V hanáckém týmu s velezkušeným bekem počítají i poté, co brusle definitivně pověsí na hřebíček. „Také proto jsem do Uničova šel,“ vysvětluje Pavlas, který už se pomalu připravuje na dráhu trenéra.

Co vám naznačily úvodní dva zápasy v novém dresu o druhé lize?
V dnešní době umí bruslit každý. V technice a hokejovém myšlení je ale ve druhé lize rozdíl ve srovnání se slovenskou extraligou.

K prvnímu utkání ve Žďáru jste nastoupil po dvou trénincích. Při vánoční pauze jste mohl před nedělním utkáním s Opavou v novém klubu už více potrénovat. Cítíte, že už se zlepšuje souhra se spoluhráči?
V obraně nastupuji s Bahulou, který je defenzivním hráčem, což mi vyhovuje. V útoku se ale sestava mění, takže o souhře nemůže být řeč. Do budoucna ale v tom nevidím žádný problém. V týmu jsou většinou mladí kluci, kteří mě berou jako osobnost. Když něco řeknu, tak to vezmou. Bude to v pohodě.

Takže už teď fungujete jako prodloužená ruka trenéra na ledě?
Dá se to tak říct. V příští sezoně už bych měl v týmu působit jako druhý hrající trenér. Proto jsem také do Uničova šel, že mi nabídli práci do budoucna. Je to pro mě výzva.

Po oznámení konce v bratislavském Slovanu jste určitě měl i jiné nabídky?
Zájem měly slovenské kluby, což jsem ale odmítl. Chtěl jsem skončit s vrcholovým hokejem. To jsem řekl hned po konci ve Slovanu. Ozvalo se mi i šest nebo sedm klubů z české ligy. Do Uničova jsem ale šel kvůli tomu, že je klub blízko Olomouce, počítají se mnou do budoucna a znám se s majitelem klubu Tomášem Sršněm i trenérem Josefem Sršněm.

Hrál jste vůbec ve své kariéře v jednom týmu s Tomášem Sršněm?
Setkali jsme se v Havířově.

A jaký je to teď šéf?
(smích) Je to v pohodě. Oba máme v hokeji něco za sebou a máme i podobné názory.

Proč jste vlastně uprostřed sezony skončil ve Slovanu Bratislava?
Už jsem končil poslední tři roky. Vždy jsem se ale nechal přemluvit. Vloni jsem ale podstoupil operaci krční páteře a problémy se projevily na přípravném turnaji v Salcburku. Už tehdy jsem si řekl, že pokud se problémy vrátí, ukončím kariéru. K tomu ještě přispěl odchod Zdena Cígera z pozice hlavního kouče. Ve Slovanu jsem chtěl skončit už dřív, ale byli jsme až na osmém místě. Jakmile jsme se dostali na třetí, skončil jsem.

Jaké ambice má letos Uničov?
Neznám sílu ostatních mužstev, hráli jsme jen dva zápasy. V Uničově jsou ale dobří kluci. Hokej ale nehraju proto, abych se vypotil. Chci vyhrávat. Měli bychom postoupit minimálně do semifinále.