Jak vzpomínáte na svoji kariéru?

Bylo to hezké období, hokej je krásný sport, krásná práce a jsem rád, že jsem měl možnost hrát se skvělými hokejisty a v úžasných týmech. Takže vzpomínám jenom dobře.

Říkáte se skvělými hokejisty, můžete být konkrétní?

Bylo jich spoustu a nerad bych na někoho zapomněl. Ale když jsme v Uničově, tak zmíním Pavla Handla, Luboše Kolaříka. Pak to byli například Roman Meluzín, Petr Leška, Peťa Čajánek či Lukáš Duba a mnoho dalších.

Aleš Holík

Věk: 44
Pozice: Obránce
Kluby: Havířov, Kroměříž, Karviná, Košice, Uničov, Šumperk, Sosnowiec, Třebíč, Prostějov, Litomyšl, Česká Třebová

Několik sezon jste strávil ve druhé lize v Uničově.

To byla fantazie. Začátek mé pořádné mužské hry. Vzpomínám na to jen v nejlepším. Byli tady úžasní lidé kolem hokeje a také úžasní fanoušci. Se Šternberkem chodilo tři a půl tisíce lidí, to byla vyhrocená derby a hokej tady stál za to.

Právě na bitvy se Šternberkem jsem se chtěl zeptat. Byly to jedny z nejlepších zápasů, které jste hrál?

Určitě. Šternberk tady byl vždycky nej. Těšilo se na ten souboj celé město, Uničov je malý, lidé se na to chystali a bylo to vynikající. Rád na to vzpomínám.

Nemrzí vás, že nyní klub hraje až krajskou soutěž?

Řekněme si, všechno je to o penězích a asi jich tady není tolik. Je lepší hrát to, na co mám, než se někam hrnout a plácat se naspodu.

Vyzkoušel jste si rovněž extraligu, ve které jste zvládl sedmnáct utkání. Bylo to nejlepší období?

Bylo to super, ale bylo toho málo. Já jsem spíše hrával tu první ligu. Škoda, že se mým týmům nepodařil udělat lepší výsledek.

Co chybělo, abyste se v nejvyšší soutěži více prosadil?

Kousek štěstí. Šel jsem tam v pozdějším věku a měl jsem smůlu, že tenkrát byla ve Zlíně generační obměna a končili Peťa Čajánek, s Peťou Leškou a bohužel se z toho dodnes nedostali. Mrzí mě, že Zlín jako hokejové město dopadl takhle.

Oblékl jste také dres Šumperka či Prostějova, jak na tyhle angažmá vzpomínáte?

Se Šumperkem jsem třikrát postoupil, takže vynikající. Žiji tam několik let, asi patnáct, šestnáct. Hokej tam byl na profesionálnější úrovni. Lidé ho žrali a bylo to jako v Uničově před těmi dvaceti lety, i když v Šumperku to bylo ještě ve větším. V Prostějově jsem byl dva roky, zahráli jsme play-off, vynikající podmínky, dobře postarané o hráče, ale bohužel jsem se nedostali dál než do čtvrtfinále.

Co nyní dělá Aleš Holík? Zajdete si ještě na hokej?

Teď už ne, jsem pracovně vytížený. Jsem živnostník a podnikám v autodopravě, což je v dnešní době náročné. Mrzí mě, že byl covid, protože předtím jsem hrál ještě krajský přebor v České Třebové se Šumperákama a bylo to super. Ale časově už se to nedalo zvládat.

V Olomouci jste nehrál, ale Mora má nyní formu. Fandíte jí?

Ne, že bych vyloženě fandil, ale sleduji celkově hokej a všechny týmy, kde jsem hrál a mám o tom nějaký přehled. Určitě je dobře, že Olomouc s takovým rozpočtem a s bezejmennými hráči dává na zadek daleko věhlasnějším klubům.