Dvacetiletý obránce Ludvík Rutar teď udělá vše pro to, aby 13. září, kdy Moru čeká sezonní premiéra na ledě Vítkovic, uviděl své jméno mezi vyvolenými šesti případně sedmi zadáky.

„Bylo by to hezké, ale moc na to nemyslím,“ culí se sympatický mladík, který v předešlé sezoně sbíral starty i za prvoligový Havířov.

Nechcete si zbytečně dělat hlavu z toho, jestli A-tým uděláte, nebo ne?
Říkám si, že co přijde, to přijde. Když nějakou příležitost dostanu, budu se jí chtít chytit. Budu chtít ukázat, že se posouvám a že to se mnou má cenu. Kdyby to nevyšlo, tak bych šel nejspíš zase někam do první ligy. A tam bych se chtěl prosadit co nejvíc. Dát trenérům signál, aby si mě stáhli zpátky.

Kádr aktuálně čítá devět obránců, o místo se budete muset porvat.
Je tu hodně beků, ale to je v každém týmu, takže v tomhle ohledu není co řešit. Takže buď se přes někoho dostat, nebo v sestavě nebudu. To už je na mně.

Už jste sám zmínil angažmá v první lize, za Havířov jste v minulé sezoně nasbíral 25 startů. Pomohlo vám to navyknout si na dospělý hokej?
Prvoligová zkušenost pro mě znamenala strašně moc. Ještě na začátku sezony jsem měl dva zápasy za juniorku, nevěděl jsem, jak to všechno bude. Posun do Havířova pak bylo to nejlepší, co se mohlo stát.

Teď už víte, že určitě zůstanete mezi dospělými.
Přesně tak. Je lepší vědět, že už nebudu lítat od juniorky až bůhvíkam. Teď už je to takové jistější, takže vím, do čeho půjdu.

Jak jste podle vás zvládl adaptaci na mužský hokej?
Myslím, že jsem se postupně zlepšoval. Na začátku jsem měl nějaké výpadky, ale s každým zápasem, ať už to bylo tady v Olomouci, nebo v Havířově, jsem si zvykal na tempo a celkově hokej, který je samozřejmě jiný než ten juniorský. Ale šlo to podle mě nahoru.

Pomáhá vám, když v šatně vedle sebe vidíte dříče typu Zbyňka Irgla?
Určitě. V juniorce jsou všechny možné typy hráčů, ale v áčku jsou to všichni profíci. Všichni makají. Není to tak, že by dělal jenom Zbyňa. On je ale samozřejmě extrém (směje se). Každopádně chci říct to, že je něco jiného být mezi těmito hráči, než v juniorce, kde je klukům sedmnáct až devatenáct. To je pochopitelně rozdíl.

Za sebou máte suchou přípravu. Jaká byla?
Docela zajímavá. Měli jsme to pestré, nebyli jsme zavření jen na zimáku. Střídali jsme různé kruhové tréninky, bylo to o síle nebo dynamice. Každý týden byl orientovaný na něco jiného, podle toho jsme se řídili. Jsem spokojený s tím, jak to vypadalo.

Byl nějaký prvek, na jehož zlepšení trenéři apelovali?
Bylo to tak nějak všeobecné. Každý má nějaké své slabiny a trenéři to pak už nechávají na nás. Společnou část mají všichni stejnou, ale na co se pak zaměřujeme individuálně, to záleží na každém z nás.

Jaké slabiny máte vy?
Cítím, že bych se měl posunout silově a rychlostně. Pracuju na tom, co jen to jde. Zaměřil jsem se na to i po konci společné suché přípravy, kdy jsme měli volno.

Vy jste ji s prvním mužstvem neabsolvoval poprvé, že?
Poprvé jsem byl minulý rok. Ale měl jsem to tam různě rozložené, protože jsem maturoval. Na nějaké dva týdny jsem z toho vypadl. Jinak už je to ale moje druhá suchá příprava s áčkem.

Nedávno odmaturoval i Jakub Galvas. Probírali jste to spolu?
Jo, jo. Měli jsme dokonce i stejné předměty, takže jsem mu přeposílal různé materiály.

Jste velcí kamarádi?
Bavíme se spolu hodně. Je to tím, že jsme oba mladí, stejný ročník (1999, pozn. red.), jezdili jsme spolu po stejných hokejových akcích… Takže jo, jsme kámoši.

Nyní vám ale utekl do Finska.
Chtěl se posunout, bavili jsme se spolu o tom. Myslím, že je to logický krok. Přeju mu, ať se mu daří. Navíc teď, když už má po maturitě, se může soustředit jen na hokej, což je úplně ideální. Doufám, že mu všechno vyjde tak, jak bude chtít.

Ludvík Rutar

Věk: 20 let (18. 5. 1999)

Výška: 190 cm

Váha: 95 kg

Úspěchy: zlato z Memoriálu Ivana Hlinky v roce 2017

Kluby: Olomouc, Havířov

Statistiky v extralize: 32 zápasů, 2 body (0+2)