„Ve čtvrtek 12. března jsme se dozvěděli, že soutěž končí. Přes víkend bylo volno a v pondělí jsme ještě měli povinnosti. No a v pondělí Uničov uzavřeli, takže jsem zůstal v Jihlavě,“ prozrazuje v obsáhlém rozhovoru pro Deník hokejista, který včera oslavil 32. narozeniny.

Vůbec nebyla možnost se vrátit do Uničova?

Teoreticky byla, protože tam mám trvalé bydliště. Dovnitř by mě asi pustili, ale už bych nemohl vycestovat ven, takže jsem zvolil variantu, že zůstanu v Jihlavě.

Tomu rozumím.

Měl jsem informace, že se to tam nevyvíjí dobře a nákaza se šíří rychle. Ale neměl jsem informaci, že se to uzavře. Měl jsem přijet v pondělí, nebo v úterý do Uničova, ale hygiena mě předběhla.

S nejbližšími jste ve spojení?

Jasně, mám tam rodiče, bráchu s rodinou. Jsme v kontaktu denně přes různé telefonní aplikace. Nevidíme se, ale naštěstí zatím pomoc nepotřebují. Lidi jsou tam ohleduplní, plní všechna nařízení, která mají, ať už od starosty nebo od vlády. Myslím si, že se to tam trochu uklidnilo, zaběhlo se to. Lidi si vzali nařízení k srdci a podle mě je to hodně spojilo.

Jak si teď krátíte čas?

Je to omezené. Přes den se jdu někam projít, Jihlava není uzavřená, takže ven se zatím tak nějak v rozumné míře může. Chodím pravidelně tak na hodinku ven, doma si zacvičím, abych se trochu udržel. Není to ale jednoduché, když je teď všechno omezené. Jinak jsem ale doma, koukám na televizi a sleduju, jakým směrem se ta situace vyvíjí. Takže nic moc plnohodnotného a smysluplného nedělám.

Dokážete si v těchto podmínkách představit přípravu na novou sezonu?

Nedokážu. Potřebujeme nějakou posilovnu, běhání, fungovat někde venku, v tělocvičnách, nebo na sportovištích, které jsou ale teďka zavřená. Doufám, že se v brzké době alespoň nějaká otevřou, abychom se mohli nějakým způsobem hýbat. To samé teď platilo o sportovcích, kteří měli jet na olympiádu. Měli tu přípravu fakt omezenou. Já si to nekážu představit.

Jak se ohlížíte za druhou sezonou v Jihlavě?

Když nebudu počítat ten konec, tak ji samozřejmě nemůžu hodnotit úplně pozitivně. Nevyšel nám začátek, utekla nám osmička, další část sezony jsme hráli tu horší polovinu. Tam jsme začali získávat sebevědomí s tím, že jsme se chtěli co nejlépe připravit na play-off. Celkem se nám to dařilo. Bohužel, to play-off dopadlo tak, jak dopadlo. Je otázka, kam bychom došli, nebo nedošli. To už je ve hvězdách.

Měli jste na to prohnat suverénní České Budějovice?

Za prvé je otázka, jestli bychom na ně narazili. Kdyby postoupila Třebíč, tak bychom na Motor nešli. Za druhé… je to samozřejmě klišé, ale play-off je prostě jiná soutěž. Mohlo by se stát, že bychom je hodně potrápili a já tomu i věřím.

Podle čeho tak usuzujete?

My jsme se nacházeli v situaci, kdy bychom mohli, ale Motor kdy musí. Určitě by byli pod větším tlakem, od vedení až po fanoušky. Kdybychom tam jeden, dva zápasy vyhráli, bylo by to hodně zajímavé. Tuhle sérii bych si hodně přál. Byla by dost hokejová, spousta fanoušků by si to nenechala ujít. Ale bavíme se o něčem, co není na pořadu dne a k čemu ani nedošlo.

Nehráli jste s těmi lepšími soupeři, což vás nemuselo tolik prověřit.

Je to pravda. Samozřejmě jsme nevěděli, na jaké úrovni jsme, a jak jsme konkurenceschopní. Přece jenom jsme hráli s týmy, které ambice na play-off dávno neměly. Slušný zápas jsme odehráli možná s Třebíčí a Frýdkem-Místkem, ale to byly prostě tři čtyři zápasy. V té horší osmičce je to málo, v té vrchní se každé utkání hrálo určitě na vyšší úrovni. Když se ale podívám na ty dva zápasy předkola, co jsme odehráli v Ostravě, tak si myslím, že jsme byli minimálně konkurenceschopní a určitě bylo v našich silách postoupit do čtvrtfinále.

Co stálo za tím, že jste se nedostali mezi prvních osm?

No, asi to bylo tím začátkem. Ten nám nevyšel. Nefungovalo nám to v obraně, dostávali jsme zbytečně jednoduché góly a naopak jsme jednoduché góly nedávali, takže produktivita. Ten začátek nám nevyšel nikomu. Nešlo nám skoro nic. Prohráli jsme v Kadani a ztratili jsme body i s dalšími slabšími mančafty. Ale těch aspektů, proč to nevyšlo do první osmičky, určitě bylo víc.

Už v listopadu skončil v Dukle po dlouhých deseti letech trenér Petr Vlk. Chtělo to podle vás změnu?

Já jsem to tak úplně nevnímal. Nemyslím si, že zrovna v tomto případě byla chyba v trenérech. Spíš byla na straně nás hráčů. Možná, že nám ta změna nakonec pomohla, těžko říct, ale já jsem toho názoru, že ta chyba byla spíš na ledě.

Nedostat se do osmičky byl to od začátku strašák?

Abych řekl pravdu, já jsem si vůbec nepřipouštěl, že bychom se do té osmičky nedostali. To byla asi taková moje první chyba (usmívá se). Bohužel, pak se ta sezona tak nějak rozjela a v půlce té první části jsme začali pociťovat, že se to může stát, což se nakonec potvrdilo. Když to vezmu celkově, přišlo se o atraktivní zápasy, takže pro klub to bylo špatně, určitě z toho byla nějaká finanční ztráta. Pro nás hráče jsme zase přišli o víc vyrovnaných a těžkých zápasů.

Nový hrací model tedy vnímáte jako špatně zvolený?

Myslím, že to nebyla úplně šťastná verze rozdělit to na dvě skupiny. Možná to ale ani jinak nešlo, protože těch zápasů bylo strašně moc. Ale myslím, že by to mělo zůstat tak, aby každý hrál s každým čtyřikrát. Podle mě třeba reprezentační přestávky v první lize jsou zbytečné, v nich by se mohlo v pohodě hrát.

Diváků tedy chodilo méně, pořád ale lepší než žádní, jak jste si to vyzkoušeli ve druhém zápase předkola, že?

Jeden zápas se tak dá zvládnout. Když bylo to opatření, nedalo se nic dělat. Nedokážu si ale představit, že by se tak hrálo celé play-off. Bez nějaké kulisy, to by pro hráče, ale i pro kluby bylo nevýhodné. Myslím si, že to nakonec asi dopadlo tak, jak asi mělo.

Před tím zápasem byl navíc docela chaos.

My jsme se probudili do druhého dne a dozvěděli jsme se, že vláda vydala nařízení, že se může shromažďovat maximálně sto lidí. Tušili jsme, že asi hrát nebudeme. Těch sto lidí… já jsem to třeba pochopil tak, že je to i s hráči, ale svaz si to vyložil tak, že se do toho hráči nepočítají. Byla to taková nejistota, bylo to nepříjemné. Hrát se nebude, bude, nebude… Když už se pak ale vhodí buly, člověk to neřeší. Je jasné, že se zápas nějak dohraje. Po něm jsme čekali, co a jak dál.

Tušili jste, že by mohlo jít o poslední zápas sezony?

Druhý den jsme se o tom hodně bavili a já osobně jsem měl v hlavě, že se to určitě minimálně odloží. Myslel jsem, že se to tak jak v extralize nejdřív odloží o těch čtrnáct dní. Nám to ale zrušili úplně celé. Mrzí to, ale nedá se nic dělat.

Rozhodnutí nechat postoupit suverénní Budějovice berete jako spravedlivé?

O základní části se nemusíme bavit. Na jednu stranu mě to mrzí, jak k tomu došli. Ti hráči z toho radost samozřejmě mají, ale hokejista se celou sezonu těší na play-off. Na nadšení, emoce, výhry. A o tohle jsme byli všichni připraveni, což mrzí. Samozřejmě Motor si to zasloužil, byl nejlepší, ale přece jenom, kdyby šel přes play-off, bude ho to trošku víc bolet, bude si toho víc vážit. Každá mince má dvě strany.

Je to až symbolické. U stolu o extraligu přišly, teď ji ve finále u stolu získaly zpět.

Je to tak. Vezměte si, že kdyby tato situace nastala vloni, tak jsme třeba postoupili my. Ale to je kdyby.

Vám se zase docela dařilo, 40 bodů je slušný počin.

Možná to byl taky jeden z problémů, proč jsme nepostoupili do té první osmičky. V minulé sezoně, co se týká individuálních statistik, jsem pomohl daleko víc (53 bodů, pozn. red.). Letos to bylo o dost slabší a možná je to jeden z těch důvodů, proč jsme se do první osmičky nedostali. Neříkám, že je to hlavní důvod. Jak už jsem zmínil předtím, těch důvodů bylo víc a tohle mohl být jeden z nich. Naše pětka nepodávala takové výkony jako vloni, kdy jsme vyhráli základní část s celkem velkým náskokem. Co se týká individuálních statistik, pokaždé říkám: vždy je co zlepšovat. V případě uplynulé sezony to platí.

Být ve vrchní skupině, body by se nejspíš sbíraly ale ještě hůř, nemyslíte?

Ty body mohly být nižší, ale třeba naopak i vyšší. To je otázka (usmívá se). Já to beru i tak, že jsme v té spodní skupině získali do play-off sebevědomí. Viděl jsem na klucích, že si už věří, získali jsme spoustu výher. Možná to bylo lepší, než být někde okolo osmého místa ve vrchní skupině. Asi bychom tam častěji prohrávali, sebevědomí by šlo dolů.

V průběhu sezony jste si vyzkoušel i roli kapitána, že?

Pepa Skořepa byl na pár zápasů zraněný, tak mě trenéři zvolili jako záskok.Když se nad tím pozastavuju, tak mezi muži, jsem byl kapitán asi poprvé. Že bych to ale nějak prožíval, to asi ne.

Dokážete si představit být kapitánem napevno?

Té role bych se nebál. Myslím, že si umím v kabině říct svůj názor. Řvaní v dnešní době asi není úplně potřeba, samozřejmě jednou za čas ano, ale aby to bylo pravidelně to ne. Musí to mít svůj význam.

Kromě dresu Jihlavy jste na dva zápasy oblékl i ten Olomoucký, který velmi dobře znáte. Mora si vás vytáhla jako výpomoc při marodce.

V první řadě mě to určitě potěšilo. Je jedno za jaké situace, jestli Olomouc měla zraněné, nebo neměla. Potěšilo mě, že si po nějaké době vzpomněla. Rád jsem si zahrál, rád jsem pomohl. Sice to bylo jen na dva zápasy, ale vážím si toho. Dokázal bych si představit i víc zápasů, ale situace je taková, jaká je. Určitě si toho vážím.

Jaké byly ty dva zápasy?

Myslím si, že jsme je neodehráli špatně. Doma jsme sice prohráli s Hradcem 0:2, v Litvínově jsme ale důležité utkání vyhráli. Tam jsem hrál v útoku s obráncem Tomášem Valentou a myslím, že jsme odehráli velice slušný zápas, šance jsme měli. Takže za mě spokojenost.

Dokázal jste si, že byste na nejvyšší soutěž pořád měl?

Je to pro mě pořád priorita. Vím ale, že už nejsem nejmladší a vím, že se dává spoustu prostoru mladším. Kdyby ale přišla nějaká zajímavá nabídka z extraligy, určitě bych nad tím uvažoval. Pořád je to pro mě takový hnací motor, věřím, že bych zvládl odehrát slušné zápasy.

A přišla taková nabídka?

Smlouvu na příští rok ještě nemám, ale jednání probíhá.

Do konce dubna kontrakt máte. Museli jste kvůli současné krizi řešit její úpravu?

Nějaké jednání s vedením bylo a myslím, že jsme našli relativně společnou řeč. Jak to ale finálně dopadlo, to si vedení klubu musí zveřejnit samo, to já říkat nebudu. Každopádně jsme se podle mě domluvili tak nějak lidsky, obě strany vzaly v potaz aktuální situaci.

Jednatel Dukly Bedřich Ščerban po sezoně uvedl, že kádr projde z poloviny proměnou. Bude se vás to týkat?

Nabídku od Jihlavy mám na stole. Zvažuju, co a jak, ale myslím, že do 14 dnů by mělo být jasno.

Zvažoval jste i jiné možnosti?

Jiné varianty teď zmiňovat nebudu. Samozřejmě jsem si vědom toho, že aktuální situace je hodně špatná, takže si musím vážit každé nabídky. Vím, že to nebude problém jen hokeje, nebo celkově sportu, ale celosvětové ekonomiky. Všechno bude problém, takže člověk to musí vzít v potaz a někde třeba i trochu ubrat ze svých požadavků, ať jsou všechny strany spokojené.

Do Jihlavy jste přišel po sestupu z extraligy, vrátit se zpátky se zatím nepovedlo. Berete to tak, že tam ještě máte nedokončenou práci?

Ono, když se to tak vezme, prakticky všude je nedokončená práce. Všude má člověk nějaké povinnosti, které si musí plnit. Každý klub má nějaké ambice, i když ne každý má ambice postoupit do extraligy, to asi víme. Ale asi jo, asi pořád cítím, že tu mám ještě na čem zapracovat a že tady chci ještě udělat nějaký klubový úspěch.