Už jste v boji o první příčku ztráceli deset bodů, nakonec jste byli dvě kola před koncem vítězi krajského přeboru. Vy sám jste pochyboval o tom, že jaro dopadne tak dobře?
Přiznávám, že ano. Když jsme prohráli první jarní zápas s HFK Olomouc a pak jsme nabrali tu desetibodovou ztrátu, tak jsem si říkal, že už budeme hrát jen o druhé místo.

Ale pak přišla nekonečná šňůra vítězství…
Do téhle chvíle jich bylo třináct za sebou, to je můj osobní rekord. Zatím mám jako nejdelší šňůru tak šest zápasů, to bylo, když jsem vedl divizní týmy. Ale po těch šesti vyhraných zápasech jsme zase pětkrát v řadě prohráli, takže jsem to ani jako nějakou úspěšnou šňůru nevnímal. Ale těch třináct zápasů v Šumperku, to je něco.

Co se stalo, že váš tým začal vyhrávat?
I když jsme z počátku jara nepodávali optimální výkony, byl jsem si jistý, že po tak náročné přípravě, jakou mančaft absolvoval, se musí tato práce projevit na hřišti. A projevilo se. Sezona se zlomila v květnu, kdy se hrály vložené zápasy v týdnu a méně trénované týmy v tomto období ztrácely. My naopak smazaly manko a šli do čela tabulky.

Jaký tým jste přivedl do divize?
Tým, který prokázal, že umí hrát dobrý fotbal a vyhrávat. My jsme nějaký čas sice vyhrávali, ale byly to kolikrát utrápené výkony a byli jsme rádi, že jsme vyhráli. Ale časem se tým sehrál a projevilo se, že je složen z velmi dobrých hráčů.