Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Myslím si, že úplně nešťastná náhoda to nebyla. Nevím, jestli mě chtěl až takhle zranit. To asi ne. Ale určitě nechtěl hrát balon. Věděl, že bude faulovat,“ řekl Černotský v rozhovoru pro Deník na adresu loštického obránce Jana Mikeše. Jednatřicetiletý útočník Ústí po něm bude požadovat odškodnění. Incident z 53. minuty nedělního utkání už začala prošetřovat policie.

SOUVISEJÍCÍ

Tvrdým faulem na ústeckého fotbalistu se zabývá policie

V Ústí nešlo o fotbal, ale o zdraví. Černotský skončil s přeraženou nohou

Vzpomínáte si, jak k vašemu vážnému zranění došlo?

Letěl dlouhý balon a já jsem toho hráče předskočil. Jestli chtěl odkopnout balon, nebo moji nohu, to nevím, to si musí sáhnout on sám do svědomí. Ale fotbal už nějaký pátek hraju a vím co a jak. Takže asi tak.

Byl v tom zákroku úmysl, nebo šlo o nešťastnou náhodu?

Myslím si, že úplně nešťastná náhoda to nebyla. Nevím, jestli mě chtěl až takhle zranit. To asi ne. Ale určitě nechtěl hrát balon, věděl, že bude faulovat. Už v prvním poločase na mě byly myslím dvě žluté karty. Taky jsem zaslechl od kluků, že se mezi sebou soupeři bavili, že mě někdo přejede. A za deset minut se pak stalo tohle.

Jste nejlepším střelcem probíhajícího ročníku. Je to běžné, že po vás obránci soupeře „jdou“?

Ani bych to neřekl. Dávají si na mě pozor, jsou tam tvrdší zákroky, ale spíš takové to různé tahání a tak. Nic zákeřného jsem doteď nezpozoroval.

Otevřená zlomenina bérce, to je hrůzostrašné zranění. Věděl jste okamžitě, že je to tak vážné?

Tak hrozné to zase nebylo. Ta kost nevyletěla ze štulpny. Takže jsem to aspoň neviděl. Aspoň v tomhle to byl dobré. Až když doktor přiběhl a chytil mě za tu nohu ze spodu, tak měl ruce od krve.

Vzpomenete si, co prvního vám proběhlo hlavou?

Skoro hned jsem si vzpomněl na zranění, které měl kdysi Labant (slovenskému obránci Sparty Praha zlomil v roce 1999 lýtkovou i holenní kost při odkopu spoluhráč Petr Gabriel, pozn. red.). A druhá myšlenka byla, že jsem asi skončil s fotbalem.

Vidíte to tak, že tohle bude váš fotbalový konec?

Bavil jsem se před chvilkou po telefonu s kamarádem. A ten mě upozorňoval, že minimálně rok mi bude trvat, než si zase kopnu do balonu. Nevím, jak půjde léčba, jak se to bude hojit. I když to půjde dobře, tak nejspíš přijde i nějaký psychický blok. Uvidíme, jak to bude. Možná až se trochu otrkám, tak na to zase vlítnu, ale teď opravdu nevím.

Má člověk vůbec v jednatřiceti motivaci se vracet?

Právě proto, no. Čeká mě půl roku na nemocenské. Nevím, jak to bude dál s prací. Člověk pak hodně přemýšlí, jestli mu to vůbec stojí za to.

Pravděpodobně vás zranění ovlivní i v osobním životě, že?

Já jsem svářeč. Práce u nás moc není, nikdo neví, jestli se nebude propouštět. Když člověk nemůže dělat, tak je samozřejmě první na ráně. Já navíc za dobu, co tam jsem, mám už třetí zranění, kdy jsem do práce nechodil víc než tři měsíce. To je jasné, že je to na nic.

Budete chtít po Janu Mikešovi odškodnění? Případ už začala šetřit policie.

Určitě ano. Takový „magor“ na hřišti nemá co dělat. Jak jsem říkal, jestli chtěl, nebo nechtěl, to ať si sáhne do svědomí sám. Taky jsem hrál v obraně a vím, jak se mám chovat. Nikdy se mi něco podobného nestalo.

Už jste v tomto směru podnikl nějaké kroky? Zkontaktoval právníka a podobně?

V řešení to má prezident našeho klubu pan Smolka. Pokud vím, tak právníka už kontaktovali a myslím, že už podali na toho hráče i trestní oznámení.