Roli lídra šumperské defenzivy převzal od dosavadního kapitána Petra Gewiese, jenž se na sklonku uplynulého kalendářního roku natrvalo přesunul do extraligových Vítkovic.

Vytáhlý obránce nakonec naskočil za Šumperk ve všech 34 zápasech základní části a připsal si solidních čtrnáct kanadských bodů (3+11). Draci poté však coby nováček soutěže skončili předposlední.

Jak hodnotíte svou letošní sezónu v Šumperku?

Ve všech ohledech byla opravdu hodně náročná, zejména výsledkově, protože se nám jako týmu nedařilo. Ale z osobního hlediska pro mě byla velkou školou. Měl jsem v Šumperku spoustu času na ledě. Myslím si, že po stránce zkušeností, mi letošek dost pomohl do budoucna.

Po odchodu Petra Gewiese jste se musel vypořádat s rolí klíčového obránce mužstva, ve třiadvaceti letech docela rarita, co myslíte?

Celkově jsme měli hodně mladý kádr, ale museli jsme se s tím zkrátka nějak poprat. Pan Velčovský poskládal mužstvo podle finančních možností. Bohužel nám chyběly potřebné zkušenosti, což se ukázalo v řadě zápasů, když jsme nezvládli závěr. Takto jsme ztratili třeba utkání v Litoměřicích, dvakrát s Přerovem nebo naposledy domácí duel s Kladnem.

Na druhou stranu nemohla být trochu výhoda v tom, že všichni hráči měli k sobě věkově docela blízko a více si tak rozuměli jako vrstevníci?

To si nemyslím, že by tohle byla nějaká výhoda. Každopádně parta byla v Šumperku docela dobrá, určitě jsme se mezi sebou nehádali a snažili se držet při sobě, ale na ledě nám to přesto moc nepomohlo. Jak už jsem uvedl, ty zkušenosti tam citelně chyběly. Chance ligu předtím hrálo jen minimum kluků a řada hráčů šla do této soutěže rovnou z juniorky, s tímto se první liga na úrovni opravdu hrát nedá.

Už tak nezkušený kádr Draků navíc utrpěl odchodem zmiňovaného Petra Gewiese do Vítkovic. I když je pravda, že si extraligovou šanci za své výkony určitě zasloužil.

S Petrem jsem odehrál celou loňskou sezónu, i letos jsme začali spolu, ale pak nás trenér rozdělil a dal ke každému někoho z mladších kluků. Ale s Gewim se mi hrálo nejlíp, sedli jsme si. Když potom odešel, pro celé mužstvo to bylo těžké. Je nejenom výborný hráč, ale také lídr v kabině. Měl i vysoké postavení jako kapitán při jednáních s panem Velčovským, vždycky se za nás postavil. Většina kluků v něm viděla jednu z ikon šumperského klubu a vzhlížela k němu. Jeho odchod byl pro tým opravdu velkou ztrátou.

Nakolik Šumperku uškodila podzimní covidová pauza, kdy Draci vůbec netrénovali a většina hráčů si musela najít brigádu?

Ta přestávka byla hlavním kamenem úrazu. Už jsme se pomalu sehrávali, uhráli tam i tři dobré výsledky po sobě a najednou přišla přestávka, kdy nemáte téměř žádný příjem a tak musíte jít třeba na stavbu. A když potom po měsíci vyměníte krumpáč za hokejku, je to znát. Znovu jsme si zvykali. Bylo to podobné, jako když začínáte sezónu na ledě v letní přípravě. Tohle nás hodně zabrzdilo.

Takže vaše posilovna byl během přestávky krumpáč a práce na stavbě?

Přesně tak, dal jsem si do těla (úsměv). Týden jsem strávil u Petra Gewiese na stavbě, když jeho otec má stavební firmu. Byli jsme tam ve třech, ještě společně s Tadeášem Jarošem. A když jsem zjistil, že se přestávka trochu protáhne, odjel jsem domů a pomáhal na staveništi u kamaráda v Moravských Budějovicích.

K hokeji jste se naštěstí mohli vrátit. Letošní sezóna se sice Drakům nepovedla podle představ, přesto na závěr čekal šumperské hokejisty alespoň zážitek v podobě utkání proti legendárnímu Jaromíru Jágrovi. Jak jste si užil poslední zápas sezóny proti Kladnu?

To byl opravdu skvělý moment v kariéře pro každého z nás. Jako malí jsme se na Jágra dívali v televizi a teď si proti němu najednou můžete zahrát. Řadě hokejistů se to ani nepoštěstí. Vnímám to jako velkou zkušenost i poctu zároveň, potkat se s takovým hráčem přímo na ledě.

Měl jste možnost se s ním už dříve někde setkat?

Asi jsem v minulosti byl na nějakém zápase, kde hrál, ale osobně jsme se zatím nepotkali.

Navážu ještě na závěr sezóny. Poslední tři zápasy Draci odehráli pouze na pět obránců. Jak moc byla náročná taková zátěž?

Bylo to náročné, ale museli jsme tu situaci zvládnout. Sice jsme měli široký kádr, jenže… Krátce po příchodu z Třebíče se nám zranil Dominik Valík, to stejné potkalo záhy i Ludvíka Rutara. Na osmnáctky pak odjel Tomáš Machů. Najednou nám chyběli obránci. Trenér sice chtěl, aby šel dozadu někdo z útočníků, ale nikomu se příliš nechtělo a zůstalo to na nás (úsměv). Ale poprali jsme se s tím docela dobře a nedostali moc gólů. Odehráli jsme vyrovnané zápasy s Vrchlabím i Kladnem a porazili Kolín.

Vrátím se o několik let zpátky. Mládežnická léta jste strávil v Třebíči a pak v brněnské Kometě. Na obránce máte solidní parametry, proč tehdy nevyšla extraliga či angažmá v první lize? Seniorský hokej jste poprvé okusil ve druholigových Moravských Budějovicích.

V Kometě bylo tenkrát ohromně složité se prosadit. Byl jsem tam na hostování v éře kluků jako jsou Dalimil Mikyska, Libor Zábranský nebo Filip Král, kteří tam byli za top hráče a dostávali tedy nejvíc prostoru. Jednoduše řečeno, o další tři místa se pak pralo deset obránců. A možnost nakouknout do áčka prakticky nebyla žádná. Mě navíc přibrzdilo zranění kolene a musel jsem tak začínat vlastně od nuly a zakotvil v Moravských Budějovicích.

Ale na angažmá u Žihadel určitě vzpomínáte v dobrém. Klub měl parádní fanoušky, navíc v ročníku 2018/2019 senzačně došel až do kvalifikace o 1. ligu.

Tam to bylo vážně skvělé, možná moje nejlepší sezóna v kariéře, kterou jsem doposud zažil. Měli jsme výbornou partu, takový rodinný klub od manažera až po hráče. Měli jsme všechno, na co jsme si vzpomněli. I přestože jsou Moravské Budějovice malé město, zázemí bylo parádní.

A kádr nakonec neskutečný, prostě bomba. Před play off jsme měli strach, abychom nedostali dva největší favority, kterými byli Hodonín a Šumperk. Vyšli na nás oba a dokázali jsme je vyřadit.

Vzpomenete si na něco konkrétního ze série proti Šumperku, do kterého jste paradoxně po sezóně zamířil?

Všechny ty série mám pořád před očima. Vyřazovací boje jsme si opravdu tehdy všichni užívali. Ani jsme příliš netrénovali a spíš si dali pivo (smích). Naše síla byla hodně založená na pohodě v týmu. Po vyřazení Hodonína jsme v Šumperku těsně prohráli první zápas, ale řekli si, že je ta série hratelná a následně proti Drakům urvali tři zápasy v řadě. Najednou jsme si začali věřit, že ve finále dáme i Havlíčkův Brod (úsměv).

Jak vzpomínáte na následující druholigový ročník v Šumperku pod trenérem Martinem Janečkem?

To bylo taky parádní. Hodně podobná sezóna, jako předtím v Moravských Budějovicích. Byla tady super parta ještě s hráči jako Tomáš Drtil, Daniel Vachutka nebo Tomáš Sedlák. Hodně se vyhrávalo, takže v kabině byla pohoda. Dost tomu pomohl i pan Janeček jako trenér. I tento ročník hodnotím jako jeden z mých nejlepších. Jen škoda, že se nakonec nedohrálo a postup jsme dostali takovým nehokejovým způsobem prakticky zadarmo. Chtěli jsme se o něj poprat na ledě.

V rámci zmíněné sezóny jste jako člen základního kádru Draků odehrál i jedno utkání v krajské lize za Litomyšl. Jak k tomu došlo?

Pan Velčovský měl s Litomyšlí spolupráci v rámci které slíbil, že jim tam pošle nějaké kluky. Hráči do ročníku 1997 mohli mít ze druhé ligy do kraje střídavé starty, což nám všem vyřídil s tím, že tam musíme něco odehrát. Absolvoval jsem jeden zápas, docela zvláštní zkušenost (úsměv).

Jak vidíte svou budoucnost v Šumperku. Tým se chystá na razantní změny, budete pokračovat nebo zamíříte do jiného klubu?

Všechno je zatím otevřená záležitost, uvidíme, co bude. Mám nějaké nabídky, Šumperk se zatím ještě neozval. Ale předpokládám, že mi pan Velčovský nebo trenér Janeček ještě zavolají.