„Pár zranění jsem již v kariéře prodělal, takže vím, že nemá cenu nic uspěchat,“ říká majitel mistrovského titulu se Zlínem, který letos coby hráč Šumperku opustil ledovou plochu jako druhý nejproduktivnější zadák soutěže.

Stopku mu vystavil na sklonku listopadu nešťastný střet s protihráčem během domácího utkání proti Hradci Králové, kdy utrpěl zlomeninu lýtkové kosti. Od té doby v sestavě Draků schází.

Jak se nyní cítíte po tak dlouhé době na ledě?
Ještě to samozřejmě není úplně ideální. Je to osm týdnů a nohu mám oslabenou. Sice mě netrápí přímo místo zranění, ale bolí mě od něj kotník v brusli. Ale snad všechno bude postupně lepší a lepší.

Takže zatím asi neabsolvujete klasické tréninkové dávky?
Poprvé jsem byl na ledě jenom v teplákách si zabruslit. Pak jsem to šel zkusit i ve výzbroji, ale kulhal jsem, když nemohu pořádně přešlapovat a bruslit dozadu. Teď se hodně snažím nohu trénovat plaváním.

Váš návrat do zápasů tedy momentálně není zřejmě na pořadu dne?
Za čtrnáct dní mě ještě čeká kontrola u doktora. Jenže i kdyby byla noha v pořádku, budu muset nejdříve dohnat fyzičku za ty dva měsíce, kdy jsem na ni nešlapal. Taková pauza se musí projevit. Pokud bych naskočil hned do utkání, nevím jestli bych byl na ledě platným hráčem. Nohu mám podle lékařů srostlou dobře, ale musí být pevná a k tomu je potřeba i zmíněná fyzička. Musím na sobě po zranění pořádně zapracovat.

Můžete se s odstupem času vrátit k inkriminovanému momentu, kdy jste se zranil? Co všechno pak následovalo?
Krátce po tom střetu jsem cítil nepředstavitelnou bolest a myslel, že to snad nevydržím. Když jsem odešel na ošetřovnu, v duchu jsem si přesto myslel, že utkání dokončím. Jenže po sundání brusle mi noha hrozně otekla a rázem jsem věděl, že je zle. Nemohl jsem ani stát a byla nutná operace. Do zlomené kosti mi dali dva šrouby.

Jak probíhala další léčba?
Z nemocnice mě pustili po čtyřech dnech a musel jsem mít šest týdnů sádru a chodit o berlích. Po sundání sádry jsem dostal ortézu a další týden nesměl na nohu šlapat. Postupně jsem ji začal zatěžovat a zhruba posledních deset dní se snažím o maximální zátěž, když normálně chodím. Sice stále beru prášky, ale cítím zlepšení.

Co vám proběhlo hlavou krátce po tak vážném zraněn? Kromě hokeje takový úraz člověka limituje i v běžném životě.
Strašně mě to mrzelo. Čekal jsem, že se na led vrátím daleko dřív, ale nedá se nic dělat. Nejdůležitější je se pořádně vyléčit, pak se může zranění táhnout delší dobu. Nechci nic uspěchat a podcenit.

Jak jste vlastně trávil dlouhou dobu mimo led?
Alespoň dvakrát týdně jsem se snažil chodit do posilovny a hlavně jsem se věnoval synovi, na kterého během sezony nemám tolik času. Takže teď jsem se alespoň snažil mu všechno vynahradit. Hokej mi však nesmírně chybí. Jsem soutěživý typ a nehrát zápasy je pro mě dost nepříjemné.

Určitě jste však jako divák sledoval počínání vašich spoluhráčů v 1. lize? Jak je hodnotíte?
S mužstvem jsem byl samozřejmě v pravidelném kontaktu. Prosinec byl dost špatný, spoluhráčů mi bylo líto. Kluci nedávali šance a pak zbytečně inkasovali při oslabeních. Poslední zápasy ale Šumperk odehrál velice dobře. Doufám, že nakonec sezona dopadne úspěšně.