Když se kapitána šumperských fotbalistů zeptáte, jak se má, odpověď bude nasnadě. Po utkání v Dolanech prachmizerně.

Loni se šumperský odchovanec Bohdan Hecl vrátil do Šumperku po letech, které jako fotbalista strávil v Rakousku. Zlákal ho trenér a kamarád Aleš Žaitlík i vize toho, že v Šumperku roste silný tým. To se potvrdilo, v průběhu sezony se Šumperk zařadil mezi aspiranty na postup do divize a především tým okolo kapitána Hecla předvádí pohledný a útočný fotbal, který chválí i soupeři.

Tedy předváděl. O víkendu Šumperk utrpěl rekordní porážku v novodobé historii, když podlehl v Dolanech 7:2. Ještě v 62. minutě dokázal Šumperk vyrovnat na 2:2, v následující půlhodině ale inkasoval neuvěřitelných pět gólů. To se ani nechce věřit, že takový tým, jakým Šumperk je, dostane během necelých třiceti minut pět gólů. Co se stalo?

Mně to stále hlava nebere. Já odcházel ze hřiště za stavu 2:1, pak jsme vyrovnali a říkal jsem si, že ten zápas snad zvládneme. My totiž v první půli hráli celkem špatně, v kabině jsem měl o přestávce něco jako proslov, nabádal jsem kluky, aby se na druhou půlku soustředili, že není možné soupeře podcenit. Ale to jsem netušil, že se kluci na ten zbytek zápasu naprosto vykašlou. Jak to myslíš? Nehráli jsme zdaleka v ideální sestavě, navíc prohry ke sportu patří, ale takový ranec. Já bych to na hřišti neunesl, dostat tak nařezáno, prostě bych to nepřipustil a řada jiných, kteří nehráli, taky ne.

Třeba Šabo, který nehrál, by raději převrátil autobus, než by musel snést takovou potupnou porážku. Navíc je to nefér vůči mladému gólmanovi Hrouzovi, který zaskakuje právě za Šaba. On nemohl vlastně za nic, spoluhráči ho dostali do neřešitelných a nechytatelných situací. To se přece nedělá.
Dostat sedm gólů, to se občas vidí v hokeji, ale ve fotbale? Všichni si teď o Šumperku povídají…No právě. Já to fakt nechápu. Řada našich hráčů fotbal asi nebere tak vážně, jak jsem si myslel. Bohužel.

Trenér Žaitlík hned po zápase sliboval pohovory, už proběhly? Ještě ne, čeká se na sezení výboru, na kterém se ten debakl bude jistě probírat. Ale na nejbližším tréninku po výboru se jistě budou umývat hlavy. Ty a někteří matadoři v týmu si s trenérem Žaitlíkem tykáte, jste léta kamarádi. Není to v tomto případě na škodu? Kamarádovi se těžko vyčítá, že hraje špatně. V tomhle to má asi Aleš těžší, to je pravda, ale ono to hodně záleží na inteligenci hráče. Jestli něco nezvládl a trenér mu to vyčte, musí to vzít, jestli to tedy myslí s fotbalem vážně. Tebe ta prohra asi hodně sebrala, že? Je cítit, že to bereš osobně.Beru to hodně osobně.Vždyť je to osobní. Jsem kapitánem týmu, jehož hráči mají na triku takovou ostudu.
Prohrát znamená ostudu? Ne vždy, ale taková prohra, to je pořádná ostuda. Udělali jsme ostudu celému Šumperku a já se přiznávám, že to těžko snáším, že tím trpím. Já nikdy nezažil, abych dostal tolik gólů. Prostě ostuda.