Mohelnice předvedla spalovnu šancí a nad divizí se stahují černé mraky

Osobnost Deníku

Fotbal hraje pouhé tři roky, letos však novomalínský Laštůvka zažil dva postupy

Tato sezona se prostě nesmírně vydařila jak mu, tak i celému jeho klubu. Teprve…

Přečíst článek >

Mohelnice zase a opět podlehla soupeři a je v nesmírně kritické situaci. Dvě kola před koncem soutěže je celek na sestup, i když není zcela jasné, kolik týmů bude z divize sestupovat. Možná jen jeden, ale za určitých okolností i tři celky, Mohelnice je nyní předposlední.

„Pokud chceme nyní divizi zachránit, musíme v posledních dvou kolech prostě naplno zabodovat,“ říká kouč Mohelnice Otto Jáně. „Jenže to je bez střílení gólů nemožné,“ zní vox populi, nebo spíše hlas těch, kteří viděli některý za zápasů Mohelnice.

Kdo fandí mohelnické kopané a byl v sobotu osobně na utkání s Dolním Benešovem, měl by za utrpení, kterým zápas pro domácí fanoušky byl, dostat nějakou satisfakci, jako například dřívější odchod do důchodu či doživotní permanentku na lázně léčící nervové poruchy.

Co totiž mohelničtí chlapci v sobotu nedali, z toho by jednoho klepla Pepka.

„Co mám k utkání říct? Už nevím, jakou šanci musíme mít, abychom z ní skórovali. Jsme naprosto impotentní a sterilní. Jsem strašlivě zklamaný. Hrajeme opravdu dobře, ale o tom nemá cenu nic vykládat, fotbal se hraje na góly,“ říkal bezprostředně po utkání mohelnický kouč Otto Jáně.

„Mohelnice nemá vůbec špatný mančaft, ale ona je v tlaku, má šance, ale nic nedá. Domácí hráli opravdu dobře, ale co oni nedají…“ konstatoval kouč Dolního Benešova Pavel Hadaščok.

Hned v 8. minutě nastřelil Šrot břevno, po dvaceti minutách vystřelil z hranice šestnáctky Vašíček, jeho střela trefila ve vápně stojícího stopera hostů, ale ani jasná ruka, která musela být vidět i z vesmíru, neznamenala penaltu, píšťalka sudího byla němá.

A tak začal divizní pohřeb mohelnické kopané. Po chvíli se z levé strany prokličkoval mezi dvojicí obránců Jan Schreier a jakoby ledabylým dloubnutím do míče prostřelil z bezprostřední blízkosti gólmana.

„To byla ale naše strašná chyba, takhle aby obránci propadli, to je trestuhodné. Přitom jsem je před utkáním právě na Schreier upozorňoval, že je to hráč silný na míči a umí takhle projít,“ zlobil se Jáně.

Domácí se pak po přestávce dlouho s obtížemi prosazovali proti ukázkově zorganizované obraně soupeře, přesto se několikrát mohlo urodit.

Jenže: krásná rána Knopa ze třiceti metrů skončila přesně v náručí gólmana.

V 77. minutě si naběhl na kolmici za obranu Masopust a z očí do očí gólmanovi trefil přesně gólmana.

Masopust pak vzápětí hlavičkoval v malém vápně do břevna.

Tlak domácích narůstal, gól visel ve vzduchu, když domácí obrana udělal v rozehrávce banální chybu, míč odskočil k soupeři a ze dvaceti metrů Zdeněk Eršil obstřelil obránce i gólmana.

„To byl konec pro domácí. Oni se nadechovali k náporu, měli před tím několik tutovek, aby pak takhle lacině inkasovali,“ uvedl Hadaščok.

Domácí pak stále tlačili, ale už marně, do otevřené mohelnické obrany pak šli dva na jednoho, v 87. minutě po centru trefil hlavou mohelnické břevno Žídek.

„Ke konci jsme už hráli hodně vabank, takže soupeř měl možnosti k brejkům. Ale jak jsem už říkal, opravdu nedokážu s nadhledem zhodnotit utkání, ve kterém máme tolik takových šancí,“ podotkl Otto Jáně.