Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Hosté se ukázali jako velice kompaktní a rychlý tým, složený převážně z mladíků kolem dvaceti let, jež jistil z branky zkušený gólman A týmu HFK Petar Aleskejevič. Ve vyrovnaném prvním poločase se rychlé akce valily od branky k brance, a přestože nebylo mnoho vyložených šancí, necelé dvě stovky diváků se rozhodně nenudily.

Zlomový okamžik přišel ve 29. minutě, kdy domácí po evidentním faulu v šestnáctce kopali pokutový kop, který Hymr s jistotou proměnil – 1:0. O deset minut později mohl přidat gólovou pojistku Smažík, ale napálil svou střelu pouze do břevna.

Ve druhém poločase hosté zvýšili svůj tlak a vytvořili si mírnou územní převahu. Ale obrana i brankář Pastucha se překonávali. Domácí však nejen bránili vedení, ale podnikali do otevřené obrany HFK i nebezpečné brejky. Při jednom z nich předložil Smažík nádherný centr před prázdnou branku Šimonovi, ten však ve vyložené pozici minul míč. V 77. minutě vybojoval před středovou čárou Smažík míč, předal ho Onciulovi, jenž milimetrovým pasem našel zcela volného Hymra, ten však tutovou šanci spálil, neboť si míč při zpracování dal daleko od nohy a brankář HFK byl u něj dříve.

Trenér Mura po celý zápas burcoval mužstvo a, což u něj nebývá obvyklé, při povedených zákrocích svým hráčům i zatleskal. Jen jednou mu ujely nervy, když útočník Olomouce nešetrně zajel do brankáře Patuchy a hrozilo, že opora domácích bude muset na nosítkách ze hřiště.

V 83. minutě hosté svůj tlak konečně zúročili a po nenápadné akci, která začala po autovém vhazování na levé straně, vyrovnali na 1:1. Pastucha neměl na střelu do protipohybu nárok.

Když zápas spěl ke zřejmě spravedlivé remízové koncovce, předskočil při rohu Onciula v 88. minutě Karakasidis brankáře HFK a hlavičkou rozvlnil síť – 2:1.

To co však následovalo poté, bylo nechutnou kaňkou na jinak velice pohledném zápase. Hosté neunesli porážku a dramatické minuty hrozili inzultacemi a vzájemným napadením. Pět minut se nemohlo vůbec hrát a pro uplynutí hrací doby sudí Šebesta okamžitě ukončil vypjatý zápas.

Mikulovice – HFK Olomouc B 2:1 (1:0)

Branky: 35. Hymr (p.k.), 83. Karakasidis – 83. nehlášeno.

Mikulovice: Pastucha – Burian, Guzdek, Ganaj, Procházka, Karakasidis, Onciul, Rajnolt (65. Hanzlík), Šimon, Hymr (75. Jašek), Smažík.

Pavel Macháček

Popravili nás a já to neustál

Holice - Hodně nervů stálo trenéra zálohy HFK Olomouc Zbyňka Kurfürsta úterní utkání krajského přeboru v Mikulovicích. Jeho svěřenci ztratili remízu v samotném závěru utkání a podle olomoucké strany se jednalo o gól neregulérní, dosažený rukou. Padala ostrá slova, výhrůžky, málem došlo i na facky…

Utkání v Mikulovicích mělo dramatický závěr, především přímo z vaší strany. Souhlasíte?
Já tohle odmítnul komentovat už po zápase a myslím si stále, že tyhle věci nemá smysl rozebírat. Zahraje se to pod koberec… Nejsme první ani poslední, co si stěžují na zápas v Mikulovicích. Stejně dopadla před čtrnácti dny Litovel.

Ale vy osobně jste prý velmi těžce nesl ten gól, ať byl jakýkoliv.
Já to neustál, beru to na své triko, ale komentovat to do novin je zhola zbytečné, neboť všichni ví, co se v Mikulovicích děje.

Na webových stránkách vašeho klubu je už odezva na zápas v Mikulovicích a píše se tam, že jste byli v Mikulovicích popraveni.
Když to řeknu diplomaticky, cítíme se poškozeni.

Poškozeni, popraveni?
Asi tak nějak.

Vy se domníváte, že gól padl po ruce. Ale vy jste byl od toho místa dost daleko. Jste si naprosto jisti, že došlo k ruce?
Když došlo k šarvátce, či spíše hádce po tom gólu, přišel k nám jeden mikulovický hráč a řekl mi: Vidíte, sice to ruka byla, ale body máme my. Sice všichni řvali, že to rukou nebylo, ale… Nevím, jestli se nám ten hráč vysmíval, nebo se přiznával. Ale fakt to nemá cenu rozebírat, jenom se mi potvrdilo, co mi říkali kolegové z Litovle či z dalších klubů, že v Mikulovicích se vyhrát nedá. Jenom jsem panu Murovi (kouč Mikulovic – pozn. red.) po zápase řekl, aby nezapomněl napsat do Deníku, že Mikulovice jsou nedobytné (smích).

Říkáte, že se nedá nic dělat, ale HFK je poměrně vlivný druholigový klub, jistě vlivnější než Mikulovice. To nemáte opravdu naprosto žádnou páku, jak něco začít dělat?
Část našeho vedení na tom utkání v Mikulovicích bylo, je možné, že se k tomu nějak postaví a že to utkání nezůstane bez odezvy. Viděli to i výše postavení funkcionáři krajského svazu, ale jestli to bude mít odezvu, to já vám neřeknu. Chtěli jsme to konzultovat s delegátem utkání panem Bayerem, ale ten odmítnul. Já jsem trenér, tohle je teď na vedení klubu.

Jan Kastner

KOMENTÁŘ
Neměli by se i trenéři podrobovat psychotestům?

Čas a místo: 15.44, Mikulovice. Hraje se jedna z posledních minut řádné hrací doby utkání, jež mezi Mikulovicemi a HFK spěje k remíze. Po převaze Olomouce ve druhém poločase i domácí diváci přijali vyrovnání na 1:1 ze strany HFK jako zasloužené a jsou rádi alespoň za bod pro domácí tým.

Příznivci domácích jsou rádi, že hra se konečně přesunuje na polovinu soupeře a hráči Mikulovic vybojují roh. Na centrovaný míč vyskočí před gólmana Aleksejeviče nejvýše Karakasidis a posílá ho hlavou do sítě. Vzhledem k času je jasné, že i Mikulovice k vítězství.

Na jedné straně vypuká jásot domácích hráčů, funkcionářů i diváků, na druhé straně se odehraje něco, co nemá s fotbalem nic společného.
Trenér HFK Zbyněk Kurfürst neudrží nervy, vbíhá na hřiště, spílá rozhodčím i hráčům Mikulovic do zm…, k….. a p…, protože viděl údajné hraní rukou. Vyzývá své mužstvo k odchodu ze hřiště a vyhrožuje konexemi na KV ČMFS.

Nervy pění a vzduchem létají ostrá slova.

Zoufalí pořadatelé pod vedením Františka Kadaňky vbíhají na plochu a snaží se oddělit horkokrevné hlavy. Ze strany hostů hrozí inzultace rozhodčích. Pět minut se nemůže hrát a zápas je po odchodu všech nepovolaných z plochy pro uplynutí hrací doby ukončen.

Celé utkání jsem sledoval z kabiny komentátora a při hlavičce Karakasidise jsem žádnou ruku, na rozdíl od trenéra HFK, nezaznamenal. Pravda je, že jsem viděl celou akci na 50 m a bylo pod mrakem (trenér Olomouce to měl ještě o 20 metrů dál než já!).

Nedalo mi to, a protože jsem za brankou hostí viděl během utkání řadu současných i bývalých fotbalistů z Jesenicka, které jediné utkání ve sváteční den přilákalo do Mikulovic, vypravil jsem se za nimi, abych zjistil, jak branka skutečně padla. Přestože mnohým z nich místní oddíl leží v žaludku a žárlivě sledují jeho úspěchy, nikdo ani na okamžik nezapochyboval, že gól byl naprosto regulérní. Po skončení zápasu jsem požádal o vyjádření trenéra hostí, ale ten zjevně ještě svůj výstup nerozdýchal a lakonicky pouze prohlásil, že se nebude k zápasu vyjadřovat, protože mu hráč Mikulovic potvrdil, že branku vsítil rukou a dokonce se mu omluvil.

Protože jsem extempore trenéra HFK měl před komentátorským stanovištěm jako na dlani, vím jistě, že se Karakasidis vůbec nedostal do jeho blízkosti. Trenér HFK se hádal s úplně jinými hráči a pokud mu někdo skutečně potvrdil jeho tvrzení, že branku Mikulovice dosáhly rukou, tak zcela zjevně pouze ze škodolibosti za jeho nadávky a aby ho více vytočil. Což byl čin, který jistě také nebyl sportovního ducha, ale rozhodně nešlo o přiznání střelce.

Trenér fotbalistů je něco jako učitel. Předává svým svěřencům své zkušenosti, znalosti a vede je k zodpovědnosti v přípravě. Je pro ně vzorem. A nejen pro ně, ale i pro fotbalovou mládež, která utkání z tribun sleduje. Jak ale může dělat trenéra člověk, který veřejně vykřikuje, že je třeba celé Jesenicko připojit k Polsku apod.

O odplatě ze strany KV ČMFS ani nemluvě. Ostatně generace jesenických fotbalistů by mohly vyprávět, jak těžký je jejich úděl v krajských soutěžích proti celkům z Hané, jimž se nechce jezdit do nějakých prdelí v pohraničí a jakým ústrkům byly a jsou vystavováni. Takže ze strany HFK vlastně nic nového, to už tady mnohokráte bylo.

Pavel Macháček (autor je fotbalový zpravodaj)

Kvůli vulgárním výrazům byly některé příspěvky správcem těchto stránek z diskuse vymazány.