Podobně jako předloni si ani letos na farmě Thrashers v mužstvu AHL Chicago Wolves příliš nezahrál. Na dva duely byl dokonce odeslán do nižší soutěže ECHL do týmu Gwinnett Gladiators, aby ročník poté dokončil v celku Albany River Rats.

Máte za sebou čtvrtou sezonu v zámoří, z toho druhou v AHL. Ani letos jste však v barvách Chicaga Wolves příliš prostoru nedostával. Uplynulý ročník tedy nemůžete asi hodnotit příliš pozitivně.
Je to tak. Bylo to takové nahoru dolů. Příliš šancí jsem nedostával. Pokud hrajete pár střídání za zápas, těžko můžete něco ukázat. Snažil jsem se o stabilní místo v kádru bojovat, ale bohužel se mi to nepodařilo. Teprve na konci sezony jsem si alespoň trochu spravil chuť poté, co mě klub vytrejdoval do Albany, kde jsem měl možnost pravidelně hrát.

Čím si vysvětlujete, že jste v Chicagu měl druhý rok po sobě tak málo šancí něco předvést?
Chicago není klasickou farmou a na mužstvu Atlanty není závislé. Snaží se tam nakupovat spíše starší hráče, kteří mají zkušenosti z NHL. Mladí kluci tím pádem tolik šancí na ledě nedostávají. V tomto týmu je opravdu hodně složité prorazit.

Co hráč prožívá během sezony, když moc nehraje a řadu utkání sleduje pouze z hlediště, navíc sám a v cizí zemi?
Je to nesmírně těžké zůstat pozitivní. Nezbývá vám nic jiného, než stále na sobě tvrdě makat s cílem, že vaše chvíle jednou přijde.

Právě v době, kdy jste v Chicagu téměř vůbec nehrál, se spekulovalo o návratu do Třince, vašeho posledního působiště před odchodem do zámoří. Co na tom bylo pravdy?
Vlastně všechno. Chtěl jsem se vrátit, protože mi již došla trpělivost. Dva roky se na mé pozici v Chicagu nic nezměnilo, měl jsem v plánu dohrát sezonu doma. Jenže Atlanta s mým odchodem nesouhlasila, takže z toho sešlo. Musel jsem zůstat za mořem.

Pak však přišel nečekaný zvrat po výměně z Chicaga do Albany. Jaká byla reakce?
Byl měsíc do konce sezony. Vůbec jsem o trejdu netušil, všechno se seběhlo strašně rychle. Vlastně hned druhý den po přesunu do Albany jsem naskočil do zápasu. Byl jsem ale strašně rád, že můžu zase hrát. Ani jsem neměl příliš potíží s bydlením. Celou dobu jsem byl na hotelu s několika dalším kluky. Jeden měl i auto, takže nebyl problém se dopravit na trénink či zápas.

Pomohla vám s aklimatizací v týmu River Rats i přítomnost českého útočníka Jakuba Petružálka?
Určitě. Bylo super, že jsme si mohli popovídat česky. Rozhodně je fajn, mít v mužstvu krajana.

Albany nakonec nepostoupilo do play off AHL. Pro vás tak letošní ročník skončil dost brzy. Paradoxně jste po návratu do České republiky stihl navštívit kvalifikační utkání Draků o postup do 1. ligy. Jak se vám líbily zápasy na šumperském zimním stadionu?
Především jsem byl nadšený z atmosféry na zimáku. Čtyři roky jsem tady na mistráku nebyl. Moc jsem klukům fandil a těší mě, že nakonec postoupili.

Na hokejovém mistrovství světa jste poté určitě v televizi sledovat vašeho bývalého spoluhráče ze zámořské juniorky, Kanaďana Stevena Stamkose. Co říkáte na jeho vystoupení během letošního šampionátu?
Hrál výborně a ukázal, jak je skvělý hráč. V úvodu sezony to měl v NHL těžké, když se mu tolik nedařilo. Ke konci ale předvedl své kvality. Má před sebou rozhodně skvělou budoucnost.

Jakou budoucnost nyní plánuje Tomáš Pospíšil. Co vás v nejbližší době čeká?
Sezona mi skončila zhruba před měsícem a před nedávnem jsem začal s letní přípravou. V červenci bych chtěl vyrazit asi na týden někde na dovolenou. Teď si užívám, že mohu být déle doma, když poslední dva roky jsem ze zámoří dorazil pokaždé až v půli června. Chci se u nás co nejlépe připravit na nový ročník.

Kde budete vlastně působit v další sezoně?
V Atlantě mám ještě rok smlouvu, takže bych se měl vrátit zpět do Chicaga. Uvidíme, jak se tam situace vyvine.

Nezahráváte si však s myšlenkou, hrát raději stabilně naší extraligu?
Stále jsem mladý a chtěl bych to v zámoří ještě zkusit a uspět. Netvrdím, že za oceánem vydržím celý rok. Jak jsem řekl, záleží na okolnostech. Kdyby to opravdu nešlo, určitě bych se rád vrátil do extraligy a byl na očích.

Miroslav Pergl