„Puk jsem si schoval na památku,“ usmívá se odchovanec šumperského hokeje, který přes neúčast na nedávném šampionátu dvacítek dál sní o reprezentaci.

Jak se seběhly dosud nejslavnější okamžiky Adama Rutara v extralize?

„Útočník Plzně byl ode mě dál, měl jsem čas se podívat a zamířit. Spadlo to tam,“ popisuje gólovou ránu mladý bek.

„Byl to super pocit. V tu chvíli jsem si to ale moc neuvědomoval, to až po zápase. Byl jsem z toho nadšený, ale snažil jsem si to nepřipouštět, abych hrál dobře i v dalším průběhu,“ upozorňuje.

Zbytek nedělního zápasu ovšem vyšel lépe favorizované Plzni, která rozhodla 65 sekund před koncem třetí třetiny o vítězství 4:3.

„Byla to škoda, už jsem čekal, že budeme mít alespoň ten bod,“ přiznává Rutar.

Na kontě už má v sezoně 33 utkání. Většinou na ledě stráví necelých 15 minut.

„Jsem spokojený. Opravdu jsem rád, že mi trenéři dávají tolik prostoru. Na extraligu v mém věku je to hodně,“ váží si šance.

A konečně cítí i větší zodpovědnost.

„Už dřív jsem odehrál pár zápasů v extralize. Minulou sezonu asi pět, před tím ještě dva. Ale to bylo jen v případě, že se někdo zranil a já jsem naskočil do počtu,“ ohlíží se.

„Tuhle sezonu, kdy jsem začal hrát víc, to už je něco jiného. Ze začátku jsem z toho byl trochu nervózní, ale pak jsem se do toho nějak dostal a nervozita opadla. Po třiceti zápasech jsem si na to už zvykl,“ usmívá se.

Sezona v domácí soutěži zatím překonává jeho očekávání.

„V devatenácti letech je to pro mě určitě nad plán,“ pochvaluje si, jak se jeho kariéra vyvíjí.

„Je výborný v soubojích, ve hře dozadu. Také je silový, soupeři se proti němu špatně hraje. Takové hráče potřebujete,“ řekl před časem na adresu Adama Rutara olomoucký kouč Jan Tomajko.

ZKLAMÁNÍ Z NOMINACE

Rodák z Vikýřovic na konci roku napjatě očekával, zda se dostane do výběru pro světový šampionát hráčů do 20 let. „Ne že bych věřil, ale doufal jsem v to,“ ohlíží se zpět.

Jenže jméno olomouckého zástupce mezi mezi vyvolenými chybělo. Zklamání Adam Rutar pochopitelně rozebíral i se svým otcem Petrem, známým šumperským hokejovým trenérem.

„Táta mi říkal, že tím život nekončí. Že jsem se tam nedostal, to není žádná katastrofa. Mám být rád, že jsem se vůbec podíval do reprezentace,“ snaží se dívat na věc z té lepší stránky.

Už před lety Adam Rutar prohlašoval, že jeho snem je probojovat se do seniorského reprezentačního výběru.

„A ten sen stále trvá,“ zdůrazňuje.

Inspirací by mu mohl být Jakub Galvas. Talentovaný bek, který se právě v týmu Kohoutů vypracoval v reprezentanta.

„To by mohl být dobrý vzor. Hrál výborně za Olomouc, pak taky dva roky na dvacítkách. A když jsem jej pak viděl v seniorské reprezentaci, tak tam hrál taky hodně slušně,“ přikyvuje Rutar.

KAMARÁDY SLEDUJE NA DÁLKU

Za Šumperk nastupoval jen po kategorii mladších dorostenců, pak zamířil do největšího klubu v kraji. Své bývalé spoluhráče teď sleduje alespoň na dálku.

„Byl jsem se podívat na jednom přípraváku, pak už nebyl čas. A teď už se na zápasy chodit nemůže. Výsledky ale sleduji,“ potvrzuje.

Drakům se sice v Chance lize tolik nedaří, kamarádům však drží pěsti.

„V Šumperku bydlím, každý den sem jezdím domů, takže k Drakům mám stále vztah. S hráči jako jsou Adam Scheuter a Kuba Horký jsem v Šumperku hrál celý život. A přišel tam i Marek Vitkorin, s tím jsem hrál do mladšího dorostu. S klukama jsem chodil i na základku do třídy,“ prozrazuje Adam Rutar.