Odchovanec zdejšího hokeje se v barvách ostravského klubu představil již v šesti zápasech (s bilancí 0+2) na sklonku uplynulého kalendářního roku 2020 a zaujal natolik, že se nyní do týmu Ridery stěhuje natrvalo.

Samotný hráč tak má před sebou velkou šanci, kterou si za své dosavadní výkony jistě zaslouží. Pro celek Draků, poslední tým Chance ligy, však jeho odchod znamená citelnou ztrátu.

Kdy se objevily první indicie, že si letos poprvé v kariéře vyzkoušíte naši nejvyšší soutěž?

Asi čtrnáct dní před mým prvním extraligovým zápasem jsem byl ve Vítkovicích na dvou trénincích, abych se trochu seznámil s tamním prostředím. A měl jsem zprávy, že pokud se uvolní nějaké místo, tak bych měl dostat šanci. Klub navíc změnil trenéry a nakonec si mě poprvé vytáhli pro zápas s Litvínovem.

Byla před premiérovým startem nějaká nervozita?

(úsměv) Jenom taková ta zdravá nervozita, ale to bývá vždycky bez ohledu na soutěž.

Při prvním zápase za Vítkovice proti Litvínovu byl vaším soupeřem v dresu Chemiků další ze šumperských odchovanců Tomáš Pospíšil. Měli jste možnost prohodit pár slov?

V tomto utkání jsem měl sice jenom pár střídání, ale když jsem byl na ledě, tak mi to většinou vyšlo, že jsme se spolu potkali a mohli si krátce popovídat. Před buly jsme se domlouvali, že pak zajdeme na panáka (smích).

V roce 2020 jste zažil hodně velký posun. Ještě na jaře hrál v Šumperku druhou ligu a v jeho závěru najednou extraliga ve Vítkovicích. Jak vnímáte takový skok?

Určitě jenom pozitivně. Jsem z toho nadšený a svou extraligovou šanci si moc užívám. Navíc ve Vítkovicích cítím důvěru a dostávám tam dost prostoru, takže jsem rád.

V nadsázce by se dalo říct, že jdete od lopaty rovnou do extraligy. Během koronavirové pauzy jste společně s Tadeášem Jarošem pomáhali na stavbě a vy teď najednou působíte v nejvyšší soutěži.

(smích) Je to docela kuriozita, skoro na knížku. Já jsem tu lopatu ale bral jako součást přípravy a vyplatilo se to (opět smích). Každopádně fyzická práce mi určitě nevadí. Mimo sezónu pomáhám ve firmě tátovi, takže jsem zvyklý.

Nemrzí vás, že extraligová šance přišla až nyní. Před lety jste měl nakročeno do nejvyšší soutěže v Třinci, ale tenkrát to nevyšlo.

To už je dávno, snad osm let, ale zklamaný z toho určitě nejsem. Šance sice přišla později, ale jsem především rád, že jsem se jí nakonec dočkal.

Kariéru v seniorském hokeji jste startoval ještě coby dorostenec s košíkem na obličeji a za celou tu dobu byl věrný pouze Šumperku, vyjma jednoho roku ve Francii. Vítkovice jsou teprve vaše třetí angažmá. Čím to je?

Asi mě předtím nic neutáhlo tak, abych odešel jinam (úsměv). Jeden rok jsem zkusil cizinu, abych si později nevyčítal, že jsem nikde nebyl. A u nás v rámci první a druhé ligy mi to nikdy nedávalo smysl, proč odcházet jinam, proto jsem zůstával věrný Šumperku.

Ve Vítkovicích teď máte solidní ice-time, hrajete druhou lajnu. Kromě toho se v obraně můžete učit od takového ostříleného borce, jako je Roman Polák. Takže asi spokojenost?

Opravdu jsem z Vítkovic nadšený. Zatím hlavně nasávám tu atmosféru a celkově to dění okolo, protože jsem doposud extraligu nezažil. Užívám si, že člověk najednou má za spoluhráče nebo i protihráče takové hokejisty, které dříve jako kluk sledoval jen v televizi.

Co byste závěrem vzkázal svým dosavadním spoluhráčům ze Šumperku?

Zatím nebyl čas, ale určitě se ještě chystám za kluky do kabiny, abych se rozloučil. Pořád to jsou všichni moji kamarádi a určitě to není tak, že bych po svém odchodu zanevřel na Šumperk. Všem bych v této těžké době popřál především zdraví a ať jsou šťastní. A pevně doufám, že když budou makat, tak se výsledky dostaví. Věřím, že se Draci zase zlepší a posunou se v tabulce trochu nahoru.