Jaké to bylo? Z juniorské ligy skočit rovnou na Sevillu?
Je to takové divoké. Ještě před týdnem jsem nečekal, že bych do tohoto zápasu nastoupil. V úterý jsem nastoupil za juniorku, abych se rozehrál. Jsem za to nesmírně rád. Je to pro mě i celý tým velká zkušenost. Nemyslím si, že se mám za co stydět.

Kdy jste se dozvěděl, že nastoupíte?
Trenér Jílek se mnou mluvil už v pondělí, ale dozvěděl jsem se to den před zápasem. Bylo to narychlo.

Co vás napadlo jako první?
Trošku trémy, nemohl jsem spát. Přemýšlel jsem nad tím. Trenérovi děkuju.

Jak reagovala vaše rodina?
Všichni byli nesmírně šťastní.

Když jste přicházeli na trávník, fanoušci spustili klubovou hymnu Sevilly. Nerozklepala se vám kolena?
Měl jsem obavy spíš před zápasem. Jak se nastupovalo, tak mě to spíš nabudilo. Jsem za tuhle zkušenost hlavně hrozně rád. Je to obrovská motivace do budoucna. Věřím, že se mám od čeho odpíchnout.

Rozehrávku jste většinou přenechával Romanu Polomovi. Nechtěl jste se pouštět do větších akcí?
Nebyl to přímo pokyn, ale chtěli jsme hrát bezpečně zezadu. Neztrácet míče, což si myslím se nám dařilo. I když na brejky mají šikovné hráče. Prohráli jsme 0:3, ale je od čeho se odrazit.

Vzadu jste měl hodně práce, že?
Posledních dvacet minut už jsem chytal křeče. Byl jsem hotovej. Když máte patnáct sprintů, tak poslední minuty už nemůžete.

Nebál jste se po druhém rychlém gólu, že to může dopadnout výpraskem?
Přiznám se, že obavy jsem měl. Chtěli jsme přežít prvních dvacet minut, to se podařilo. Bohužel jsme po dvacáté minutě dostali hned dva góly. Ale pak už jsme to tempo nějak zvládli.

Ukázala Sevilla svou extratřídu?
Jejich kvalita určitě byla vidět. Nejen kondičně, ale i v dalších ohledech. Jsou šikovní na míči, individuálně. Byla to pro nás taková škola fotbalu. Trošku jsme se v tom kotli vařili, ale super zážitek.

Co vám tento zápas přinesl?
Práci do budoucna. Když vidím tyhle hráče, tak mám opravdu na čem pracovat.

Je reálné se dostat na jejich úroveň?
No, nezavírám to. Když se bude poctivě makat, třeba šance přijde.

Jako teď na Seville…
Trenér mě zkusil, byla to zkouška ohněm. Doufám, že si o mě udělal aspoň nějaký obraz, že můžu hrát. A dál to bude na něm.

Uvědomoval jste si, jaké hvězdy proti vám hrají?
Abych pravdu řekl, tak jsem si z toho dělal srandu, protože před měsícem jsme hráli turnaj na soustředění na Playstationu a já hrál právě ze Sevillu, kterou jsem si vylosoval. Na hřišti a na počítači je to úplně něco jiného. Splněný sen.

Vyměnil jste si na památku dres?
Jo, hned jsem si šel za Banegou. Je to jeden z mých oblíbených hráčů. Na památku super.

Před sezonou jste měl blízko do sestavy, ale zastavil vás otřes mozku. Bylo těžké se s tím srovnat?
Bylo to těžké, trošku mě to rozhodilo. Ale trenér mi řekl, ať jsem v klidu, že šance přijde.

Zvládnete po juniorské a evropské lize odehrát v neděli i českou, čili tři zápasy za týden?
Uvidíme, jak na tom budeme silově. Zregenerujeme, ale určitě bych chtěl hrát.