Možná to bylo zlomové utkání. Prohrát by znamenalo jít na sestupové příčky, takhle se bude šumperským hráčům za týden v Lískovci přece jen dýchat trochu volněji.

Ovšem pokud jsme u toho dýchání, hodinu sledovala hrstka diváků zápas se zatajeným dechem. Ne, že by úroveň zápasu dech brala, spíše to byly obavy: Šumperk předváděl svůj letošní typický podzimní výkon. Bez emocí, nasazení, tvořivosti a důrazu.

Za což domácí platili hned po pár minutách. Moravčík prošel do vápna, tam ve snaze nahrát Smolarčíkovi trefil stopera Pelána, který měl míč mezi nohama, ale jeho nerozhodnost byla neuvěřitelná, takže Smolarčík udělal dva kroky, kopl do míče a byl z toho gól. Nazvat tento gól zbytečný, to je hodně diplomaticky řečeno…

Kromě gólu se pak v první půli – vojenskou terminologií řečeno – nic zvláštního nestalo a zdálo se, že Šumperk prohraje oním jediným gólem z úvodu zápasu. Jenže zafungovalo tak moc provařené fotbalové úsloví nedáš-dostaneš.

Hosté měli na počátku druhé půle několik slibných brejků, jeden z nich skončil v šestnáctce a doslova volal po gólu, jenže Repa netrefil z šesti metrů odkrytou bránu.

A tak po pár sekundách centr z levé strany od Pobuckého spadl do malého vápna, kde gólmana přehodil špičkou kopačky Woitek. Šumperk do té chvíle neměl jedinou šanci a z náznaku první skóroval.

Šumperk ožil, a i když to byl stále herní zmatek a kombinace umírala po první přihrávce, byl to najednou sympatický výkon. A přinesl výsledek.

S míčem utekl po pravé lajně Woitek, v novojičínském vápně si zasekávačkou posadil obránce a vystřelil. Trefil tyč, od které se míč odrazil k Pobuckému, který na hranici malého vápna nezaváhal.

Málo chybělo ke třetí brance. Mlynář vystihl přihrávku soupeře a šel sám s Gáborem na jediného obránce. Situace volala po přihrávce, Mlynář ale nepochopitelně nepřihrál, na šestnáctce byl dostižen a ani nevystřelil.

Přesto byla radost domácích z výhry veliká, s chutí zatleskali tomu málo diváků na tribunách.

Zajímavostí jistě je, že Šumperk vedl do boje coby kapitán místo Lukáše Reichla Lukáš Pobucký a šlo o dobrý krok. Pobucký byl nejlepším hráčem utkání, svou bojovností nakonec strhnul celý tým.

„Pozitivní je výhra, ale první poločas byl z naší strany zase hrozný. Řekli jsme si, že budeme bojovat, ale řada hráčů to asi nepochopila. Proto jsem ještě v první půli poslal do sprch Horáka. Sice se zlobil, ale takhle se o body nebojuje," vysvětloval po utkání šumperský kouč Jiří Mika.

„Po přestávce kluci chtěli nechat na hřišti všechno, po dlouhé době opravdu zabojovali, vyhráli jsme silou vůle, toho si nesmírně cením. Jako správný kapitán nejvíce dřel Lukáš Pobucký, to je rváč, bojovník a dnes to ukázal, byl u obou gólů. Jediná cesta pro nás ze spodku tabulky je nyní bojovnost, protože herně to nejde, zatím. Ubojujme dva zápasy a začne to fungovat," dodal Mika.

„Měli jsme několik brejků, ze kterých jsme mohli dát druhý gól, a asi by to znamenalo naše vítězství. Nedali jsme, pak dvě chyby a Šumperk z nich dvakrát skóroval. Ovšem větší chybou bylo, že jsme nepřidali tu druhou branku, možnosti na to byly," hodnotil zápas novojičínský trenér Pavel Pumprla.

FK SAN-JV Šumperk – FK Nový Jičín 2:1 (0:1)

Branky: 57. Woitek, 70. Pobucký - 9. Smolarčík. Rozhodčí: Drápal – Lakomý, Dorušák. ŽK: Mlynář – Plešek, Rybařík. Diváci: 100.
Šumperk: Kreizl – Hruda, Herynek, Pelán, Macek – Woitek (84. Gábor), Reichl, Novák, Pobucký – Horák (41. Bajger), Mlynář. Trenér: Jiří Mika.
Nový Jičín: Šrom – Molnár, Malina, Nippert, Plešek – Moravčík (83. Fertál), Bajer, Rybařík (83. Kiss), Hanzelka (70. Novotný) – Smolarčík, Repa (72. Hejdůšek). Trenér: Pavel Pumprla.