Kliknutím zvětšíte
„Po zápase jsem říkal, že pravda se ukázala a trošku nám pomohla i karma,“ usmívá se hrdina dalšího dílu našeho seriálu s gólmany s názvem V rukavicích.
„Když jsem si to po zápase přehrával na videu, bylo jasně vidět, že náš hráč byl mimo souboj. Srazili se tam dva hráči Nových Sadů. Rozhodčí to ale viděl takhle, museli jsme se s tím smířit,“ pokrčil rameny.
Seriál Deníku V rukavicích. Každý týden se můžete těšit na exkluzivní příběhy a rozhovory s gólmany z vašeho regionu.
Domácí Kucharčuk si ale na mladičkého gólmana v 59. minutě nepřišel. „Vůbec jsem nevěděl, kam skočit. Nejdřív jsem chtěl na druhou stranu. Pak jsem si všiml, že protihráč byl jasně rozhodnutý, kam to chce kopnout. Fakt jsem netušil, kam to bude. Skočil jsem a naštěstí to trefil doprostřed, kde jsem stačil nechat nohu,“ popsal Ondřej Mikeš situaci, díky které jeho tým bral bod za bezbrankovou remízu.
„Přiznám se, že jsem penalty ve své kariéře mockrát nechytal. Spíš šlo o zvláštní příležitosti. Pár jsem jich chytil, ale dnes jsou střelci zkušení, dokáží to trefit tam, kam chtějí,“ dodal.
Začínal v obraně
Ondřej Mikeš začal s fotbalem v pěti letech v Čechovicích. Protože to měl asi kilometr na hřiště, na tréninku byl vždy hned, navíc prý jezdil na kole. Začátky má spojené s postem obránce. Jak se z něj stal brankář?
„Přišel jsem k tomu jako slepý k houslím někdy v sedmi, osmi letech. Protože se nám jednou zranil gólman a já byl jeden z největších, trenéři do brány poslali mě. Nebylo to špatné, tak jsem to zkoušel dál a dál, až jsem tam zůstal,“ zavzpomínal. „Pak jsem se v tom našel, zjistil jsem, že mě to baví víc než běhat po hřišti.“
Jako Neuer
Jeho vzorem je Manuel Neuer. Tak trošku v jeho stylu i v posledním utkání Přerova s Novými Sady obraně často v důležitých momentech dobře vypomohl. „Líbilo se mi vždy, jak umí číst hru, vybíhat z vápna a hrát nohama,“ vyzdvihl Ondřej Mikeš.
Ve 13 letech přišla příležitost z Čechovic zamířit do 1. SK Prostějov. A nadějný gólman se jí chopil. V druholigovém A-týmu by se v budoucnu rád prosadil.
„Prvotní cíl je, že bych se chtěl někdy vrátit do Prostějova a zkusit to u A-týmu ve druhé lize. Pak se uvidí, jestli se mi bude dařit. Jednou bych si chtěl zachytat první ligu,“ prozradil Mikeš.
Zatím musí své umění ukazovat v divizním Přerově, kam zamířil před startem podzimu.
„Jednou na tréninku za mnou přišli trenéři, že by byla možnost už zkusit mužský fotbal. Zranil se jim (Přerovu) brankář, tak jsem si řekl, na co čekat. Chytil jsem se a myslím, že jsem udělal dobře,“ věří.
Zkušenosti tak v dorosteneckém věku sbírá mezi muži. I když… tým Přerova má aktuálně v kádru nejstaršího hráče ve věku 22 let. Mikeš je tak de facto mezi svými. „Cítím se, jako bych zůstal v dorostu. Věkový průměr máme kolem dvaceti let,“ pochvaluje si dobrou partu.
Představujeme seriál Deníku „V rukavicích“
Ve stínu kanonýrů a hvězd v poli jsou často opomíjeným klíčovým jazýčkem na misce vah mezi úspěchem a neúspěchem. Co by se stalo, kdyby Emiliano Martinez ve finále MS v Kataru nepředvedl fantastický zákrok v závěru prodloužení? Také brankáři bývají hrdiny okamžiku a Deník na ně v novém seriálu „V rukavicích“ nezapomíná. Každý týden se můžete těšit na exkluzivní příběhy a rozhovory s gólmany z vašeho regionu.
Nejvíc mu ale samozřejmě dává konfrontace se soupeři. Třeba Pavel Kucharčuk, kterému chytil poslední penaltu, má 29 let a v divizi má něco odkopáno.
„Je výhoda, že můžu hrát proti starším klukům, kteří jsou zkušení a vlastně skoro profesionální fotbalisté,“ řekl student prostějovského Gymnázia Jiřího Wolkera, kde navštěvuje program se zvláštní sportovní přípravou.
Maturita ho čeká za rok. „Přemýšlím, jak to pak skloubím s fotbalem, bude to náročnější. Na druhou stranu vidím, jak kluci v Přerově chodí v Olomouci na Fakultu tělesní kultury. Oni to zvládají, tak proč bych to nezvládl skloubit já,“ uzavřel Ondřej Mikeš.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
