Mezi českou elitou pak poprvé pronikl v Třinci a coby hráč Ocelářů v sezoně 2009/2010 také krátce vypomohl Drakům v 1. lize. Později oblékal rovněž dresy Komety Brno a Slavie Praha. Na svém kontě navíc má i tři starty v seniorském reprezentačním výběru České republiky.

Tomáš PospíšilPo přesunu ze zachraňujícího se Liberce jste si nakonec v Hradci Králové zahrál čtvrtfinále play off proti Zlínu, v němž ale váš celek prohrál 2:4 na zápasy, tři výhry však Ševci urvali až v prodloužení. Jak moc mrzelo takové vyřazení?
Bylo to obrovské zklamání, především z toho důvodu, že jsme na Zlín měli a rozhodně jsme nebyli horším mužstvem. Podle mě rozhodl především první zápas, ve kterém jsme vedli, jenže soupeř pak vyhrál v nastaveném čase a potom jsme v sérii museli jen dotahovat. Rozhodující šesté utkání na našem ledě potom Zlín rozhodl možná i trochu se štěstím.

Letos máte za sebou další sezonu, v níž jste se musel stěhovat z jednoho klubu do jiného. Co na to s odstupem času říkáte?
Je pravda, že to neustálé cestování už mě moc nebaví, ale těžko s tím něco udělám. Letos v Liberci jsem věděl zhruba měsíc dopředu, že půjdu jinam, nehrál jsem a jenom se čekalo, kam mě klub pošle a nakonec z toho vyšel Hradec Králové.

Co se vlastně tehdy v Liberci stalo? Začátek sezony vám vyšel parádně, chvíli jste dokonce vedl kanadské bodování celé extraligy, aby nakonec přišel propad sestavou Bílých Tygrů až do pozice náhradníka.
Tehdy mně nevyšly asi tři zápasy a trenér mě dal do čtvrté lajny a najednou jsem hrál třeba tři minuty za zápas a takto to šlo půlku sezony. Někdy jsem nenastoupil vůbec, to se potom těžko sbírají nějaké body…

Tomáš PospíšilI když na druhou stranu stěhování je mnohdy trpkým údělem řady hokejistů.
Tak pokaždé to asi mělo svůj důvod, ale doufám, že se konečně uchytím v Hradci Králové a nějakou dobu tady vydržím.

Přesun na východ Čech vám ale určitě prospěl. Navíc jste se dostal do týmu, který letos hrál nad očekávání dobře, k tomu se mohl opřít o početnou diváckou podporu. Jak hodnotíte své dosavadní působení v barvách Mountfieldu?
Atmosféra v Hradci je opravdu fantastická, trochu bych ji srovnal třeba s Brnem. Někdo možná před sezonou tohle mužstvo podceňoval, ale zůstal tam stejný kádr, který byl v Budějovicích a přesun na východ Čech hráče podle mě ještě více stmelil. K tomu přispěli i výborní fanoušci a udělala se dobrá sezona, se kterou jsem spokojený.

Jak vás vůbec přijala kabina? Znal jste někoho ze svých nových spoluhráčů?
Jenom Jardu Kudrnu, který mi navíc v začátcích hodně pomohl. Dá se říct, že se za mě v Hradci Králové i trochu přimluvil. Ale i s kluky, které jsem vůbec neznal, tak nebyl žádný problém, přijali mě úplně v pohodě.

Angažmá v Hradci Králové můžete brát i jako výhodu z hlediska, že to máte blíže domů do Šumperku.
Tak určitě (úsměv). Z Liberce jsem se dostal domů tak jednou dvakrát do roka. Z Hradce to mám hodinu a půl autem, můžu jezdit častěji, tohle je určitě výhoda.

Tomáš Pospíšil.

Z libereckého angažmá vám přesto asi zůstane zážitek, působení v jedné formaci s takovou hokejovou legendou, jakou je Petr Nedvěd. Jak na něj vzpomínáte?
Především je to kluk, který má pořád dobrou náladu a v kabině nezkazí žádnou srandu. Ze začátku jsem měl trochu strach, jak se bude chovat, ale je naprosto v pohodě, zkrátka kamarád. Udělá si z vás legraci, vy si můžete udělat srandu z něj, ale samozřejmě k němu máte pořád velký respekt. A na ledě? Co dokáže ve čtyřiceti letech, neskutečný hráč, klidně mohl ještě dál hrát.

Coby šumperský odchovanec sledujete v průběhu sezony výkony Draků v 1. lize?
Každý rok se dívám, jak se Šumperku daří. Vím, že letos Draci dlouho bojovali o play off, ale pak přišel pád a jednu chvíli jim málem hrozila baráž, ale nakonec skončili devátí.