Kanonýr Deníku
Přečíst článek >

V klubu totiž vedle něj a zkušeného Slováka byli další dva leví obránci.

„To jsem ještě neviděl,“ ulevil si tehdy Heidenreich a s povděkem zamířil na hostování do Bohemians Praha.

Po půl roce je zpátky a o střížkovském intermezzu hovoří málem jako o noční můře.

„Odehrál jsem toho málo. Nechci o nich říkat nic špatného, ale zázemí, fanoušci, tréninkové podmínky, ať už se to týká oblečení, trávníku, kabin, to je ve srovnání s Olomoucí sto a jedna,“ vypočítává Heidenreich.

Několik pozitiv nakonec přece jen našel. Třeba to, že mu Bohemka před světovým šampionátem dvacítek, kde si nakonec zakopal třeba proti Brazílii, poskytla dostatečnou herní praxi.

„Těžko říct, jestli by ta šance přišla, kdybych zůstal v Olomouci. V tomhle to určitě účel splnilo, ale jinak,“ hledal těžko další klady Heidenreich.

„Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré,“ pokračuje dvacetiletý fotbalista.“ Přesvědčil jsem se, že Olomouc je zlatá a že se tady nemám zase tak špatně. To jsem si uvědomil a určitě si toho budu daleko víc vážit,“ kaje se.

„Bohemka je za mnou a teď se budu snažit o místo poprat tady,“ staví před sebe jasný cíl pro následující dva měsíce. A kdyby se to nepodařilo? „Když se to nepovede, tak budu na tu šanci trpělivě čekat na lavičce,“ říká Heidenreich.

V cestě už mu nestojí ani údajná antipatie s trenérem Psotkou.

„Asi před měsícem, když skončila sezona, tak jsme si spolu sedli a všechno jsme si vysvětlili. Nebyl tam žádný velký spor. Jen mi nebylo jasné, proč jsem od začátku v přípravě nehrál levého beka, protože jsem právě na tomto postu potřeboval hrát kvůli tomu mistrovství,“ vysvětluje Heidenreich, který první trénink absolvoval s obvazem na ukazováčku pravé ruky.

„Pořezal jsem se, když jsem si rozdělával jídlo. Ale je to jen koneček, na fotbal by to žádný vliv mít nemělo,“ usmívá se.

Na začátek zimní dřiny se na rozdíl od starších spoluhráčů těšil.

„Měl jsem volno přes měsíc a už mě nebavilo být pořád doma,“ prohlásil Heidenreich.

Vydrží mladíkovi elán až do jara?