Navrátilec Osina: V Šumperku byli vždy vynikající fanoušci

Zlínský odchovanec figuroval v kádru nováčka naší druhé nejvyšší soutěže také před startem letošního ročníku. Krátce po zahájení přípravy na suchu však překvapivě zamířil na Slovensko do slavné Dukly Trenčín, kde působil ještě v závěru uplynulého kalendářního roku.

S postupem času dostával při své zahraniční misi stále méně prostoru na ledě a nakonec se rozhodl pro návrat domů. Z několika nabídek nakonec zvolil Šumperk, kde by měl pozvednout doposud hodně mizernou hru defenzivních řad Draků.

Vraťme se nejprve k začátku této sezóny. Můžeš nastínit důvody tvého odchodu na Slovensko?
V létě byl u mužstva trenér Setikovský, se kterým jsem příliš nevycházel. Nevěřil jsem, že letní příprava bude dobrá. Pak přišla extraligová nabídka z Trenčína, která se neodmítá. Zkusit si slovenskou nejvyšší soutěž byla pro mě novou výzvou.

Můžeš své působení na Slovensku zhodnotit?
V Trenčíně jsem byl především maximálně spokojený. Třeba tréninkové podmínky byly výborné. Ze začátku jsem dostával hodně prostoru na ledě. V týmu byla dobrá parta, k tomu férový trenér.

Zmíněným trenérem je Čech Antonín Stavjaňa, legenda československého hokeje. Jaké bylo pod ním hrát?
Je to skvělý trenér. Dokáže komunikovat s hráči. Cítíte z něj zkušenosti, které v kariéře nasbíral. Hodně toho dokázal jako hráč, takže když předává pokyny svým svěřencům, ví o čem mluví. Prostě osobnost s obrovskou autoritou.

Slovenská extraliga má podle odborníků menší kredit než česká. Přesto zrovna Dukla Trenčín je pojem a slavný klub, v němž musí být čest hrát.
Trochu jsem měl z toho obavy, ale jak jsem řekl, v Trenčíně se sešla vynikající parta hráčů, zkrátka jeden tým. Nikdo si nic nezáviděl, každý s každým dobře vycházel.

Co tedy předcházelo tomu, že jsi Trenčín nedávno opustil?
Hrával jsem postupně stále méně. Klub mi však dal nabídku zůstat do konce sezony, ale s tím, že přijde obránce ze slovenské dvacítky, který musí dostat příležitost. Tím by se moje pozice ještě zhoršila, jenže já chtěl především hrát, to je pro mě nejdůležitější. Na tom jsem se shodl i s trenéry, kteří mi jako další variantu nabídli prvoligovou Skalici nebo jiné angažmá, které bych si našel sám. Měl jsem pár nabídek a nakonec jsem se rozhodl pro Šumperk.

Co hrálo v tomto rozhodování roli?
Měl jsem nabídku z Polska, ale chtěl jsem hrát doma, takže vzdálenost. V Šumperku navíc dobře znám prostředí a hráče. To také hodně rozhodovalo.

Situace Šumperka v první lize je ale upřímně řečeno velice kritická. Neměl jsi z návratu do týmu Draků obavy? Mužstvo čeká tvrdý boj o záchranu.
Přiznám se, že ano. Chci ale především hrát, hokej mě baví. V Trenčíně to bylo skvělé, jenže poslední dobou jsem nedostával moc prostoru na ledě. V Šumperku mám možnost hrát pravidelně. Bylo určitě těžké opustit klub, který na Slovensku usiluje o titul.

Jak tě přijali tvoji staronoví spoluhráči v Šumperku?
Bez problémů. Podali jsme si ruce. Některé kluky sice neznám, ale zatím kolektiv vypadá v pohodě.

Oproti loňsku se kádr Draků razantně obměnil. Po příchodu do kabiny jsi musel být možná překvapený…
(úsměv) To je pravda. Ale změny se daly čekat. První liga není žádná sranda.

S čím ty osobně přicházíš do Šumperka?

Budu dělat, co je vmých silách,abych mužstvu pomohl kudržení první ligy. Musíme trochu zamakat, jít zápas od zápasu, uvidíme… Nikoho nebaví stále prohrávat. Je potřeba se zvednout a věřit, že se všechno ještě vdobré obrátí.

Jak se těšíš na šumperské publikum? Přestože je Šumperk beznadějně poslední, na nezájem diváků si rozhodně nemůže stěžovat.

Diváci patří khokeji. VŠumperku byli vždy vynikající fanoušci, což loni potvrdili. Jsem zvědav, jak jsou na tom letos. Na zdejší publikum jsem si nikdy nemohl stěžovat, určitě setěším.

Odbočme závěrem od současného postavení šumperského mužstva vtabulce první ligy. Jak vzpomínáš coby hráč na loňský postup? Byl jsi vlastně úplně první posila, takže pamatuješ všechny okamžiky úspěšného ročníku.

Znal jsem Radka Kučeru, který se mnou jednal. Věřil jsem trenérovi Jozefu Zavadilovi, vzpomínám na všechno velice rád. Tým byl po všech stránkách připraven na postup a nakonec se tento cíl podařilo naplnit. Pro mě to je doposud největší úspěch vmé hokejové kariéře.