Kliknutím zvětšíte
„Je to přání divizních klubů, ale já si nemyslím, že to bude dobrý krok, co se týče kvality. Postoupí týmy z krajského přeboru, tím se zase zhorší kvalita této soutěže,“ myslí si předseda KFS Olomouc Daniel Vitonský.
„Chápu, že čtrnáct týmů v jedné divizi je málo, pak se hraje i málo utkání. Nemám problém s rozšířením počtu účastníků, klidně ať jich je šestnáct nebo i osmnáct. Ale pouze v případě, pokud by na Moravě zůstaly jen dvě divizní skupiny,“ přidal svůj pohled.
Osmnáct klubů by podle něj klidně mohlo hrát také o soutěž výše, tedy v MSFL. „Je to sice velká porce zápasů pro hráče, ale už jde o třetí nejvyšší soutěž v republice,“ zmínil Vitonský.
Jisté je, že na svazu se o reorganizaci soutěží vedou diskuze. „Ve hře je třeba slovenský model. Soutěže by se pojmenovaly stylem první, druhá, třetí, čtvrtá liga až někam dolů. Myslím, že to vůbec není špatný nápad. Slušelo by tomu i s tím spjaté zeštíhlení,“ řekl Daniel Vitonský.
Ubývají hráči i dobrovolníci
Český fotbal na těch nejnižších úrovních zkrátka tlačí bota. Bolavým místem je nedostatek hráčů, kvůli kterému se spousta (mnohdy i tradičních) klubů ze soutěží mužů odhlašuje. V Olomouckém kraji jde v právě končící sezoně o tři celky z Přerovska – Kojetín, Jezernice a Opatovice B.
„Je to také problém peněz. Lidí, kteří pracují v klubech dobrovolně, ubývá. Většinou to dělají zadarmo ve svém volném čase. V dnešní době navíc klubům rostou náklady exponenciálně,“ zmínil Vitonský jeden z faktorů.
Tím dalším by mohl být i odliv hráčů za penězi do Rakouska, s čímž se potýká zejména „jižní“ D skupina divize. „Kluby za to nedostanou žádnou kompenzaci, hráč tam odejde zadarmo. Jediná ochrana kolem toho je, že se hráč musí vrátit do klubu, ze kterého do Rakouska šel,“ vysvětlil krajský předseda.
Základním problémem spojeným s nedostatkem hráčům je pochopitelně hlavně fakt, že kluby často nemohou čerpat z vlastní mládeže.
„V kraji máme třeba i v mladším dorostu problém s tím, aby se mohly rozjet všechny dorostenecké soutěže tak, jak by měly,“ zmínil Daniel Vitonský. „Měli bychom se zaměřit na to, ať přitáhneme děti k fotbalu. Ale to jsme zase zpátky u peněz. Chceme, aby děti trénovali kvalifikovaní trenéři,“ dodal.
Chybí kvalifikovaní trenéři
A zde podle něj naráží tuzemský fotbal na další problém. Ani kvalitní trenéři totiž na stromech nerostou. „Studium béčkové licence zabere třeba čtyři prodloužené víkendy. Trenér někam musí jezdit, něco to stojí. To se nebavím o áčkových licencích, kde musí trenéři sbírat kredity jako na vysoké škole a jezdit po školeních. Je to samozřejmě dobře, ale stojí to peníze a trenérům se tyhle náklady těžko vrací,“ popsal Vitonský.
„Obracíme se na kluby, aby jim něco z toho platily. Olomoucký kraj poskytuje dotace a zaplatí trenérům třeba polovinu. Například my v SK Hranice druhou polovinu za B licenci koučům doplatíme,“ nastínil mimo jiné i předseda vítěze divize E.
I tak je ale koučů málo. Z prostého důvodu – i tohle v dnešní náročné době stojí čas a peníze. „Málokde v klubech netrénuje rodič některého z hráčů, který je tam de facto zadarmo. Když si člověk přepočítá jeho odměnu dle stráveného času, vyjde mu to možná na dvacet korun za hodinu. Klub si více nemůže dovolit,“ počítá Vitonský.
A cesta ke zlepšení? Ta se podle něj nevede ani přes celostátní politiku. „Do Národní sportovní agentury jde méně peněz, kluby se obracejí na sponzory, kteří jsou teď ve stavu, v jakém jsou. Některé firmy mají co dělat, aby vůbec přežily. Takže jsme v začarovaném kruhu,“ uzavřel Daniel Vitonský.
Spíše než k nějaké „revoluci“ tak v českém fotbale nutně dojde k přirozenému zeštíhlování soutěží. Otázka, jak smysluplně jej FAČR dokáže zorganizovat.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
