíte svoji budoucnost?

Čekáme, s čím vedení Leuvenu přijde. Jsme tady spokojeni a kdyby se povedlo zůstat, budeme rádi. Pokud by ale z nějakého důvodu Leuven opci neuplatnil, tak to budeme respektovat. Za sebe můžu říct, že bych preferoval určitě zahraniční cestu a myslím, že k tomu mám dobře nakročeno, když jsem tady odehrál kompletní sezonu.

Václav Jemelka

  • Věk: 25
  • Noha: levá
  • Pozice: stoper
  • Kariéra: Uničov, Sigma Olomouc, Leuven
  • V letošní sezoně
  • Sigma:
  • Zápasy: 6
  • Góly: 0
  • Asistence: 0
  • Žluté karty: 2
  • Leuven:
  • Zápasy: 24
  • Góly: 0
  • Asistence: 3
  • Žluté karty: 3
  • Reprezentace:
  • Zápasy: 1
  • Góly: 0
  • Asistence: 0
  • Žluté karty: 0