Nyní se urostlý zadák popere o angažmá doma v Šumperku. Do tréninku se poté vrací po loňské smolné sezóně, kdy jeho kariéru zabrzdilo nepříjemné zranění.

A pokud uspěje a bude fit, rozhodně se zařadí mezi vítané posily zadních řad týmu Draků, ve kterém by letos měli hrát prim právě zdejší odchovanci.

Můžete úvodem nastínit vaše zdravotní lapálie z loňska, kdy jste stihl odehrát pouhé dva zápasy Chance ligy za Havířov?

Hned na začátku soutěže jsem utrpěl vážné zranění. Ve druhém kole, paradoxně na ledě Šumperku, jsem si zlomil zápěstí, musel na operaci a kvůli tomu promarodil celou sezónu.

Co se vám tehdy honilo hlavou? Takto přijít o celý ročník je opravdu velká smůla.

Nebylo to nic příjemného. Od mala jsem zvyklý být pořád na zimáku, trénovat a hrát, máte zkrátka svůj zaběhnutý každodenní rytmus a najednou musel být člověk osm měsíců prakticky jenom doma. Ale v první chvíli jsem myslel hlavně na to, aby ruka byla v pořádku, mohl jsem s ní normálně fungovat a zapojit se znovu do hokeje.

Jak se tedy cítíte nyní, máte ještě nějaká omezení v tréninku?

Před dvěma týdny jsem ukončil rehabilitace, ale pořád mám trochu problém s pohyblivostí a pár věcí ještě dělat nemohu. Některé cviky tak vynechávám, ale místo nich mám jinou alternativu, která mě neomezuje. Určitě musím moc poděkovat šumperskému vedení za šanci, že mně umožnilo trénovat s Draky v rámci suché přípravy. Nevím, kde bych s tímto omezením takovou příležitost dostal, opravdu si toho moc vážím, že tady mohu být.

Jaká je tedy momentální dohoda mezi vámi a klubem?

Uvidíme, jak bude ruka vypadat před sezónou. Domluva je taková, že se normálně budu připravovat s mužstvem a v podstatě bojuji o smlouvu. Jestliže budu zdravotně v pořádku a přesvědčím trenéry, tak by pak došlo k podpisu.

Po loňském smolném roce tak asi máte obrovskou motivaci se prosadit, navíc s vidinou šance hrát po letech zase doma.

Jednoznačně, hokej mi hrozně chyběl. A jakmile se naskytla možnost, že bych mohl hrát navíc doma v Šumperku, chuť a odhodlání jsou zase o něco větší.

Mladší fanoušci možná ani netuší, že jste šumperským odchovancem, celkem brzy jste odešel do Olomouce, vzpomenete kdy?

Bylo to v jedenácti letech.

S Chance ligou máte už poměrně dost zkušeností z Litoměřic a Havířova. Co čekat od nadcházející sezóny, kdy bude sestupovat čtveřice klubů. Všichni posilují, nikdo nebude chtít spadnout.

Na všechny kluby bude vyvíjen velký tlak hned od začátku. Bude záležet na každém zápase, potřeba zachytit úvod a podávat vyrovnané výkony až do konce.

Podle jmen by Draci nemuseli tento rok v soutěži hrát druhé housle, když získali nadstandardní hráče jako jsou Denis Kindl Lukáš Žálčík či Tomáš Drtil.

Ještě jsem ani nevěděl, že tady naskočím do suché přípravy, a když jsem postupně viděl ta jména, že se vrací místní kluci, byl jsem rád, protože i já mám ke svému městu pořád vztah, přestože jsem byl dlouho pryč. Posily jsou to kvalitní, ale každá sezóna je jiná a bude klíčové, co nejlépe se připravit, aby si všichni sedli jako tým. Teď na začátku suché přípravy dělat nějaké prognózy, jak by to mohlo vypadat v sezóně, je podle mě předčasné. Ale věřím, že v Šumperku jsou nastaveny podmínky tak, aby tento tým byl na sezónu nachystaný a měl dobré výsledky.

Máte za sebou i šampionát dvacítek, navíc jste měl to štěstí, absolvovat turnaj před domácím publikem v Ostravě. Jak na něj s odstupem času vzpomínáte?

Účast na juniorském mistrovství světa řadím jako svůj dosavadní největší hokejový zážitek. A jak jste uvedl, ne každému hráči se poštěstí, aby šampionát odehrál na domácím ledě v České republice. V Ostravě tehdy byla parádní atmosféra a už jenom ta možnost, srovnat se s nejlepšími hráči vaší věkové kategorie, beru jako obrovskou zkušenost.

Můžete vypíchnout jeden konkrétní zážitek?

Jednoznačně první zápas šampionátu, kdy jsme senzačně porazili favorizované Rusy. Navíc pro nás jako Čechy jsou zápasy proti tomuto soupeři pokaždé něco víc. A do toho všeho se to povedlo doma, opravdu skvělý pocit.

Jeden rok jste si poté zkusil i prestižní zámořskou juniorku QMJHL. Co vám dalo angažmá za mořem?

Byla to pro mě obrovská škola nejen po hokejové stránce. Od jedenácti let, co jsem odešel do Olomouce, tak jsem sice byl zvyklý být sám a od rodiny, ale najednou přistanete daleko v cizí zemi. Nevíte, kdo na vás bude čekat na letišti a jak to tam bude vypadat, ale záhy zjistíte, že všechno funguje. Bydlíte u cizích lidí, kteří vás však berou jako vlastního, zázemí v soutěži byla taková malá NHL. Máte možnost srovnání, jak jsou na tom vaši vrstevníci, jak se připravují. Zápasy měly vysokou úroveň, Kanada mi otevřela oči. Konkurence byla opravdu obrovská, což vás potom nutí přemýšlet a pracovat úplně jinak, změníte pohled na hokej. Jsem rád, že jsem si zámoří zkusil.

Pro mladé hráče v cizině někdy bývá velký problém jazyková bariéra. Jak tomu bylo u vás?

Angličtinu sice ovládám, jenže jsem byl v Quebecu, kde se mluvilo převážně francouzsky, což byl někdy problém (úsměv).

Měl jste v zámoří nějakou pomocnou ruku v podobě českého či evropského spoluhráče?

Byl tam se mnou jeden Švýcar, se kterým jsem hodně komunikoval, ale celkově všichni kluci v týmu byli pohodě. Myslím si, že jsem se poměrně rychle začlenil a vzali mě bez problémů mezi sebe. Ale konkrétně Čechy jsem potkával jen jako protihráče v jiných mužstvech. Pokaždé však byla možnost s nimi prohodit nějaké slovo (úsměv).

Vaše dosavadní mládežnická kariéra je spojena především s Olomoucí, za kterou máte i jeden start v extralize. Nemrzí vás s odstupem času, že těch zápasů nebylo víc?

Samozřejmě to je člověku trochu líto, protože se vždycky snažíte mířit co nejvýše, ale na druhou stranu si musím otevřeně přiznat, že v té době jsem neměl na to, abych za Olomouc hrál stabilně. Extraliga je zase úplně jiný level a já jsem vděčný alespoň i za takovou malou příležitost.

Proti komu jste tehdy vlastně nastoupil?

Proti Třinci, tedy jednomu z nejlepších celků soutěže. Velký zážitek, zahrát si proti takovým borcům, jako je třeba Martin Růžička.

Na závěr jeden dotaz na odlehčení. Co říkáte na přivítání v Šumperku? Úvodní trénink proběhl za vytrvalého deště, asi nic příjemného.

Popravdě mi počasí ani moc nevadilo, dalo se to přežít (smích).