Myslím, že ostudu jsem neudělal, řekl po premiéře v Chance lize Jan Kučera

Odchovanec Mladých Draků se pak bez ohledu na výsledek uvedl skvěle. Kromě přesného zásahu ukázal i několik dalších zajímavých akcí a na ledě vůbec nepůsobil dojmem vyjukaného mladíka, ale naopak si místy počínal téměř jako zkušený mazák. Jednoduše řečeno, svůj úvodní mistrovský duel v seniorské kategorii zvládl s naprostým přehledem.

„Odehrál výborný zápas a byl platným hráčem, dal gól a měl tam i několik dobrých nahrávek. Myslím, že se s přechodem do mužů popasoval bez problémů. Má před sebou budoucnost, za mě mu dávám palec nahoru,“ okomentoval Kučerův středeční výkon trenér Draků Martin Sobotka.

Benjamínek současného týmu je pokračovatelem hokejového rodu, když jeho otec Radek Kučera válel za Šumperk ve zlaté éře na sklonku devadesátých let a později vedl mužstvo Draků i jako trenér.

Honzo, jak hodnotíte svůj první zápas za Draky?

Je velká škoda, že jsme nevyhráli. Ta radost s tím vstřeleným gólem by byla ještě větší. A ze svého pohledu si myslím, že jsem snad žádnou ostudu neudělal, ale samozřejmě to vždycky může být lepší (úsměv). Chtěl bych na tento výkon navázat i v dalších zápasech.

Co vám řekl po zápase váš táta coby trenér a sám bývalý hráč Draků?

Pogratuloval mi, ale nic velkého (smích).

A jak reagovali na vaši úspěšnou premiéru spoluhráči? Bude zápisné za gól a první start?

Kluci už mi něco naznačovali, že mě to bude něco stát. Jinak během zápasu mě hodně podporovali a za ten můj gól byli rádi. Takže zápisné mě nemine, ale tak chodí (úsměv).

Draci s Litoměřicemi smazali ztrátu, pak ale nezvládli nájezdy

Váš návrat z Olomouce do Šumperku byl avizován společně s příchodem vítkovického beka Tomáše Machů. Vy jste však za Draky naskočil až o pár zápasů později proč?

Sestavu určuje trenér, ale především jsem ještě neměl dořešenou smlouvu, podepisovala se myslím v pondělí, proto jsem nastoupil o něco později.

Pro úvodní zápas jste vyfasoval číslo 63. Bylo to kvůli tomu, aby vám nemuseli měnit jmenovku? (Tento dres obléká jmenovec Lukáš Kučera – pozn. aut.)

Popravdě ani nevím, neměl jsem na výběr. Ten dres mi zkrátka přidělili (úsměv).

Pandemie vystavila stopku mládežnickým soutěžím. Doposud jste tak měl na kontě jen tři zápasy za juniorku Olomouce. Jak se vám hrálo po tak dlouhé době, navíc hned v Chance lize za muže?

Ta pauza byla opravdu dlouhá. Já navíc ještě absolvoval operaci kolene, což nebylo nic příjemného. Alespoň něco málo natrénováno jsem měl z Olomouce z doby, kdy to ještě bylo možné. Zápas s Litoměřicemi jsem udýchal docela dobře a oproti ostatním spoluhráčům doufám nejsem v kondici pozadu.

Vaše domácí premiéra v Chance lize byla na jednu stranu docela smutná, protože se hrálo před prázdnými tribunami. Nemrzí vás to?

Paradoxně jsem docela rád. Před zaplněnými ochozy bych asi byl hodně nervózní (smích). Takže mi to ani nevadilo.

Určitě je pro vás velká šance, že jako junior můžete nyní hrát hokej, když mládežnické soutěže stojí.

Hodně mladých hráčů po republice dostává prostor mezi muži, a proto jsem moc vděčný, že jsem taky dostal šanci. Během přestávky mládežnických soutěží tak mám zápasové vytížení, což samozřejmě vítám.

Jak vzniklo vaše angažmá v mateřském Šumperku. Sezónu jste odstartoval v juniorce Olomouce.

Už před sezónu si mě pan trenér Martin Sobotka vyhlédl a měl jsem být v Šumperku. Ale nakonec jsem zůstal mezi juniory Olomouce, abych především co nejvíc hrál. A potom, když se přerušily soutěže mládeže, tak se znovu otevřela možnost přesunu k Drakům.

Vraťme se ke středečnímu zápasu s Litoměřicemi. Co rozhodlo o tom, že si soupeř nakonec odvezl bonusový bod navíc za výhru 3:2 po nájezdech?

Trochu nás srážely do kolen zbytečné fauly, ale jinak jsme byli vyrovnaným soupeřem a myslím si, že jsme je potrápili. Škoda, že to nakonec nevyšlo. Jak se říká, nájezdy už jsou loterie.

Otázka na závěr. Jak jste prožíval týdny bez hokeje v koronavirové pauze.

Já do toho měl ještě tu operaci kolene, takže ze začátku jsem mohl posilovat jen ruce a břicho. Později jsem přidával další věci, prostě jsem trénoval doma. Po rozvolnění opatření jsem stihl několik tréninků v Olomouci, pak se zase všechno stoplo. O to víc jsem teď šťastný, že mohu být na ledě, trénovat a hrát zápasy v Šumperku.