Navíc vzhledem k jeho životnímu příběhu je pamětní plaketa a poukázka od Fortuny na 1000 Korun jako ocenění za výhru v opravdu těch nejlepších rukou.

Ostřílený hráč se totiž i několik let po padesátce stále aktivně věnuje fotbalu v I. B třídě, kde kope za mateřskou Žulovou, v jejímž dresu se loni na podzim potkal i se svým synem.

V minulosti si zahrál československou a později i českou nejvyšší soutěž za Olomouc a Brno. Jako hráč byl také vyslancem českého fotbalu v exotických destinacích Singapuru a Malajsii.

Během dubnové ankety mohli čtenáři Deníku hlasovat v každém okrese z jedenácti nominovaných fotbalistů.

V rámci spojené oblasti Šumperska a Jesenicka nakonec žulovský Jan Janošťák starší v napínavém souboji předčil loštickou ikonu Josefa Mikeše.

Co říkáte na své vítězství v anketě o nejpopulárnějšího fotbalistu okresu?

Určitě to potěší, hlavně v mém věku (úsměv). Co jsem se díval na nominaci, tak vesměs tam byli mladí hráči a konkurence byla opravdu kvalitní.

Jaký ohlas to mělo ve vašem okolí? V Žulové odkud pocházíte a hrajete a pak v Olomouci, kde žijete.

V Olomouci anketu pár lidí okolo mě sledovalo, ale co vím, tak se hodně probírala hlavně na Jesenicku a samozřejmě i u nás v Žulové. Snad bychom díky tomu mému úspěchu mohli do klubu nalákat i pár nových sponzorů.

Pro fotbalový oddíl v Žulové tedy určitě dobrá reklama. Na malých obcích se takové mediální úspěchy asi více prožívají, než třeba ve velkém městě. Navíc Jesenicko je mnohdy tak trochu zapomenutý kraj…

Přesně jak říkáte. Co si budeme nalhávat, jakmile člověk přejede kopec ze Šumperska na Jesenicko, tak vidíte, že je tady daleko větší problém třeba najít práci a o shánění sponzorů pro sport ani nemluvě. Jsem rád, že alespoň mohu náš kraj a samotný klub v Žulové tímto zviditelnit. Doufejme, že to trochu pomůže.

Co na výsledky ankety říká váš syn a zároveň spoluhráč ze Žulové?

On mi hrozně závidí (smích). Ale samozřejmě mi taky poslal pár hlasů, stejně jako ostatní kluci z mužstva. Jenže se ta výhra rychle obrátila proti mně, a asi to bude docela drahé (znovu smích).

Takže vás bude tento úspěch něco stát v podobě příspěvku do kabiny.

Už mám zprávy, že bych měl koupit alespoň bečku piva (úsměv). Ale zaplatím ji rád, takové věci k tomu patří.

Kam si umístíte pamětní plaketu Deníku, která je součástí ocenění?

Se synem máme v rodinném domě takový pánský společenský klub, kde máme vystaveno plno fotbalových artefaktů, třeba dresy a podobně. Takže plaketa si tam určitě najde své čestné místo.

Kromě plakety získáváte i poukázku na 1000 Korun od Fortuny. Jak s ní naložíte?

Přiznám se, že osobně vůbec nesázím, ale plno mladých spoluhráčů okolo mě sází snad úplně na všechno, to jsou opravdu experti (úsměv). Poukázku nejspíš využijeme, že se všichni sejdeme v Žulové a zkusíme nějakou společnou sázku. A možná díky ní potom žulovský fotbal zbohatne (smích).

O výhru jste svedl urputný boj s loštickým matadorem Josefem Mikešem. Znáte se, měli jste možnost se spolu potkat během kariéry?

Osobně se neznáme, ale proti Lošticím jsem v minulosti odehrál nějaké přáteláky, takže jako soupeři jsme se na hřišti určitě setkali. A určitě bych mu chtěl tímto pogratulovat ke druhému místu.

Fotbalové soutěže FAČR i druhý rok po sobě ukončil. Co na to říkáte?

Současná doba je postavená na hlavu. Co mám ale zjištěno, tak klíčové rozhodnutí přišlo z vlády, kde asi musí sedět lidé, kteří snad nikdy nesportovali. Ukončení soutěží mě hrozně štve především kvůli dětem. Tohle odrovná celou jednu generaci. Po roce bez fotbalu se bude řada jedinců těžko vracet zpátky. Už tak je potíž v současné době počítačů a mobilů přilákat děti ke sportu a nynější krize tento problém ještě prohloubí.

Jak vidíte v 56 letech svůj návrat na hřiště?

S přibývajícím věkem je samozřejmě stále těžší se udržovat v nějaké kondici, navíc v současných omezených podmínkách. Nejvíce mě však trápí, že není vidět ono světlo na konci tunelu, kdy se vlastně znovu začne něco hrát. Nařízení a omezení se pořád mění a nikdo pořádně neví, co bude zítra. Ale končit s fotbalem ještě nechci. Rozhodně bych chtěl kariéru završit přímo na hřišti a ne způsobem, že mi ji ukončí koronavirus, protože se dva roky po sobě nedohrálo. No a taky doufám, že na rozloučenou dostanu nějaký ten dárkový koš, to se potom hodí i domů. Většinou tam bývají ty rybičky a podobně, tak aby manželka měla z čeho vařit (velký smích).

Vizitka hráče

Jan Janošťák starší

fotbalista FK STOMIX Žulová (I. B třída)

narozen 22. března 1965 v Jeseníku, ženatý, 2 děti

dřívější kluby: Jeseník, Třinec, Tábor, Sigma Olomouc, Drnovice, Zlín, Brno, Kedah FA (Malajsie), Woodland Wellington (Singapur), Holice, Mikulovice, hrál také nižší soutěže v Rakousku