Vrátil jste se tam, kde jste začínal - do Hodolan. S tamní Sigmou jste teď postoupili z okresního přeboru do I. B třídy, jaké to je angažmá?

Přišel jsem sem s tím, že ještě chci hrát fotbal. Kluky jsem předtím v některých zápasech viděl a hrají dobrý kombinační fotbal. Mám to na hřiště kousek z domu a navíc jsem tady začínal, takže mě to sem táhlo. Nějakou dobu klub nehrál a nic tady nebylo. Ale z ničeho nic z toho tady pár nadšenců zase udělalo klub a vrátili do Hodolan tradici, která tady v minulosti byla. A ještě to jde nahoru. Smekám před nimi klobouk. Postoupit se mělo už dvakrát, ale kvůli covidu to nevyšlo, tak teď je to o to lepší.

Co říkáte na vaše fanoušky, kteří fandí a používají dýmovnice?

To patří k té tradici. Je to taková jedna velká rodina. Fanoušci jsou neuvěřitelní na to, že hrajeme takovou soutěž. Jsou výjimeční.

Takže budete pokračovat i po postupu v I. B třídě?

Dokud budu mít co nabídnout a dokud bude sloužit zdraví, tak pokračovat chci.

Marek Heinz v dresu Hodolan
SOUTĚŽ: Kolik břevínek trefíte? Heinz pořád umí, porazil novináře Deníku

Předtím jste nastupoval za Všechovice. Tyhle vyšší soutěže jako divize vás už nelákají?

Konec ve Všechovicích mě trošku mrzí. Měl jsem to tam rád, i když to je trošku z ruky. Je tam dobrá parta i prostředí. Myslím si, že bych tam pokračoval bych tam klidně i v divizi, ale jak byl covid, tak bylo těžké se dvakrát restartovat v mém věku. Nejen po fyzické stránce, ale i po té psychické. Musel jsem nastartovat hlavu, že budu zase tři měsíce dojíždět tam a zpět nějakých 140 kilometrů, třikrát čtyřikrát týdně poctivě makat, hrát nějaké přáteláky a to mi ta hlava nebrala.

Co říkali protihráči, že v okresním přeboru hraje Marek Heinz?

Nevím, to se asi musíte zeptat jich. Neřeším, co si myslí, ani nad tím nepřemýšlím. Hraju fotbal, protože mě baví a trošku se u něj hejbu, abych úplně neztloustl. Celkově jsem rád, že se lidé ještě na vesnicích sejdou, protože to není jednoduché a hráčů příliš není. Většina říká, že jich je málo nebo se neschází.

Když otočíme k ligové Sigmě, chodíte na ni?

Moc ne, raději jezdím na fotbal do Ostravy. Mrzí mě, že tady na Sigmu chodí málo lidí a nikdo nefandí. Fandí tam jen zdravé jádro, kterých je pár. Je to smutné, protože klub, jako je Sigma, by si zasloužil větší přízeň a hráči na hřišti větší podporu. Byl jsem na tribuně a slyšel jsem pouze samá negativa. To mě mrzí. Když přijedu do Ostravy a zrovna to není úplně kvalitní zápas, tak ti lidi tam všichni fandí a je tam fotbalová atmosféra, což se mi na tom líbí.

Takže paradoxně můžeme říct, že v Hodolanech je na Sigmě z nižší soutěže lepší atmosféra než na té ligové?

Občas to tak je. V Hodolanech je ta atmosféra daleko lepší než na Sigmě. Byl jsem na Andrově stadionu, když Sigma porazila Spartu, to se mi líbilo, ale tam prostě bylo hrobové ticho a fandili sparťani, kteří přeřvali celý stadion. To jsem v minulosti na Sigmě nezažil. Je to smutné.

A alespoň v televizi si ji pustíte?

V televizi se občas dívám, ale jestli je někde Bundesliga nebo Premier League, tak to rychle z naší ligy přepínám, protože na to se opravdu někdy nedá dívat. Je to tristní, ale holá realita. Fotbal odpovídá tomu, že v Německu a Anglii jsou vyprodané stadiony, pak to přepnu na zápas třeba v Mladé Boleslavi a je tam osmdesát diváků a fotbal stojí za prd.

Fotografie ze zápasu Hodolany - Hněvotín
FOTO a VIDEO: Hodolany ve výborné atmosféře uhrály svůj první bod v I. B třídě

Jaké máte očekávání od Sigmy?

Měla teď dobrou sezonu a kádr se jí příliš nezmění. Jsou tam většinou mladí hráči, takže Sigma má velký potenciál a pokud vydrží v tomto složení, tak bude hrát zase nahoře.

Letos to je osmnáct let od vašeho památného gólu z přímého kopu do sítě Německa na EURU 2004. Vzpomenete si na to ještě?

Vzpomenu, ale je to pravěk a z toho nežiju. To už prostě bylo. Když mi to nikdo nepřipomene, tak na něj nemyslím. Když bylo nějaké výročí, tak mi to kamarád poslal a podíval jsem se. Ani jsem nevěděl, že už to je osmnáct let, ale pak jsem si říkal, že je masakr, jak ten čas letí.

Celkově asi ty vzpomínky na EURO musí být krásné…

To je něco nepopsatelného. Zážitek, který byl úplně parádní. Všechno se to sešlo a od každého detailu a maličkosti to bylo úžasné. Ti Portugalci, jak mají fotbal rádi, tak to měli perfektně zorganizované. Ještě to jejich podnebí a vstřícnost. Bylo to super. Měli jsme samozřejmě na to, abychom celý turnaj vyhráli, hráli jsme nejhezčí fotbal, měli jsme velice silný kádr. Ale ta hořká pilulka - ti Řeci. Jinak mám ale na rok 2004 jen hezké vzpomínky.

Potom jste měl spoustu nabídek, které vám údajně zatajovali. Vzpomenete si, o kterých jste se potom dozvěděl?

Já jsem chtěl do Sportingu, chtěl jsem v Lisabonu zůstat. Líbilo se mi tam i ten styl, jakým v Portugalsku hrají. Jenom to tak šolíchají, je to technický fotbal a to se mi hrozně líbilo. Nevím proč, ale cítil jsem se tam dobře. Co jsem se pak dozvěděl, tak mám pocit, že tam byly nabídky z Anglie, Španělska, Itálie, myslím, že tam byl Celtic Glasgow, asi tam zazněl i Juventus, co si matně vybavuji. To jsou ale věci, které už nemá cenu řešit.

V roce 2004 jste ještě vyhrál titul s Baníkem, jak na to vzpomínáte?

Ten rok 2004 byl právě parádní. Tu sezonu byla euforie ve městě i v klubu. Chodil tehdy úplně natřískaný stadion, plný dům a když se lidé nevešli na Bazaly, tak stáli nad stadionem na cestě a dívali se z ní nebo seděli na stromech. Tam nebyla kapacita a nešlo tribuny nafouknout. Neskutečné. Měli jsme strašnou sílu. Pamatuji si, že jsme prohrávali 0:2 a ještě jsme vyhráli 5:2. Krásný zážitek a to je spojené i s EUREM.

Není tedy škoda, že nyní Baník hraje ve Vítkovicích?

Určitě je to škoda. Baník podle mě patří na Bazaly, ale nic s tím neuděláme. Byl jsem ve Vítkovicích, atmosféra tam je, ale také je tam ta atletická dráha, kvůli níž nemá divák s hráči takový úzký kontakt jako na Bazalech. I když tam to z jedné strany také není úplně u hřiště.

Leoš Kalvoda
Bohuňovický kouč Kalvoda: Důležitá je práce, ale kluků by mohlo chodit víc

Když se vrátíme na úplný začátek, hodně vás nastartoval zápas Sigmy proti Marseille.

Je to už nějaký pátek. Jediné, co si vzpomenu, tak tam byla hrozná euforie, plný stadion. To je to, o čem mluvím, že je škoda, že na Sigmu teď chodí málo lidí a nefandí. Kluci si na hřišti zaslouží velkou podporu. Tehdy tam byl napráskaný stadion a fandilo se. Byl to úžasný pocit, a motivovalo nás to k dobrému výkonu. Je škoda, že to tady v Olomouci není, naposledy jsem viděl takovou dobrou atmosféru, když tady hráli pohár se Sevillou.

Potom přišlo angažmá v Hamburku, jaké bylo?

Vzpomínám na HSV velice rád, je škoda, že hrají druhou ligu a teď jim vlastně utekla baráž, když vyhráli v Berlíně, ale doma s Herthou prohráli. Bundesliga - to je pořád ofenzivní fotbal. Samozřejmě se taktika nějak změnila, fotbal se od té doby také změnil, je více fyzicky náročný, soubojovější, ale v té Bundeslize je fajn, že se hraje nahoru dolů, padá hodně gólů a chodí plný barák, takže se v ní nic moc nezměnilo.

Nejhorší vzpomínky máte na Turecko?

Neřekl bych, že nejhorší vzpomínky jsou na Turecko. Kariéra byla nahoru dolů a měl jsem tam spoustu přestupů, i když jsem rád na jednom místě. Když jsem se vracel do Česka, tak mě chtěl Gladbach, tam to nějakým způsobem šlo a přišel Galatasaray, že o mě má zájem. Je to větší klub, tak jsem tam šel. Když to vidím teď, tak je škoda, že tam nebyli nějací Češi, se kterými bych tam mohl být a pokecat si. Byl jsem tam sám a házel jsem si klacky pod nohy. Měl jsem z Turků strach a když jsem šel s rodinou ven, tak mi to vadilo, protože jsou takoví bezprostřední. Z toho důvodu jsem se tam necítil, i když jsem k tomu neměl žádný důvod. Spíš bych řekl, že to nepříjemné jsem si tam udělal já sám.

Říkal jste, že jste udělal dost chyb, jakých?

Chyb udělá člověk ve fotbale i v životě spoustu. Dnes nad tím už nejde přemýšlet. Může rekapitulovat, ale zpět už to stejně nevrátí. Může se alespoň vyvarovat chyb v budoucnu. Turecko chyba nebyla, spíš to, že jsem měl obavy z toho prostředí a moc jsem si to připouštěl. Dnes se na to dívám úplně jinak. Kdybych tam byl, měl tyhle zkušenosti a byl starší, tak bych to zvládl daleko lépe a třeba bych tam byl i spokojený.

Potom jste hrál ještě ve Francii, kde údajně pískali nesmyslné penalty. Vybavujete si to ještě?

Když jsem tam přišel, tak mi říkal Ivan Hašek, který v St. Etienne trénoval, že se nemám divit, když písknou nějakou nesmyslnou penaltu. Že Canal+ platí spoustu peněz, ale padá málo gólů, a proto je liga divácky neatraktivní. Chtěli, aby padalo více branek, tak pískali úplně hloupé penalty. Potom si lidé i stěžovali, tak to utnuli. Bylo mi to řečeno před sezonou a když jsem viděl v prvních třech kolech penalty, které odpískali, tak jsem říkal, klobouk dolů.

Sigma vs Real. Radek Šindelář č. 10
Radek Šindelář vzpomíná: Po Hamburku jsme museli nosit každou botu jinou

Nezkoušel jste tam párkrát také spadnout?

Já to neumím. Hodně lidí si myslí, že se to učíme, ale mně tohle na fotbale hrozně štve. Vůbec to, že tohle někdo připustí. Když se pak dívám na Champions League a vidím tam nějakého Neymara, který je neskutečný fotbalista, ale pořád se tam válí a simuluje, tak to vrhá na fotbal špatné světlo a lidé si říkají, že jsou hráči simulanti, panenky a nevím, co všechno. Tohle bych z fotbalu vymýtil. Udělal bych to jak v hokeji. Jestli simuluje, tak mu dát pokutu a tři čtyři zápasy stop a ten hráč si to pak hodně rychle rozmyslí, jestli bude simulovat nebo ne. Fotbal je dnes kontaktní sport a jestliže někdo někoho přetlačí tělem, tak to tak je. Líbí se mi, že třeba v Anglii to moc není. I když někdo leží, tak se hraje dál a vlastní fanoušci vypískají svého hráče, když vidí, že simuluje. A takové to, že někdo někoho strčí a ten se chytne za tvář a spadne, tak to je už úplný vrchol.

Čemu se věnuje Marek Heinz po kariéře?

Pořád přemýšlím, co dál. Ve hře je rovněž trenérská licence.