Útočník s reprezentačními zkušenostmi odešel mezi Oceláře coby dorostenec, v ročníku 2009/2010 se vrátil zpět do Šumperku, aby Drakům pomohl v 1. lize a navíc získal výraznější zkušenosti s mužským hokejem.

Později coby třinecký hráč hostoval rovněž ve Znojmě, Hradci Králové a Chomutově, postupně se pak vypracoval mezi hlavní opory Ocelářů a natrvalo se zabydlel v základní sestavě.

V letošním ročníku již byl druhým nejproduktivnějším třineckým hokejistou po základní části extraligy díky dvaceti gólům a devatenácti nahrávkám, v play off následně se svým mužstvem dokráčel až do finále.

Nesmírně vyrovnaná a dramatická série o Masarykův pohár však nakonec patřila hokejistům Litvínova poměrem 4:3 na zápasy. Severočeši se tak po dlouhých 56 letech dočkali svého vysněného mistrovského titulu.

Jakube, jak s odstupem několika dní hodnotíte právě skončenou sezonu?
Stále převládá zklamání, protože na začátku ročníku jsme měli zcela jasný cíl. Když už jsme se dostali tak daleko a dotáhli finále až do sedmého zápasu, věřili jsme, že to zvládneme, což se bohužel nepodařilo. Z osobního hlediska jsem však moc rád, že můžu hrát v Třinci s tolika skvělými hokejisty. Zkrátka ten titul musíme uhrát příští rok (úsměv).

Co rozhodlo vyrovnanou sérii Třince s Litvínovem?
Všichni museli vidět, že především výkon brankáře Litvínova Pavla Francouze, prostě nás vychytal. Šancí ve finále jsme měli opravdu nespočet. Kdyby neměli právě tohoto gólmana, asi bychom sérii zvládli.

Na druhou stranu se dá říct, že Třinec byl s takovými útočníky jako Klepiš, Irgl či Hrňa málo produktivní, co myslíte?
V letošním play off nám celkově moc nešly přesilovky, které rozhodují zápasy. Ale jak jsem už uvedl, ve finále proti nám stál skvělý Francouz. Sice vám zápas nevyhraje pouze gólman, ale v klíčových chvílích Litvínov podržel a my jsme nebyli schopní mu dát gól, který by nás v tom správném okamžiku nakopl.

V sedmém utkání přesto skóroval jako první Třinec, sudí však trefu Erika Hrňi neuznal kvůli úmyslnému kopnutí. Jak na vás tato situace zapůsobila?
Nezbylo nám nic jiného, než hrát dál, takový je hokej. Pokud by rozhodčí tento gól uznal, asi bychom již náskok ubránili a zápas dotáhli k vítězství. Jenže později dal gól Litvínov a rázem byl na koni. Potom už jsme to měli hrozně těžké.

Letošní finále ale přineslo parádní podívanou. Třinec prohrával na zápasy již 0:2, potom ještě ze stavu 1:3 stačil vyrovnat na 3:3 a vynutil si sedmý duel. Jak bylo těžké vrátit se zpět do hry?
Nechtěli jsme moc myslet na úvodní dvě domácí porážky a snažili se dívat dopředu. V tomto je právě krása play off, že dokud neprohrajete čtvrté utkání, stále je o co hrát. Dokázali jsme uhrát duel v Litvínově, potom doma se štěstím vyhráli na nájezdy a v šestém klání na severu Čech nám to tam napadalo, tady Francouz neměl svůj den. Bohužel pro nás si smůlu vybral jen jednou. V sedmém zápase už jsme jej překonat nedokázali.

Pro vás bylo letošní finále již druhé v kariéře. Můžete porovnat letošní sérii a tu z roku 2011 proti Vítkovicím, kdy Oceláři slavili premiérový titul?
Do finále před čtyřmi roky jsme šli nesmírně nabuzení z úspěšného semifinále se Slávii, které se nám tenkrát povedlo otočit ve svůj prospěch v sedmém utkání. Na Vítkovice jsme si tehdy hodně věřili, což jsme i potvrdili výhrou 4:1 na zápasy. Oproti letošku to bylo možná o něco lehčí, tento rok proti nám stál daleko těžší protivník.

Po základní části jste byl druhý v týmové produktivitě. Považujete z osobního hlediska letošní rok za svůj nejúspěšnější v extralize?
Dá se říct, že mohu být spokojený, ale moje gólové konto mohlo být daleko vyšší. Určitě mám ještě na čem pracovat, protože jsem během sezony spálil hodně šancí, až jsem byl z toho mnohdy nešťastný. Koncovku musím zlepšit.

V příští sezoně vás fanoušci uvidí opět v barvách Třince nebo máte nabídky z jiných klubů?
Na další sezonu mám ještě smlouvu, takže budu pokračovat v Třinci.