Jak Sigma válčila s mistry světa. Heinz se ukázal Evropě a vzpomínal na Litovel

„Mně se ale nejvíc líbil křídelník Titi Camara. Ten byl skvělý,“ usmívá se po dvaadvaceti letech Marek Heinz, který všechny tyto hvězdy zastínil.

Andrease Köpkeho, německého mistra světa i Evropy, překonal v prvním poločase rovnou dvakrát a v jednadvaceti letech vstoupil na scénu opravdu velkého fotbalu.

„Je asi pravda, že mi to hodně pomohlo. Tenkrát nebyl skauting ani u větších klubů tak propracovaný jako dnes. Neexistovaly InStaty a internetové streamy. Rozhodně jsem na sebe upozornil. Ale všichni jsme tenkrát podali podle mě výborný výkon, nebylo to jen o mně,“ vracel se zpátky do minulosti fotbalista, který se tehdy odrazil k velké kariéře.

Zahrál si během ní v bundeslize za Hamburk či Borussii Mönchengladbach, ve Francii za Saint Etienne a Nantes, v Turecku za Galatasaray Istanbul. S reprezentací byl třetí na památném Euru 2004 i na mistrovství světa o dva roky později.

Marek Heinz hlásí návrat: Přibral jsem osm kilo, musím to shodit

Už aby byl večer, přál si Heinz v Litovli

„Byl to první z těch mých opravdu velkých zápasů. Vzpomenu si hlavně na neskutečnou atmosféru. Byl to parádní zápas proti velkému mužstvu. Měl jsem pocit, že bych mohl hrát ještě dalších 90 minut navíc. Tak mě to publikum nabíjelo, byla to euforie,“ vzpomíná dnes dvaačtyřicetiletý Heinz.

První gól vstřelil po přihrávce Josefa Muchy.

„Posílal jsem to na levou tyč, Köpke si na to myslím sáhl. Druhý gól pak byl centr na přední tyč. Naskočil jsem a zapadlo to na zadní,“ vybavil si i po letech Heinz detaily.

„Jsou to okamžiky, které se vám vryjí do paměti,“ culil se a přidal i další zajímavou historku z předzápasové přípravy.

„Vám, že jsme byli na soustředění v Chudobíně. Trénovali jsme pak na hřišti v Litovli. Pamatuji si, že lehce poprchávalo a někomu ze spoluhráčů jsem tam tenkrát říkal, že se cítím strašně dobře a že už si přeju, aby byl večer,“ doplnil.

Nakonec si duel užil opravdu parádně a dnes toto lehce nadužívané slovo rozhodně nevnímá negativně. „Každý, kdo hraje fotbal, by si ho měl užívat. K tomu ale patří i to, že by měl chtít vyhrát. Byl to fotbalový svátek. Ty hráče jsme viděli pár týdnů předtím v televizi a teď jsme měli možnost si proti nim zahrát. To bylo hezké. Na druhou stranu, když už jste na hřišti, tak je berete jako soupeře a je jedno, že jsou slavní. Nad tím nepřemýšlíte, tak to nefunguje,“ říká Heinz.

Hvězdní hosté nakonec zachránili sedm minut před koncem remízu 2:2 zásluhou Érica Roye.

Měli jsme vyhrát, litovaly opory

A Sigmáci litovali, že nadějně rozehranou partii nedotáhli k ještě lepšímu výsledku. „Je to škoda, zápas byl dobře rozehrán. Zasloužili bychom si vítězství,“ prohlásila hned po utkání opora zadních řad Oldřich Machala.

„Jsem zklamaný, kdybych ze své šance za stavu 2:1 dal třetí gól, tak jsme do Marseille odjížděli s dvougólovým náskokem. Takhle je to „jen“ remíza,“ přidal útočník Stanislav Vlček.

„Bylo to vyrovnané a velmi kvalitní utkání. Mám velkou radost, že se na té kvalitě výrazně podepsali i naši hráči,“ řekl tehdejší olomoucký kouč Milan Bokša.

„Zřejmě málokdo věřil, že jsme schopní hrát s takovým soupeřem vyrovnanou hru. Naše naděje postoupit neustále žije a já mužstvu věřím, že se o ni popere i ve Francii,“ dodal.

Heinzův comeback zastavil koronavirus. Zkusím to ještě jednou, slíbil

Dvojite K.O. od mistrů světa

Na ikonickém Stade Vélodrome už ale Hanáci nestačili a prohráli jasně 0:4.

„Ale nebylo to zase tak jednoznačné. Měli jsme tam nějakou šanci hned na začátku. První gól jsme dostali od Dugarryho po jasné ruce, to si vybavuju úplně jasně,“ podotýká Heinz. Hned za čtyři minuty se trefil podruhé Pires a bylo prakticky rozhodnuto. Po přestávce se oba světoví šampioni trefili každý ještě jednou a duel skončil debaklem.

„Po tom prvním gólu už to bylo v jejich režii. Ukázali naplno svou kvalitu a my jsme se už na nic moc nezmohli,“ uznává. Jediným soupeřem, kterého ten rok Sigma v Evropě skolila, zůstal skotský Kilmarnock.

„Marseille byla ještě silnější než před šesti lety Juventus,“ prohlásil po utkání obránce Martin Kotůlek, jeden z pamětníků prvních úspěchů Sigmy v Evropě na začátku devadesátých let. A Olympique to v dalším průběhu sezony také potvrdil. Nakonec postoupil až do finále. S trofejí se však jeho hráči nepolaskali. S italskou Parmou prohráli 0:3.