V dubnu vstřelil do sítě Želatovic nejkrásnější gól kola. Na gól se můžete podívat ZDE

Své pohybové dovednosti navíc vylepšuje pravidelným hraním za futsalový Gamaspol a je platným hráčem obou mužstev. Před časem si dokonce vyzkoušel i futsalový reprezentační dres.

„Reprezentace je pro každého sportovce nejvíc. Když hrála hymna, měl jsem husí kůži,“ říkal stále teprve dvacetiletý Jiří Mráz, který první fotbalové krůčky dělal v Mikulovicích.

Jak moc jste spokojený s dosavadní kariérou?
Zatím za sebe můžu říct, že jsem spokojený. Jen když se ohlédnu trochu do minulosti, tak mě zpětně mrzí, že jsem nevyužil nabídky Sigmy nebo Opavy, které o mě měly zájem. Na druhou stranu jsem ale i rád za tu cestu, kterou jsem si zvolil. Nikdy jsem nechtěl být úplně profesionální fotbalista.

Proč vlastně? Spousta kluků právě o tom naopak sní.
Samozřejmě jsem nad tím dlouho přemýšlel. Taková cesta je dost zrádná. Může přijít zranění, které vám ve 20 letech ukončí kariéru. Když máte štěstí a hraje třeba až do 35 let, tak co dělat potom? Vidím to u svých vrstevníků, jaké mají problémy někteří dodělat maturitu. Ne, že by snad byli hloupí, ale zkrátka nestíhají dělat školu kvůli kariéře. Já už jako malý, když jsem hrál fotbal na počítači jsem si zápasy komentoval. Chtěl bych to tedy zkusit na druhé straně barikády a dělat sportovního komentátora.

Kam byste se ještě chtěl posunout?
Přemýšlel jsem už v minulosti o tom, že bych zkusil divizi v Šumperku, protože jsem tu soutěž už v minulosti hrával. Jedná se podle mě o kvalitní ligu, ale je tam problém, že je to soutěž poloprofesionální. To znamená, že zabere dost času, ale zároveň to není práce a neuživíte se tím tak dobře. Počítám s tím, že se budu pohybovat na amatérské úrovni a brát fotbal jako koníček. Nechci si dávat nějaké vyšší cíle, protože občas bojuji se zraněními a myslím si, že by to byl do budoucna velký problém.

Kromě fotbalu hrajete také futsal. Jaká byla vaše cesta do futsalového prostředí?
Futsal jsem oproti fotbalu začal hrát docela pozdě, respektive později než ostatní kluci mojí generace. Ti už hrávali futsal normálně v žákovských a mládežnických kategoriích. Hoši, kteří jsou teď v béčku nebo v juniorce, začínali hrát pod trenérem Jiřím Gnidou (manažer a trenér jesenického futsal pozn. redakce) už od U12 a já k futsalu jako takovému přišel až někdy v 17 letech. Pan trenér mi hodně pomohl v začátcích a já ho považuji za nejen skvělého kouče, ale i za úžasného člověka. Myslím si, že i díky němu jsem teď ve futsale tam, kde jsem a zvládl jsem se vypracovat. Dostal jsem vlastně už v 17 letech šanci zahrát si za áčko a tam to s tím futsalem všechno tak nějak začalo.

Jak těžké je kombinovat fotbal a futsal? Je mezi nimi velký rozdíl? Co vám sedí víc?
Rozdíl mezi oběma sporty je podle mě dost velký. Ač si část lidí myslí, vlastně to samé a futsal je jen fotbal přenesený do haly, není to tak úplně pravda. Kdybych si měl zvolit a jednoho se vzdát, asi se raději vzdám fotbalu a vyberu si futsal. Myslím, že je divácky atraktivnější, padá o hodně více branek. I z pohledu hráče jste víc na balónu, vynikne technika vedení míče a nemusí se tam tolik běhat (směje se). Pro mě jako technické hráče je futsal mnohem přívětivější. Nechci říct, že by snad ve futsale nebyly souboje, ale na rozdíl od fotbalu tam nejsou až tak nebezpečné zákroky typu hlavičky, zákeřné skluzy. Celkově se ve futsale hraje víc na jeden na jednoho, a to mi sedí. Musím říct ale taky říct, že když hraju celou sezónu fotbal, že už se potom zase těším na futsal a naopak.

Futsalová sezóna skončila už na konci března. Jak hodnotíte uplynulý ročník? Jaké po výborné, leč nepostupové sezóně?
Náš předsezónní cíl byl jasný – návrat do nejvyšší soutěže, ze které jsme minulý rok spadli o patro níž. Postavila se nová hala a my jsme měli sen, že v ní hned postoupíme zase zpátky. To se nám bohužel nepovedlo a místo nás o jediný bod postupuje zpátky mezi elitu Vysoké Mýto. Jako hlavní příčinu vidím to, že nám kolidoval futsal a fotbal. To se nejvíc projevilo v zápase s Hodonínem, se kterým jsme měli vyhrát, a to by nám na zajištění postupu stačilo. Ze základní sestavy jsme, ale do zápasu nastoupili jen tři a zbytek doplnili dorostenci. Utkání jsme nezvládli a byl to ten zlomový moment. Jinak sezónu jako celek hodnotím velmi kladně. Máme o rok více se lépe připravit na nejvyšší soutěž. Pokud se chceme rovnat týmům v ní, tak bychom se ještě měli posunout někam výš po herní stránce.

Vy jste si v minulosti vyzkoušel i reprezentační dres devatenáctky? Jaké to pro vás bylo?
Myslím si, že pokud děláte nějaký sport, tak je pro vás reprezentace nejvíc, co můžete zažít. Když potom slyšíte národní hymnu, tak máte opravdu husí kůži tak, jako jsem to měl já. Byl to pro mě skvělý pocit hrát s lvíčkem na hrudi. Poznal jsem skvělé spoluhráče a lidi z prostředí futsalu. Všechno to byli super kluci, výborná parta. Myslím si, že jednou právě oni budou tahouni českého futsalu. 

Existuje šance probít se do národního týmu znovu? Postup Jeseníku do nejvyšší soutěže by vám v tom asi pomohl, že?
Postup by samozřejmě pomohl. I ve druhé lize se mi dařilo, ale je to jen nižší soutěž a není tak na očích jako ta první. Myslím si, že futsalová reprezentace není až tak vzdálená a je docela na dosah. Myslím si, a snad to není příliš sebevědomý odhad, ale že na reprezentaci aktuálně mám. Trenéři ale zkrátka musejí hráče vidět hrát, i díky tomu jsem se předtím dostal do nominace, protože jsem hrál 1. ligu.

Jiří Mráz
narozen: 1. 8. 1998
působiště: FK Jeseník (fotbal) a Gamaspol Jeseník (futsal).
Góly za FK v sezoně: 6
Góly za Gamaspol: 13
Zajímavost: dva starty za futsalovou reprezentaci do 19 let.

JAN MEICHSNER