„Snažili jsme se vymyslet něco, do čeho se zapojí co nejvíce dětí a nebude to porušovat vládní nařízení. Je to dobrá průprava pro všeobecnou sportovní zdatnost,“ začal v povídání Petr Strnad.

Každý víkend by měli talentovaní mladíci na programu utkání. Místo toho je rodiče v sobotu dovezou na místo určení, odkud se vydají společně s trenéry do bílé stopy.

„Nahrazuje to zápasové vytížení. Dáme si za cíl vrchol, který chceme zdolat, nahoře uděláme fotku a jedeme zase dolů, kde na děti čekají rodiče. Ti jsou pro tyto akce důležitým článkem, protože stačí jeden, kterému se to nebude líbit a mohl by dělat problémy. Při těchto akcích je musíte mít na své straně a ne všude je to zaběhlé, jako tady,“ uznal Strnad, který si přístup maminek a tatínků pochvaluje.

A problémem není ani rozdílná výkonnost na běžkách. Se Strnadem totiž na výlety vyráží i další dozor, který na svěřence dohlíží.

„Jsme tři nebo čtyři dospělí. Vždycky je někdo vepředu, uprostřed a úplně vzadu. Je jasné, že to některým dětem jde lépe a jiným hůře,“ hodnotil trenér.

DOŠLO I NA ZÁVODY

Díky tomu už se svými hráči vystoupal na Praděd, Šerák, Keprník, Jelení studánku či Vřesovou studánku.

„Každý víkend volíme jinou trasu. Byli jsme skoro na všech záchytných bodech v Jeseníkách,“ pokračoval kouč. Kromě toho si fotbalisté mezi sebou zazávodili na Skřítku. „Měli jsme individuální závody, kdy jel každý na čas,“ prozradil Strnad, že se v dětech snaží udržet i soutěživost.

Bohužel pro něj i pro některé „jeho“ talenty se výšlapů nemůže účastnit úplně každý. Problémem je enormní zájem o běžecké lyžování a s tím spojená nedostupnost lyží.

„Ne každý je má doma a mnohdy jsou v půjčovnách a obchodech vyprodané. Pokud navíc na tom někdo nikdy nestál a neumí to, tak se na takovou túru, jako je například Praděd, nemůže vydat,“ uznal Strnad.

Ne vždycky však zůstane u běžek. Se svými čtrnácti až patnáctiletými svěřenci vyrazil rovněž bruslit do Postřelmova.

„Byli jsme na pískovně, kde byl udělaný okruh i hřiště na hokej. Bylo tam krásné prostředí a kluky trénink bavil,“ přiblížil Strnad.

Právě všestrannost je podle něj to, co dnešní mládeži mnohdy chybí.

„I v minulosti jsme se dětem snažili zpestřit soustředění nějakým doplňkovým sportem. Snažíme se, aby jich uměli co nejvíce. Já jsem ještě z generace, která umí všechny sporty alespoň rekreačně. Dnes jsou děti jednostranně zatěžované. Rodiče je dovezou na trénink, z něj a potom už jsou jen na počítači, telefonu a sociálních sítích,“ popsal problém Strnad.

DESETIMINUTOVKA NA VYKECÁNÍ SE

Jeho celek patří mezi nejtalentovanější v republice. Během sezony měří zdatně síly s nejlepšími tuzemskými kluby, jako jsou Sparta, Sigma, Slavia či Zbrojovka Brno a mnohdy s velice příznivými výsledky. Fotbalová klání mladíkům chybějí, ale zároveň jsou zvyklí na větší zátěž.

„Zrovna tihle kluci byli zvyklí trénovat dopoledne ve škole a odpoledne na hřišti. V souznění s tím jsou i jejich rodiče. Od nich máme stoprocentní podporu a hráči jsou rádi za každou aktivitu. Je u nich vidět obrovská snaha,“ je spokojený Strnad.

Kromě fyzické aktivity se snaží dětem kompenzovat i sociální kontakt, k čemuž jim nechává volnou desetiminutovku.

„Jsou s malou přestávkou už rok zavření doma a mají jen online výuku a občas individuální trénink. Jsou v kontaktu jen přes média, takže když se potom vidí, tak je musíme nechat alespoň deset minut vykecat,“ poodhalil.

Kluky už dřina ve dvojicích nebaví

Tréninkový proces fotbalistů je sice omezený, ale mladíci Šumperku pod vedením Petra Strnada stejně dřou. Zkušený kouč s nimi tráví od pondělí do pátku denně tři hodiny, za které stihne dvě tréninkové jednotky.

„Jsou dohady, jak je možné trénovat. Jestli ve dvojicích s trenérem nebo bez, jestli může být jen jedna dvojice na hřišti nebo více.“ popisuje Strnad.

Sám koučování obětuje spoustu volného času. Každý den začíná s tréninkem ve čtrnáct hodin, kdy se sejdou tři dvojice. Po hodině a půl se vymění za další šestici hráčů a proces se opakuje. Druhý den přijdou zase jiné tři dvojice a po nich další.

„Je to pro děti strašně omezující. Není to pro ně to pravé a už je to ani nebaví,“ je si vědom.

Sám už vyhlíží nějaké zlepšení a možnost zapojení všech třiatřiceti svěřenců. Současnou situaci vnímá jako problém. „Na každého dojde řada jednou za tři dny, což je strašně málo. Pauza už je dlouhá a individuální tréninky nejsou cesta,“ zakončil.