Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Kdysi jsem jako hráč působil ve Služovicích, ale odešel trenér Pavel Černý, který musel nechat fotbalu ze zdravotních důvodů. A protože měl můj syn Daniel dlouhodobé zranění, tak jsme trenérské místo ve služovickém mužstvu vzali spolu,“ odpověděl Jiří Barcal senior na otázku, jak k jejich angažování došlo.

Málokdo to ví, ale otec nerozlučných fotbalových dvojčat kopal krátce i první ligu.

„Tu jsem si vyzkoušel v Teplicích, ale to už je dávno. Působil jsem mimo jiné také ve Spartaku Ústí nad Labem ve druhé lize a pak následoval přestup do Ostroje Opava. Když mi bylo jedenatřicet, tak jsem šel do Služovic a už jsem tady zůstal. Dá se tak řici, že mí synové mají fotbal v krvi,“ pousmál se Jiří Barcal a pokračoval:

„Myslím si, že máme vcelku vyrovnané mužstvo a naše postavení v tabulce odpovídá předvedeným výsledkům. Suverénně nás porazila snad jen Slavia Opava, která se netají ambicemi na postup do I. B třídy. Podobně jako Vítkov i Žimrovice má Slavia kvalitní zázemí a podmínky. Takové my tady nemáme, jsou holt o stupínek výš než my.“

„Podzim hodnotím jako poměrně úspěšný, vždyť jen díky horšímu skóre jsme čtvrtí. Samozřejmě na řadu přišly také horší chvilky, kdy jsme několik zápasů nevstřelili branku, ale dokázali jsme se zvednout. Chtěli jsme hrát do třetího místa, takže úplně spokojeni nejsme, jsme na čtvrté příčce, ale to je jen kosmetická vada a na jaře to třeba napravíme,“ doufá služovický trenér.

Služovický kádr v dlouhé zimní přestávce žádné zemětřesení nečeká. „Posily nevyhledáváme, chceme do mužstva zabudovat mladší hráče, třeba takový Linda je velice poctivý a je naší velkou nadějí. Jak říkám, po okolí se nekoukáme a bohatě nám stačí stávající kádr. Akorát brankář Banetka u nás hostuje z Kylešovic a rádi bychom ho udrželi,“ sdělil Jiří Barcal starší na závěr a předal slovo svému synovi Danielovi.

Budoucnost Daniela Barcala? Možná v zahraničí

Jak již bylo zmíněno výše, Daniela Barcala přivedlo do Služovic zranění.

„Dlouhodobě jsem byl zraněný, měl jsem díru v chrupavce, což mi zabralo půlroku rekonvalescence, a díky tomu, že otec vzal ve Služovicích trénování, jsem se rozhodl, že mu s tím pomůžu a udělal jsem si licenci. Nyní bych už však měl být v pořádku a zimní přípravu absolvuji opět v Zábřehu, hrající MSFL,“ řekl na úvod osmadvacetiletý fotbalista.

Daniel Barcal začínal s fotbalem v opavském dorostu a poté zamířl do Mokrých Lazcí, se kterými zažil historický postup do divizi. Pak po něm sáhnul tehdy třetiligový Hlučín, ve kterém Barcal strávil dva roky a pomohl Hlučínským k postupu do druhé ligy, kde si jej vyhlédla prvoligová Sigma Olomouc.

Tam však nevydržel dlouho a putoval zpátky do Hlučína, odkud zamířil do Sulka Zábřeh.

Proč mu angažmá v první lize nevyšlo?

„V Olomouci jsem společně s bráchou Jirkou strávil asi rok, bratr tam zůstal ještě o půl roku déle. V zimě si nás tam dotáhl trenér Vlastimil Palička, který měl do Sigmy přijít, jenže na lavičce zůstal kouč Uličný, se kterým jsme si příliš nepadli do oka. V létě pak Palička tým skutečně převzal, jenže já už jsem zůstal v béčku, a tak u něj dostal šanci alespoň brácha,“ popisoval Daniel Barcal olomouckou anabázi.

Bratr Jiří Balcar mladší nakonec v dresu Sigmy nastoupil v první lize ke dvěma zápasům, ale neprosadil se a putoval přes fulneckou okliku zpátky do Hlučína, aby pak následně se svým bratrem Danielem zamířili do zábřežského Sulka, kde jsou oba spokojeni.

„Nějaké nabídky byly, ale zatím jsme v Zábřehu a jde to, nestěžujeme si, jsme spokojení. Hrajeme kvalitní soutěž, ve které máme vyšší ambice, ale všechno je samozřejmě i o štěstí a klukům se nyní podzim pravda moc nepovedl. Osobně nyní uvažuji, jestli dohrát následující půlrok a pak zkusit fotbal v cizině, nebo zůstat v Zábřehu, ještě uvidíme,“ zůstal tajemný Daniel Barcal, který momentálně nemá práci, ale zdravotně je již v pořádku a těší se na zimní přípravu.

„Musím říci, že cizina mě opravdu láká. Mám nějaké nabídky z okolního Rakouska nebo Německa, tak jsem zvědav, jak to dopadne. Zároveň mě ale chytla také trenéřina, sbírám zkušenosti a snažím radit svému otci, i když on vlastně radit nepotřebuje (smích). Budu mu pomáhat i dál, i když ne třeba tak často, jako nyní na podzim. Nyní je všechno de facto otevřené, tak uvidíme,“ zakončil Daniel Barcal.