„Vlastně jsem toho tak moc neviděl. Přece jen tolik času nemáme,“ povídá jedenačtyřicetiletý borec, který se s extraligovou Kometou připravuje na závěr sezony.

Modrobílí sice minulý týden tři dny relaxovali na horách, ale teď už zase dostávají do těla.

„Máme dvoufázové tréninky. Jedeme celkem hodně, prostě klasická příprava, kterou absolvují ostatní týmy,“ líčí Dopita program třítýdenní „pauzy“.

Brňané jsou dvě kola před koncem základní části předposlední se šestibodovým náskokem na Kladno.

„V klidu nejsme, ale samozřejmě je situace úplně jiná, než kdybychom ztráceli patnáct bodů. Věřím, že navážeme na poslední výsledky a naskočíme slušně do zbytku sezony,“ doufá Dopita.

I přes intenzivní trénink si však najde čas na sledování soutěží ve Vancouveru.

„Viděl jsem Sáblíkovou i Bauera. A hokej? Naše se Slováky jsem stihl jen v sestřihu,“ říká zkušený centr. I proto nechce úvodní výkon týmu příliš komentovat.

„Jak říkám, viděl jsem to jen zběžně. Slováci hráli dobře. Co se týče šancí, při troše smůly mohlo utkání skončit opačně. Je dobře, že se klukům povedl úvodní zápas, ale je to jen začátek,“ ví ze svých zkušeností.

„Klukům fandím. Každá medaile by znamenala krásný úspěch. Může ji získat šest sedm mančaftů, rozhodne i štěstí,“ má jasno Dopita.

V roce 1998 si v zemi vycházejícího slunce užíval jeden z nejkrásnějších okamžiků kariéry, ale ve vzpomínkách se nebabrá.

„Na to bude čas po kariéře,“ pousměje se, ale přiznává, že na Turnaj století v kabině řeč sem tam přijde.

„Před letošní olympiádou v televizi opakovali zápasy z Nagana. Kluci se smáli, že se hokej změnil. Neřekl bych, že byl pomalejší, ale je pravda, že teď zmizelo takové to hákování. Rozhodčí je dřív tolik nepískali. V tom je markantní rozdíl,“ uznává Dopita.